Hybrid není pro mě. Jsi si jistý?
Jako fanoušek klasických aut a majitel dvou nenasytných klasik se obecně zdráhám novinky přijímat. Subaru Forester jsem donedávna jezdil od té doby, co to nebylo SUV, ale terénní kombi. Nyní dočasně, jako každodenní auto, mám starou Astru ... s HBO.
Před pár dny jsem měl možnost se poprvé seznámit s hybridním autem. Kvůli reklamě s jedním z mých idolů z doby před mnoha lety si slovo „hybrid“ už nějakou dobu spojuji pouze s jedním výrobcem – průkopníkem masového zavádění této technologie do aut – značkou Toyota. Auto, se kterým jsem měl ujet více než 150 km, bylo nejnovější ztělesněním Priusu, ve verzi Plug-in. Takže kromě hybridního pohonu mám stále možnost nabíjet auto ze zásuvky 230V a ujet více než 50 km na plnou baterii.
Na první pohled vypadá nový Prius velmi působivě a svým předchůdcům se nijak nepodobá. První generace tohoto modelu se vizuálně v davu ani tak neztratila, jako spíše neexistovala! Druhou inkarnací bylo běžné CD. Nejnovější Prius je stylově inspirován Hydrogen Mirai a miluji ho! Předek vozu vypadá jako vesmírná loď a zadní část je stejně originální jako zadní část Hondy Civic z roku XNUMX při uvedení na trh.
Drobné obroučky kazí opojnou linii karoserie. Z pohledu Toyoty to vypadá, jako by jí někdo vyměnil kola z hodné „Baby“. Nejsou však malé, ale jen boční čára, která se táhne směrem dozadu, čímž je opticky velmi těžký. Ráfky mají 15 palců, takže nejsou tak malé, jak se zdají. Jsou vytvořeny speciálně pro tento model a větší výrobci nejsou poskytovány. Osobně bych nosil 17 palců, což by tomu určitě dodalo vzhled.
Jak je na tom Prius?
Po obdržení klíčů a krátké instruktáži startuji motor tlačítkem na palubní desce. "Nastartuji"... a nic... ticho... Na číselníku se objevila informace o připravenosti k pohybu, ale motor nefunguje. Překlopím malinkou řadicí páku do "D" a pomalu odtahuji. I přes téměř vybitou baterii motor naskočí, až když po pár stech metrech vyjedu na dálnici a začnu zrychlovat. Po přidání plynu se zvýší otáčky motoru a auto začne zrychlovat. Prius má plynulý variátor. V počáteční fázi je mi to jedno, ale když musím několikrát zrychlit, ukazuje se, že při vysokých rychlostech je spalovací motor docela hlučný a vydává nepříjemný zvuk. To však není problém, protože to může přehlušit sériový, v této verzi Priusu, audiosystém JBL.
Hybridní pohon Toyoty teoreticky produkuje celkem 122 koní. To není mnoho, vzhledem k „obezitě“ tohoto modelu (pohotovostní hmotnost je více než 1.5 tuny). Baterie se musí vážit samy. Kapacita továrny je však poměrně dostačující. Po návratu ze Slezska do Krakova Prius po dálnici A4 lehce zrychlil na 140 km/h a tuto rychlost bez problémů držel po celou dobu jízdy. I přes docela dynamickou jízdu počítač ukázal spotřebu paliva 6,4 l / 100 km. To je velmi málo. S přihlédnutím k hmotnosti vozu a rychlosti, s jakou tyto kilometry jezdil, můžeme s jistotou říci, že podobného výsledku bylo možné dosáhnout maximálně na dobrém naftovém motoru a benzínový motor běžného vozu by spotřeboval až dva litry. více. Může za to skvělá aerodynamika Priusu.
Při jízdě po dálnici se Toyota chovala velmi stabilně. I přes vysokoprofilové pneumatiky byla přilnavost příkladná. Posledních deset kilometrů jsem jel po polních cestách se spoustou zatáček a kopců. V takových podmínkách také nebyla nouze o výkon a trakce a spotřeba paliva klesla o 0,1l/100km!
Prius jsem zapojil do elektrické zásuvky v garáži. Kabel, který Toyotu připojuje k zásuvce, je v podstatě obyčejná prodlužovačka, která je ale na boku auta zakončena speciální zástrčkou, která se zavírá společně s centrálním zámkem - aby nějaký kašpar neodpojil auto z nabíjení. Zde mě však potkalo mírné zklamání. Vím, že baterie zabírají v hybridu hodně místa, ale i tak je kufr tohoto auta velmi malý. Na první pohled se zdá menší než městské dítě, jako je Toyota Yaris. Podlaha v ní je navíc dost vysoká. Nakupování se vejde bez problémů, ale na dovolené se bez střešního nosiče neobejdete...
Druhý den po „probuzení“ hybridního pohonu počítač ukazoval rezervu elektrické energie 56 km. Chodil jsem do práce „na elektřinu“ a tak jsem skončil. Ve vzdálenosti 13 km přes kopce zmizelo z dosahu jen 12 km. To je příjemné překvapení vzhledem k nutnosti překonat několik výrazných stoupání. Další kilometry jsem jel i na elektřinu cestou do centra Krakova. Dojezd tentokrát klesal o něco rychleji, než přibývaly kilometry. Bylo to pravděpodobně způsobeno potřebou intenzivnější klimatizace. Ten byl také jediným zdrojem jakéhokoli zvuku. Když nepoužíváme audiosystém, hybridní pohon, nebo v tomto případě elektrický pohon, nevydává žádný zvuk a to je...divné. Když jsem Toyotu předal k dalšímu testování, ujel jsem z nabití 26 km a dojezd od prvotního resetu se zkrátil na 28 km. Klimatizace "sežrala" 2 km od dojezdu baterie.
Hybridní, ale pro mě?
Dlouho jsem věřil, že nikdo nepřišel s chytřejší automatickou převodovkou. Ať už jde o klasickou hydraulickou automatickou převodovku, CVT nebo automatizovanou dvouspojkovou převodovku. Je důležité, abych nemusel míchat převody. Provoz není závod ani rallye – rychlé řazení nevadí. Tak to miluju.
Ujetých 26 km pouze na elektřinu bylo způsobeno tím, že počítač ukazoval průměrnou spotřebu paliva 0,0l/100km. Taky to mám rád! Otázkou je, kolik stojí nabití baterie ze zásuvky na překonání této vzdálenosti? Moje Astra na tuto vzdálenost spálí necelé 3 litry plynu, tzn. asi 7 zl.
Uvnitř je dost místa pro čtyři lidi, tolik se totiž Prius registruje a ani vysocí pasažéři by si neměli příliš stěžovat na nedostatek místa vzadu. Další plus pro hybridní Toyotu.
Je tu prostor, je tu efektivita, je tu jízdní komfort. Co nám tedy všem brání začít jezdit s hybridy? Bohužel cena. Už základní Prius stojí 120 154 zlotých a není to plug-in verze, pro kterou je toto vesmírné provedení vyhrazeno. Nejlevnější Toyota napojená na elektřinu už stojí 12 tisíc. PLN a ta co jsem jezdil je verze Executive - o dalších 170 tisíc dražší. zlotý Téměř PLN je na kompaktní auto rozhodně moc. Dokud budou západní země nákup takových aut dotovat, výrobci nebudou snižovat jejich ceny a dělat je dostupnějšími. Takže po tomto prvním setkání i přes velmi kladné přijetí musím hybridu říci ne – zatím ne.
