Toyota Hilux – dobrodružství v Namibii

Pokud mezi novými auty hledáte opravdu silná SUV, pak se musíte v první řadě poohlédnout po pickupech. Při prezentaci nejnovější, osmé generace Toyoty Hilux jsme si to mohli ověřit – projeli jsme horkými pouštěmi Namibie.

Namibie. Pouštní krajina neprospívá osídlení těchto území. Země, která je více než dvakrát větší než Polsko, je domovem pouze 2,1 milionu lidí, z toho 400. v hlavním městě Windhoeku.

Pokud však chceme otestovat schopnosti SUV – nízká hustota osídlení je jen doplňkovou pobídkou – pak oblast není vhodná k osídlení. Usadit se nehodláme, ale projížďka je nutností! Několik dní na tomto slunném a suchém místě jsme cestovali z Windhoeku, kde jsme přistáli, do Walvis Bay v Atlantském oceánu. Samozřejmostí jsou zpevněné cesty spojující většinu měst mezi sebou, ale pro nás bude nejdůležitější rozlehlá, téměř nekonečná štěrková cesta. 

Den první - do hor

Den předtím, než jsme měli chvilku na organizaci, jsme se seznámili s místní faunou a zalehli na předchozích 24 hodin strávených na letištích a v letadlech. Už za svítání sedáme do Hiluxu a jedeme na západ. 

Strávili jsme chvilku na dlažbě a už teď můžeme prozradit, že Toyota se poklonila amatérským uživatelům – a těch je v segmentu pickupů stále více. Toyota Hilux řídí s jistotou daným směrem, i když bez zatížení se karoserie v zatáčkách silně převaluje. Někdy jsme se raději pohybovali po zatáčce pomaleji, ale s větším pohodlím, než abychom sledovali, jak se všechny předměty uprostřed pohybují z jednoho konce auta na druhý. Dodáváme, že v Namibii dosahuje rychlostní limit na zpevněných cestách 120 km/h. Provoz je zábavně lehký, takže je snadné překonávat velké vzdálenosti – místní odhadují cestovní dobu v průměru na 100 km/h.

Nesmíme zapomínat, že jsme celou dobu v Africe – tu a tam si všimneme oryxů, největších antilop, které v Namibii uvidíme. Působivé je i stádo paviánů, které přeběhlo přes silnici u letiště. Rychle sjíždíme z asfaltky na štěrkovou cestu. Jedeme ve dvou kolonách, zpod kol se zvedají oblaka prachu. Vypadá jako z akčního filmu. Povrch je hodně kamenitý, takže mezi auty udržujeme dostatečnou vzdálenost, abychom nezůstali bez čelního skla. Celou dobu se pohybujeme s pohonem zadní nápravy - přední nápravu přichytíme příslušnou rukojetí, ale zatěžovat pohon zatím nemá smysl. Naše kolona aut se vždy pohybuje rychlostí blízkou 100-120 km/h. Překvapivý je jízdní komfort v takových podmínkách. Odpružení dobře snímá nerovnosti a jeho chod nepřipomíná loď unášenou vlnami. To je způsobeno přepracovanou pružinou, která je o 10 cm delší, posunutá o 10 cm dopředu a snížená o 2,5 cm Přední kyvná tyč je tlustší a zadní tlumiče jsou posunuty dopředu, aby se zlepšila jízdní stabilita. Komfort však zajišťují tlumiče s většími válci, které lépe tlumí drobné vibrace. Na slušné úrovni je nečekaně i odhlučnění kabiny. Dobře funguje izolace jak aerodynamického hluku, tak hluku převodovky – k tomuto účelu byl přidán i tlumič torzních vibrací. 

Vjíždíme do kempu v horách, kde přenocujeme ve stanech, ale to není konec. Odtud jdeme dále ke smyčce terénní trasy. Většina trasy byla projeta nájezdem 4H, tzn. s připojeným pohonem předních kol, bez podřazování. Uvolněná země posetá malými i velkými kameny Hilux ani nezasténal. I když se světlá výška zdá značná, v závislosti na verzi karoserie (Single Cab, Extra Cab nebo Double Cab) bude od 27,7 cm do 29,3 cm, hnací hřídel a nápravy jsou umístěny docela nízko - ne každý kamínek se mezi nimi proplazí. kola. , ale hodí se zde zdvih tlumiče zvýšený o 20% - je potřeba atakovat vše s koly. V případě potřeby je motor chráněn větším a silnějším pláštěm - třikrát odolnějším proti deformaci než předchozí model.

Při válení na takových kamenech zažijeme neustálé ohýbání těla. Pokud by se jednalo o samonosnou konstrukci, dobrý pohon by překonal stejné překážky, ale tady máme podélný rám, který si s takovým provozem poradí mnohem lépe. Ve srovnání s rámem předchozího modelu získal o 120 více bodových svarů (nyní je jich 388) a jeho průřez se zvětšil o 3 cm. To vedlo ke zvýšení torzní tuhosti o 20 %. Pro konzervaci karoserie a podvozku používá také „vynikající antikorozní řešení“. Pozinkovaný ocelový rám je navržen tak, aby odolával korozi po dobu 20 let, pokud jsou součásti karoserie ošetřeny antikorozním voskem a nátěrem proti rozstřiku.

Zajímavě vypadá systém Pitch & Bounce Control. Tento systém moduluje točivý moment, aby kompenzoval pohyb hlavy při jízdě do kopce nebo z kopce. Zvedne moment shora a pak jej sníží do kopce. Tyto rozdíly jsou minimální, ale podle Toyoty cestující zažívají výrazně vyšší jízdní komfort a hladší pocit z jízdy. Řízení se zdálo být pohodlné vzhledem k podmínkám, ve kterých jsme jeli, ale bylo to díky tomuto systému? Těžko říct. Můžeme jen vzít za slovo. 

A jak slunce zapadá, vracíme se do kempu. Před spaním se ještě radujeme z možnosti prohlédnout si Jižní kříž a Mléčnou dráhu. Zítra se opět probudíme za svítání. Plán je těsný.

Den druhý – směrem do pouště

Ráno projíždíme horami – výhled na vrcholu je úchvatný. Z tohoto místa také vidíme, kam se vydáme příště. Klikatá cesta nás vynese na úroveň nekonečné pláně, na které strávíme následující hodiny.

Nejdůležitější bod cesty nás čeká na konci trasy. Dostáváme se k písečným dunám s příznačným názvem Dune 7. Náš offroadový průvodce nás žádá, abychom přesně 2 minuty po zaparkování vypustili pneumatiky. Teoreticky to mělo snížit tlak v pneumatikách na 0.8-1 bar, ale samozřejmě to bylo také pečlivě upraveno kompresorem. Jen mi to přišlo rychlejší. Proč je takový postup nutný? Při jízdě přes mokřady získáme velkou oblast kontaktu s koly na zemi, což znamená, že se auto v menší míře ponoří do písku. Musíte však být opatrní. Takový tlak je velmi nízký, jak zjistil jistý novinář ze Švýcarska, který se příliš rychle pokusil otočit zpět - podařilo se mu strhnout pneumatiku z ráfku, což naši kolonu zastavilo na několik desítek minut - vždyť zvedák je k ničemu na písku.

Dostáváme se na místo startu a vyzbrojujeme se, abychom čelili jednomu z nejtěžších terénů, kterým může terénní vůz čelit. Zapínáme převodovku, což je také signál pro Toyota Hilux, vypněte systém kontroly trakce a všechny systémy, které by jej mohly rušit. Zadní náprava má samosvorný diferenciál s elektromagnetickou uzávěrkou. Jako u většiny aut vybavených takovouto blokádou se ne vždy zapne hned, musíte se pomalu pohybovat dopředu nebo dozadu, aby se mechanismus zablokoval. Nechybí ani přední diferenciál, který lze v režimu pohonu zadních kol automaticky vyřadit. Tento přední převodový stupeň je nyní vybaven snímačem teploty oleje - pokud je teplota příliš vysoká, systém nám řekne, abychom přešli do režimu pohonu všech kol, a pokud příkaz neprovedeme do 30 sekund, rychlost se sníží na 120 km/h.

Abychom se zahřáli, přejíždíme několik malých dun a parkujeme na rovném pozemku. Pořadatelé si pro nás připravili malé překvapení. Odněkud přichází hlasitý hluk motoru V8. A teď se objeví na duně před námi Toyota Hilux. Sjíždí plnou rychlostí, míjí nás, vytváří místní písečnou bouři, stoupá na další dunu a mizí. Po chvíli se představení opakuje. Budeme taky takhle jezdit? Ne nutně – nebyl to obyčejný Hilux. Jedná se o model Overdrive s 5litrovým V8 o výkonu 350 koní. Podobné budou startovat i na rallye Dakar. Měli jsme chvilku na nahlédnutí dovnitř a popovídat si s řidičem, ale i přes milé překvapení máme vlastní podnik. Chceme sami zkusit bojovat s velkými dunami. 

Instruktoři dávají doporučení - duna nahoře není rovná. Než k němu dojedeme, musíme zpomalit, protože chceme řídit, ne létat. Při stoupání do vyšších kopců však musíme nabrat dostatečnou rychlost a nešetřit plyn. Nejnáročnější to bylo s prvním vozem, který neměl možnost vidět správně předvedený výkon. Několik minut opět stojíme a čekáme, až pán před námi pořádně zrychlí a zaryje se podél silnice. Důležitá informace se přenáší vysílačkou – stěhujeme se dvěma, do kopce pojedeme za tři. Moment je jedna věc, ale také musíme udržovat správnou rychlost. 

Možná s jiným motorem by to bylo jednodušší. K nám se k testování dostaly pouze modely s nejnovějším motorem a zcela novým designem Toyoty. Jedná se o 2.0 D-4D Global Diesel s výkonem 150 koní. při 3400 ot./min a 400 Nm v rozsahu od 1600 do 2000 ot./min. Průměrně by měl spálit 7,1 l / 100 km, ale v našem provozu to bylo konstantně 10-10,5 l / 100 km. Těchto 400 Nm se ukázalo jako dostačujících, ale 3litrový naftový motor si v takových podmínkách povede určitě lépe . Někdo dostal verze s novým 6stupňovým automatem, někdo - včetně mě - s novou 6stupňovou manuální převodovkou, která nahradila předchozí 5stupňovou. Zdvih zvedáku, i když je samotný zvedák zkrácený, je poměrně dlouhý. Při největším stoupání nemůžu vyloženě přehodit dvojku na trojku. Písek mě rychle zpomalil, ale zvládl jsem to - nezahrabal jsem se, jsem na vrcholu.

Musíte prostě opustit ten vrchol. Pohled je děsivý. Strmý, dlouhý, strmý svah. Stačí, aby auto stálo bokem a celému autu začnou fungovat pneumatiky – rozjede se ve velkolepém převratu, se mnou na palubě. Blátivý písek skutečně začal Hiluxem točit, ale naštěstí nás na to instruktoři upozornili – „Vytáhněte všechno plynem“. Je to tak, mírné zrychlení okamžitě korigovalo trajektorii. V tuto chvíli bychom mohli využít pomoci systému řízení klesání, ale když se ke slovu dostane převodovka, stačí zařadit první rychlostní stupeň – efekt je podobný, ale bez zásahu brzdového systému. 

Nyní o tom, co jsme mohli a co jsme neudělali. Podařilo se nám naložit na „balík“ od 1000 do 1200 kg v závislosti na verzi kabiny. Mohli bychom tahat přívěs, jehož hmotnost by byla i 3,5 tuny – samozřejmě pokud by byl s brzdami, bez brzd by to bylo 750 kg. Podařilo se nám také otevřít nákladový prostor, ale pravý zámek pevné střechy se zasekl. Předchozí Hilux to měl taky. Podívali jsme se pouze z boku, abychom viděli zesílenou podlahu a pevnější panty a držáky. Mohli bychom také získat model s úplně jinou zadní částí - k dispozici je několik typů. Zajímavostí je i taková zdánlivě hloupá věc, jako je posunutí antény dopředu – nebudou problémy s instalací těles, která zasahují až do zadní části střechy. 

Co vůbec jdeme?

Už jsme si ověřili jak Toyota Hilux poradí si s terénem – co se ale změnilo na vzhledu? Máme nový přední nárazník v souladu s principy Keen Look, tedy mřížku chladiče, která navazuje na světlomety a je dynamičtější. Dynamický, ale robustní vzhled vypovídá o tom, jak je auto odolné. Nechybí ani některá praktická vylepšení, jako například snížený ocelový zadní nárazník pro snazší nakládání. 

Interiér lze dokončit jedním ze tří typů čalounění. První se vyznačuje zvýšenou odolností proti opotřebení a snadným čištěním. Je to logické - jeli jsme se zavřenými okny a vnitřním okruhem klimatizace a uvnitř bylo stále hodně prachu, který se při každé příležitosti nasával. Druhá úroveň je o něco kvalitnější materiál a ta horní má kožené čalounění. Toto je jasné přikývnutí pro nadšené zákazníky, kteří hledají pickupy pro tažení čtyřkolek, surfů, krosových kol a podobně. Nebo si chtějí odečíst celou částku DPH, ačkoli toto ustanovení se týká pouze jednořadých odběrů, tzv. Jedna kabina. Rodinné výlety na náklady firmy nepřipadají v úvahu.

Vzhledem k tomu, že se jedná o moderní vůz, čeká nás na palubě 7palcový tablet s navigací, DAB rádiem a podobně a také sada systémů Toyota Safety Sense, jako je například systém varování před kolizí auta. přední. Systém tomu dlouho odolával, ale nakonec podlehl oblakům prachu, které darovaly stroje kolony přede mnou. Zobrazí se zpráva o čištění čelního skla, ale kamera na dálku a řízení jízdního pruhu jsou mimo dosah stěračů a ostřikovačů. 

Jeden z nejlepších v segmentu

nový Toyota Hilux jedná se především o nový vzhled a osvědčená konstrukční řešení. Výrobce si dal záležet na tom, aby byl tento vůz především odolný, ale také atraktivní pro zákazníky, kteří pikap využívají v soukromí. Je zřejmé, že značná část z nich směřuje k firmám, jejichž činnost zahrnuje přepravu zboží náročným terénem – v Polsku to budou především lomy a stavební firmy.

Myslím, že nový motor 2.4 D-4D osloví hlavně zákazníky ze soukromého sektoru – je dobrý do terénu, ale potřebuje trochu více výkonu, aby nás dostal do jakéhokoli kopce. Další pohonné jednotky budou oznámeny brzy, stejně jako ceny.

Nezbývá nám, než uznat, že pokus nazout farmáře do lakovaných bot se povedl. Ale dodržíme tuto frázi během procesů v Krakově? To se dozvíme, jakmile se přihlásíme do testu.