Tesla Model 3 v Nissan Leaf v Hyundai Ioniq Electric: srovnávací recenze 2019
Tyto tři vozy jsou si v mnoha ohledech podobné. Očividně jsou všechny elektrické. Všechny vozy jsou pětimístné a čtyřkolové. Tím ale podobnosti končí, zejména pokud jde o to, jak jezdí.
Nissan Leaf byl naším nejméně oblíbeným triem, a to z dobrého důvodu.
Odezva plynu a brzdění jsou v pořádku, ale to u Leafu není překvapivé.
Za prvé je to ergonomie. Sedadlo řidiče je velmi vysoko a volant se nenastavuje na dosah, což znamená, že vyšší cestující mohou sedět vysoko s příliš nataženými pažemi, protože jinak by měli nohy příliš stísněné. Do 10 sekund od nasednutí do Leafu budete vědět, jestli s tím dokážete žít nebo ne, ale po pár hodinách byla odpověď našich vyšších testerů jasné ne.
Jsou tu další prvky, které ho zklamaly. Jízda je ve vyšších rychlostech neohrabaná a nenabízí stejnou míru zapojení řidiče jako ostatní dva vozy zde.
Odezva plynu a brzdění jsou v pořádku, ale nepřekvapí. Leaf má systém Nissan „e-pedal“ – v podstatě agresivní systém regenerativního brzdění při zapnutí nebo vypnutí, o kterém značka tvrdí, že vám umožňuje používat pouze jeden pedál po většinu jízdy – ale při testech jsme ho nepoužili, protože to naším cílem bylo zachovat konzistenci (zbytek vozů byl nastaven na „Standard“ pro Teslu a Úroveň 2 ze čtyř volitelných úrovní (nula – žádná regenerace, 1 – lehká regenerace, 2 – vyvážená regenerace, 3 – agresivní regenerace) pro Hyundai.
Nissan Leaf byl naším nejméně oblíbeným triem.
Nissan byl také nejhlučnější v kabině, cítil se méně kultivovaně než jeho soupeři, s větším bzučením, hučením a sténáním, nemluvě o větším hluku větru.
Hyundai Ioniq Electric byl velmi odlišný od Leafu.
Řízení bylo jako u každé běžné i30 nebo Elantry, což je obrovská zásluha Hyundai a jejího australského týmu, který vyladil odpružení a řízení tak, aby vyhovovalo místním silnicím a podmínkám. Je to opravdu znát, protože měl nejlepší jízdní komfort a poddajnost ve skupině a navíc přesné řízení – řízení je napínavější než Leaf, i když ne zrovna vzrušující stroj.
Hyundai nabízí plně elektrickou nebo plug-in hybridní verzi Ioniq.
Odezva plynu a brzd je u Ioniqu velmi předvídatelná a snadno ovladatelná... stejně jako „běžné“ auto. Nazvali jsme to „adekvátní“ spíše než „vzrušující“, pokud jde o zrychlení z klidu, a ve skutečnosti má nejpomalejší čas 0-100 km/h ze všech tří vozů za 9.9 sekundy, zatímco Leaf uvádí 7.9 sekundy. Model 3 má pouhých 5.6 sekundy. Pro prudší akceleraci je tu sportovní režim.
Hyundai nabízí plně elektrickou verzi nebo plug-in hybrid (se 77litrovým zážehovým čtyřválcem 147 kW/1.6 Nm spojený s elektromotorem 44.5 kW/170 Nm a 8.9 kWh baterií) nebo sériový hybrid (s stejný zážehový motor)., menší elektromotor 32 kW/170 Nm a malá baterie 1.5 kWh) znamená, že kupující mají jiné možnosti než elektromobil, pokud nevyhovuje jejich specifickým potřebám.
Ale upřímně řečeno, naší největší devizou pro Ioniq je jeho poctivý displej dojezdu – jiná auta měla pocit, že se více kolébá, pokud jde o zobrazený zbývající dojezd, zatímco Ioniq se zdál odměřenější a realističtější, pokud jde o zobrazený zbývající dojezd. Největší negativum tohoto vozu? Prostor pro hlavu ve druhé řadě a výhled z místa řidiče – Díky děleným dveřím zavazadlového prostoru a svažující se linii střechy je těžké vidět, co je za vámi.
Odezva plynu a brzdy Ioniqu je velmi předvídatelná a snadno se ovládá.
Pokud hledáte high-tech, futuristický, minimalistický a špičkový zážitek, vyberte si Teslu. Myslím, jestli si to můžete dovolit.
Víme, že existuje zarytá fanouškovská základna Tesly a značka rozhodně nabízí poutavý design a přání – ve skutečnosti si myslíme, že je to nejkvalitnější ze všech tří vozů, ale není to zrovna luxusní auto na sezení nebo řízení.
Kabina je něco, co budete buď milovat, nebo budete chtít odejít. Jedná se o jednoduchý prostor, který vyžaduje určité učení, kde se doslova vše ovládá přes obrazovku. Dobré, až na výstražná světla (která jsou podivně umístěna vedle zpětného zrcátka) a ovládání oken. Stačí říct, že si do jednoho musíte sednout, abyste viděli, jestli se vám líbí.
Největším zklamáním u Modelu 3 Standard Range Plus je jeho plynulá jízda.
I když to nemusí být nejschopnější verze Modelu 3, stále má rychlost 0-100 mph jako seriózní hot hatch, ale s dynamikou sedanu s pohonem zadních kol. Jízda v zakroucených úsecích je zábavnější s opravdu dobrou úrovní vyvážení podvozku.
Zrychlení je znatelně bezprostřednější, když zvolíte standardní jízdní režim namísto chlazení – druhý z nich otupí odezvu plynu, aby se šetřila životnost baterie. Ale používejte jej s mírou, pokud míříte na nejlepší dosah, jaký můžete získat.
Největším zklamáním u Modelu 3 Standard Range Plus je jeho plynulá jízda. Odpružení se snaží vyrovnat s nerovnostmi a nerovnostmi na povrchu vozovky, ať už při vysokých rychlostech nebo v městském prostředí. Jen není tak složený a pohodlný jako zbylá dvě auta. Pokud tedy záleží na jízdním komfortu, zajistěte si dobrou jízdu na špatném povrchu.
I když to nemusí být nejproduktivnější verze Modelu 3, stále má čas 0-100 skutečného hot hatche.
Jednou z výhod Tesly oproti konkurentům jsou již instalované rychlonabíjecí stanice Supercharger.
Tyto rychlonabíječky umožňují velmi rychlé dobití – až 270 km za 30 minut – i když za to musíte zaplatit 0.42 $ za kWh. Ale skutečnost, že Model 3 má konektor jiný než Tesla typu 2 a připojení CCS, je výhodou, protože Hyundai má pouze typ 2, zatímco Nissan má typ 2 a japonský systém rychlého nabíjení CHAdeMO.
