Polské průzkumné vrtulníky část 2
W-3PL Głuszec se blíží k přistání na letišti Nowy Targ po letu v horách. V průběhu modernizace byly vrtulníky tohoto typu dovybaveny, včetně optoelektronických hlav instalovaných mezi vstupy vzduchu do motoru.
V lednu 2002 vyjádřili ministři obrany Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska přání společně modernizovat bitevní vrtulníky Mi-24 a uvést je do souladu se standardy NATO. Práci měl provést Wojskowe Zakłady Lotnicze č. 1. Program měl kódové označení Pluszcz. V únoru 2003 byly schváleny takticko-technické požadavky na modernizované Mi-24, ale v červnu 2003 byl program ukončen mezivládním rozhodnutím o pozastavení prací na společné modernizaci vrtulníků. V listopadu 2003 podepsalo Ministerstvo národní obrany s WZL č. 1 dohodu o vývoji spolu s ruskými a západními společnostmi modernizačního projektu a přípravě dvou prototypů Mi-24, které splňují taktické a technické požadavky Plyushch. program. Modernizováno mělo být 16 vrtulníků, z toho 12 na útočnou verzi Mi-24PL a čtyři na bojovou záchrannou verzi Mi-24PL/CSAR. Tuto smlouvu však ministerstvo obrany v červnu 2004 vypovědělo.
Problémy v programu Pluszcz přivedly pozornost k podpůrnému bitevnímu vrtulníku W-3 Sokół. Hlavním cílem modernizačního programu však nebylo vybavit rotorová letadla tohoto typu protitankovými řízenými střelami, ale zvýšit množství informací vlastněných posádkou a umožnit průzkumné mise a přesuny speciálních skupin ve všech povětrnostní podmínky, ve dne i v noci. Program byl oficiálně zahájen 31. října 2003, kdy Odbor obranné politiky Ministerstva národní obrany podepsal smlouvu s WSK „PZL-Świdnik“ na vypracování koncepčního návrhu. Součástí vývojového týmu byl kromě závodu ve Swidnici mimo jiné Air Force Institute of Technology a na základě smlouvy o spolupráci také Výzkumné centrum pro strojní zařízení v Tarnowě.
V dubnu 2004 byl projekt pod označením Głuszec schválen Ministerstvem národní obrany. Na podzim téhož roku byla podepsána smlouva na výrobu prototypu W-3PL Głuszec a na jeho testování. V polovině roku 2005 přidalo ministerstvo národní obrany požadavek, aby byl W-3PL přizpůsoben také pro bojové záchranné mise. Pro stavbu prototypu byly vybrány dva vrtulníky W-3WA používané polskou armádou; Jednalo se o kopie s koncovými čísly 0820 a 0901. Volba této verze nebyla náhodná, protože W-3WA má duální hydraulický systém a splňuje požadavky FAR-29. Výsledkem bylo, že 0901 byl odeslán k rekonstrukci do Svidníku. Prototyp byl připraven v listopadu 2006 a vzlétl v lednu 2007. Tovární zkoušky pokračovaly až do září. Kvalifikační (státní) zkoušky začaly na podzim 2008. Pozitivní výsledky testů byly okamžitě vydány příkazem ministerstva obrany. Náklady na zakázku včetně realizace programu se odhadují na 130 milionů PLN. Koncem roku byla podepsána smlouva na stavbu první várky tří vrtulníků a práce začaly prakticky okamžitě. V důsledku toho byly na konci roku 2010 prototyp 3 a tři smluvní W-56PL s ocasními čísly 0901, 3 a 0811 převedeny k 0819. bojové a záchranné letce 0820. bitevního vrtulníkového pluku v Inowroclawi.
Modernizovaný bojový podpůrný vrtulník W-3PL byl vybaven integrovaným avionickým systémem (ASA) vyvinutým v Air Force Institute of Technology. Využívá modulární misijní počítač MMC založený na datových sběrnicích MIL-STD-1553B, které přenášejí mimo jiné se subsystémy, jako je komunikace, identifikace a navigace nebo dohled a zpravodajství. ASA navíc ve spolupráci s pozemním vybavením umožňuje předletové plánování úkolů s přihlédnutím k takovým prvkům, jako je letová trasa, cíle, které mají být zničeny nebo průzkum, použití bojových prostředků a palubních systémů, popř. jeho realizace. Do paměti systému se načítají i informace jako otočné body (navigace), hlavní a záložní letiště, poloha spřátelených jednotek, objektů a techniky a dokonce i fotografie konkrétního objektu. Tyto údaje lze za letu upravovat, jak se mění taktická situace v zájmové oblasti. Výše uvedené informace jsou vyznačeny na mapě, což umožňuje zobrazit území v okruhu 4 až 200 km. Přiblížení se provádí automaticky, když posádka určí oblast zájmu. Mapa je neustále orientována ve směru letu a poloha vrtulníku je zobrazena ve středu mapy. Také během debuffování vám systém, který analyzuje data pomocí záznamníku S-2-3a, umožňuje číst parametry letu, vizualizovat trasu (ve třech rozměrech) a také znovu vytvořit obraz zaznamenaný v kokpitu během mise, což umožňuje přesné vyhodnocení mise, včetně výsledků průzkumu.
W-3PL Glushek za letu. Auto bylo prototypem modernizace. Po pozitivním testování byly na tuto verzi přestavěny další tři W-3 Sokół (0811, 0819 a 0820).
W-3PL má integrovaný navigační systém (ZSN), který tvoří systém Thales EGI 3000, integrující inerciální platformu s GPS, TACAN, ILS, přijímačem satelitního navigačního systému VOR/DME a automatickým radiokompasem. ZSN splňuje požadavky ICAO na radionavigační a přistávací systémy. Na druhou stranu Integrovaný komunikační systém (ZSŁ) zahrnuje čtyři HF/VHF/UHF radiostanice pracující v pásmu 2-400 MHz. Jejich úkolem je zajistit neustálou komunikaci mezi posádkou (interkom + poslech speciálních navigačních a varovných signálů), a to i s operační skupinou na palubě nebo lékařem, dále s jednotkami na zemi nebo s velitelským stanovištěm průzkumu, jako sestřelený personál (poslání bojové záchrany). ZSŁ má čtyři provozní režimy: Explicitní komunikace, hlasová šifrovaná komunikace (COMSEC), frekvenční krokovací komunikace (TRANSEC) a komunikace s automatickým připojením (ALE a 3G).
