Opel Frontera - skoro "roadster" za rozumnou cenu
Vypadá zajímavě, jezdí docela dobře, jak na asfaltu, tak v lese, rozbahněná cesta, dobře upravená, nedělá žádné zvláštní problémy a zároveň vám umožní užít si výměnu univerzálního auta. Opel Frontera je německé „SUV“, postavené na japonském podvozku a vyráběné v britském Lutonu, na „předměstí“ největšího finančního centra světa – Londýna. Jen za pár – pár tisíc zlotých se dá pořídit udržovaný vůz, který přitom vypadá docela zajímavě. Stojí to za to?
Frontera je silniční a terénní model Opel, který byl uveden na trh v roce 1991. První generace vozu se vyráběla do roku 1998, poté ji v roce 1998 nahradil modernizovaný model Frontera B, který se vyráběl do roku 2003.
Frontera je vůz, který se objevil v showroomech Opel jako výsledek spolupráce mezi GM a japonským Isuzu. Ve skutečnosti je pojem „spolupráce“ v kontextu těchto dvou společností jakýmsi zneužitím – vždyť GM vlastnil kontrolní podíl v Isuzu a technologické výdobytky asijského výrobce vlastně volně využíval. Model Frontera si tedy od japonského modelu (Isuzu Rodeo, Isuzu Mu Wizzard) vypůjčil nejen tvar karoserie, ale také provedení podlahové desky a převodovky. Model Fronter ve skutečnosti není nic jiného než Isuzu Rodeo s odznakem Opel na kapotě.
Pod kapotou vozu o velikosti téměř 4.7 m mohla pracovat jedna ze čtyř benzinových jednotek: 2.0 l o výkonu 116 koní, 2.2 l o výkonu 136 koní, 2.4 l o výkonu 125 koní. (bude modernizován od roku 1998) a 3.2 l V6 s 205 k. Pokud jde o radost z jízdy, japonská šestiválcová jednotka rozhodně vítězí - usedlé „SUV“ s touto jednotkou pod kapotou zrychlí na 100 km/h za pouhých 9 sekund. Jak ale sami uživatelé říkají, v případě vozu tohoto typu by taková spotřeba paliva neměla nikoho příliš překvapit. Menší pohonné jednotky, zejména dosti slabá 14koňová „dvoupísmenka“, spíše pro lidi s klidnou povahou – zápřahu je mnohem méně než verze s V100, ale stále nestačí.
Pod kapotou vozu mohly pracovat i naftové motory: do roku 1998 to byly motory 2.3 TD 100 k, 2.5 TDS 115 k. a 2.8 TD 113 koní Po modernizaci byly staré konstrukce odstraněny a nahrazeny modernějším agregátem o objemu 2.2 litru a výkonu 116 koní. Jak však ukazuje praxe, žádný z dieselových agregátů není příliš odolný a ceny náhradních dílů jsou neúměrně vysoké. Nejstarší motor, 2.3 TD 100 KM, je v tomto ohledu obzvláště špatný a nejen že spotřebovává palivo, ale je velmi často náchylný k nákladným poruchám. Benzínové agregáty jsou v tomto ohledu mnohem lepší.
Frontera - auto dvou tváří - před modernizací zlobila příšerným zpracováním a záměrně se opakujícími závadami, po modernizaci překvapuje celkem slušnou přežitím a přijatelnou průchodností terénem. Především je však „terénní“ model Opelu ideální nabídkou pro aktivní lidi, milovníky outdoorové rekreace, fascinované divočinou a přírodou. Vzhledem ke své relativně nízké ceně se Fronter ukazuje jako zajímavá nabídka pro lidi, kteří chtějí začít své off-roadové dobrodružství. Ne, ne - nejedná se v žádném případě o SUV, ale vysoká tuhost karoserie díky tomu, že je uchycena na rámu a poměrně účinný pohon všech čtyř kol (na zadní nápravě + převodovka) to usnadňují opustit ztvrdlé vzduchové kanály bez obav z uvíznutí v náhodné "louži".
Phot. www.netcarshow.com
