Modernizace letadel strategického velitelství USA

Americké letectvo provozuje čtyři letadla Boeing E-4B Nightwatch, která fungují jako Centrum řízení letového provozu vlády USA (NEACP).

Jak letectvo, tak americké námořnictvo mají programy modernizace letadel v jaderných řídicích střediscích. Americké letectvo plánuje nahradit svou flotilu čtyř letadel Boeing E-4B Nigthwatch platformou podobné velikosti a výkonu. Americké námořnictvo chce zase implementovat řádně upravený Lockheed Martin C-130J-30, který by měl v budoucnu nahradit flotilu šestnácti letadel Boeing E-6B Mercury.

Výše zmíněná zařízení jsou strategicky důležitá letadla, umožňující komunikaci v případě zničení nebo likvidace amerických pozemních rozhodovacích center. Měly by umožnit vládním orgánům - prezidentovi nebo členům vlády USA (NCA - National Command Authority) přežít - během jaderného konfliktu. Díky oběma platformám mohou americké úřady dávat patřičné příkazy pro mezikontinentální balistické střely umístěné v podzemních dolech, strategické bombardéry s jadernými hlavicemi a ponorky s balistickými raketami.

Operace „Through the Looking Glass“ a „Noční hlídka“

V únoru 1961 zahájilo Strategic Air Command (SAC) operaci Through the Looking Glass. Jeho účelem bylo zachovat výsadkové obojživelné letouny plnící funkce velitelského a řídícího střediska jaderných sil (ABNKP – Airborne Command Post). Pro tuto misi bylo vybráno šest tankovacích letounů Boeing KC-135A Stratotanker s označením EC-135A. Zpočátku fungovaly pouze jako létající radioreléové stanice. Již v roce 1964 však bylo uvedeno do provozu 17 letounů EC-135C. Jednalo se o speciální platformy ABNCP vybavené systémem ALCS (Airborne Launch Control System), který umožňuje dálkové odpalování balistických raket z pozemních odpalovacích zařízení. V následujících dekádách studené války velení SAC používalo k vedení operace přes zrcadlo řadu různých letadel ABNCP, jako jsou EC-135P, EC-135G, EC-135H a EC-135L.

V polovině 60. let zahájil Pentagon paralelní operaci s názvem Noční hlídka. Jeho účelem bylo udržení bojové připravenosti letadel sloužících jako střediska řízení letového provozu prezidenta a výkonné složky země (NEACP - National Emergency Airborne Command Post). V případě jakékoli krize bylo jejich úlohou také evakuovat prezidenta a členy americké vlády. K plnění úkolů NEACP byly vybrány tři tankery KC-135B upravené podle standardu EC-135J. Počátkem 70. let byl zahájen program výměny letounu EC-135J za novější platformu. V únoru 1973 obdržel Boeing kontrakt na dodávku dvou upravených dopravních letadel Boeing 747-200B, označených E-4A. Společnost E-Systems obdržela objednávku na avioniku a komunikační zařízení. V roce 1973 zakoupilo americké letectvo další dva B747-200B. Čtvrtá byla vybavena modernějším zařízením vč. satelitní komunikační anténu systému MILSTAR a proto obdržela označení E-4B. Konečně v lednu 1985 byly všechny tři E-4A podobně modernizovány a také označeny E-4B. Volba B747-200B jako platformy Noční hlídky umožnila vytvoření vládních a kontrolních center s vysokou mírou autonomie. E-4B může vzít na palubu kromě posádky asi 60 lidí. V případě nouze se na palubu vejde až 150 osob. Vzhledem ke schopnosti přijímat palivo ve vzduchu je doba letu E-4B omezena pouze spotřebou spotřebního materiálu. Ve vzduchu mohou zůstat bez přerušení až několik dní.

Počátkem roku 2006 byl plán vyřazení všech E-4B do provozu do tří let. Při hledání polovičních úspor letectvo také navrhlo, že lze stáhnout pouze jeden příklad. V roce 2007 bylo od těchto plánů upuštěno a začala postupná modernizace flotily E-4B. Podle amerického letectva mohou být tato letadla bezpečně provozována nejdéle do roku 2038.

E-4B tankuje tankovací letoun Boeing KC-46A Pegasus. Jasně vidíte výrazný rozdíl ve velikosti obou struktur.

Mise TAKAMO

Počátkem 60. let zahájilo americké námořnictvo program zavedení palubního komunikačního systému s ponorkami s balistickými střelami s názvem TACAMO (Take Charge and Move Out). V roce 1962 začaly testy tankovacího letounu KC-130F Hercules. Je vybaven velmi nízkofrekvenčním (VLF) radiofrekvenčním vysílačem a anténním kabelem, který se během letu odvíjí a končí v kuželovitém závaží. Poté bylo stanoveno, že pro dosažení optimálního výkonu a dosahu přenosu by měl být kabel dlouhý až 8 km a měl by být tažen letadlem v téměř svislé poloze. Letoun na druhou stranu musí provádět téměř nepřetržitý kruhový let. V roce 1966 byly čtyři Hercules C-130G upraveny pro misi TACAMO a označeny EC-130G. Bylo to však dočasné řešení. V roce 1969 začalo do služby vstupovat 12 EC-130Q pro misi TACAMO. Čtyři EC-130G byly také upraveny tak, aby splňovaly standard EC-130Q.