PzKpfW II. Průzkumné tanky a samohybná děla
Protitankové samohybné dělo SdKfz 132 Marder II za pochodu maskované jako větve.
Navzdory počátečním obavám se podvozek PzKpfw II ukázal jako vcelku úspěšný a spolehlivý. Tento podvozek sloužil k výrobě lehkých samohybných děl, protitankových děl Marder a houfnic Wespe. Další oblastí vývoje byla rodina průzkumných tanků s odpružením torzní tyčí a zesíleným pancéřováním.
Začneme průzkumnými tanky, neboť to je hlavní směr vývoje těchto vozidel. Měli být přiděleni k průzkumným praporům obrněných divizí a pancéřových divizí (motorové pušky). Zde stojí za zmínku, že do roku 1942 včetně měly tyto prapory dvě roty obrněné techniky (lehká 4kolová a těžká 6- nebo 8kolová), rota kulometů na motocyklech s košem a motorizovaná podpůrná rota s četa protitankových děl, četa pěchotních děl a četa minometů. V letech 1943-45 měl prapor jinou organizaci: jednu rotu obrněných vozů (obvykle SdKfz 234 rodiny Puma), rotu polopásových průzkumných transportérů (SdKfz 250/9), dvě mechanizované průzkumné roty na SdKfz 251 a podpůrná rota s plamenomety, pěchotními děly a minomety – vše na polopásech SdKfz 250. Kam zmizely lehké průzkumné tanky? Pro firmy používající transportéry SdKfz 250/9, které vlastně nahradily lehký tank.
Když už jsme u průzkumných tanků, stojí za zmínku jeden důležitý fakt. Úkolem průzkumných jednotek nebylo bojovat, ale získávat důležité informace o akcích, poloze a silách nepřítele. Ideálním způsobem působení průzkumných hlídek bylo skryté pozorování, zcela bez povšimnutí nepřítele. Proto by skautské tanky měly být malé, aby se daly snadno schovat. Říkalo se, že hlavní zbraní průzkumných vozidel byla radiostanice, která jim umožňovala rychle předávat důležité informace svým nadřízeným. Pancéřová ochrana a zbraně sloužily především k sebeobraně, což vám umožnilo dostat se pryč od nepřítele a odtrhnout se od něj. Proč došlo k pokusu o stavbu průzkumného tanku, přestože k tomu sloužily obrněné vozy, které byly rychlejší než pásová vozidla? Šlo o schopnost překonat neprůchodnost. Někdy je nutné sjet ze silnice a přejít - přes pole, louky, přes malé příkopy s potoky nebo odvodňovacími příkopy - obejít nepřátelské skupiny, aby se k nim skrytě přiblížili z druhé strany. Proto byla uznána potřeba pásového průzkumného vozidla. Použití polopásových SdKfz 250/9 pro tento účel bylo polovičním opatřením z důvodu nedostatku vhodných pásových vozidel.
Lehké průzkumné tanky v Německu takové štěstí neměly. Jejich vývoj probíhal již před druhou světovou válkou. 18. června 1938 zadalo 6. oddělení zbrojního oddělení Wehrmachtu (Waffenprüfämter 6, Wa Prüf 6) vývoj nového průzkumného tanku na bázi PzKpfw II, který dostal zkušební označení VK 9.01, tzn. první verze 9. tanku. -tunová nádrž. Požadována byla rychlost 60 km/h. Prototyp měl být postaven do konce roku 1939 a zkušební várka 75 strojů do října 1940. Po testování měla být zahájena sériová výroba ve větším měřítku.
Podvozek navrhl MAN a spodní nástavby karoserie Daimler-Benz. K pohonu tanku bylo rozhodnuto použít motor o něco menší, než jaký byl použit u PzKpfw II, ale se stejným výkonem. Jednalo se o Maybach HL 45P (písmeno P znamenalo Panzermotor, tedy tankový motor, protože měl i automobilovou verzi HL 45Z. Objem motoru byl 4,678 cm3 (l) oproti 6,234 litru u základního PzKpfw II - HL Motor 62TR Vydával však výkon 140 k pohonu, ale posádka byla umístěna jinak.-mm čelní pancíř a 3800mm boční pancíř a řidič a radista dostali jednu mušku a jednu zmenšenou mušku před trup 62 mm KwK 2600 a 45 mm kulomet MG 6 na pravé straně děla) změnil tvar a pro větší pevnost ztratil boční průzory, ale dostal velitelskou kopuli s periskopy kolem. Uvažovalo se také o vyzbrojení vozidla protitankovým kanónem EW 30 ráže 15 mm, ale nakonec zůstalo u kanónu ráže 38 mm. Zbraň byla vybavena optickým zaměřovačem TZF 20 se zorným polem 34o a o něco větším zvětšením než TZF 7,92 z běžného PzKpfw II - 141x oproti 7,92x. Důležitou otázkou bylo použití (či spíše pokus o použití) stabilizace zbraní a mířidel ve vertikální rovině; měl zvýšit přesnost střelby za pohybu, protože se věřilo, že v případě odpálení průzkumného vozidla při pokusu o odtržení od nepřítele to může být důležité.
