Plán rozvoje polského vojenského letectví v letech 1970-1985.
MiG-21 byl nejmasivnější proudový bojový letoun v polském vojenském letectví. Na snímku MiG-21MF startuje z vozovky letiště. Foto Robert Rohovich
Sedmdesátá léta minulého století byla v dějinách Polské lidové republiky obdobím, kdy díky intenzivní expanzi mnoha odvětví hospodářství musela země dohánět Západ v modernosti a způsobu života. V té době byly plány rozvoje polské armády zaměřeny na zlepšení organizační struktury, ale i zbraní a vojenské techniky. V nadcházejících modernizačních programech byly hledány možnosti pro co nejširší zapojení polského technického myšlení a výrobního potenciálu.
Není snadné popsat stav letectví Ozbrojených sil Polské lidové republiky na konci XNUMX, protože nemělo jedinou organizační strukturu, ani jedno rozhodovací centrum.
V roce 1962 byla na základě Velitelství letectva a PVO Národního okruhu vytvořena Letecká inspekce a dvě samostatné velitelské buňky: Operační velitelství letectva v Poznani a Národní velitelství PVO ve Varšavě. Operační letecké velitelství odpovídalo za frontové letectvo, které se během války transformovalo na 3. leteckou armádu polského frontu (Pobřežní fronta). K dispozici měla jednotky stíhacího, útočného, bombardovacího, průzkumného, dopravního a stále vyspělejšího vrtulníkového letectva.
Národní protivzdušné obranné síly zase dostaly odpovědnost za protivzdušnou obranu země. Kromě stíhacích leteckých pluků to byly pluky a prapory radiotechnických jednotek, stejně jako divize, brigády a pluky raketových vojsk a dělostřelectvo obranného průmyslu. Největší důraz byl tehdy kladen na vznik nových protiletadlových raketových letek.
Konečně třetím kouskem skládačky byla Letecká inspekce ve Varšavě, která byla zodpovědná za koncepční práce na využití letectví, vzdělávání a technického a logistického zázemí.
Bohužel se nepodařilo vytvořit jednotný systém řízení těchto vysoce rozvinutých sil a prostředků. Za těchto podmínek se každý z velitelů staral především o své zájmy a případné spory o kompetence musely být řešeny na úrovni ministra národní obrany.
V roce 1967 byl tento systém zdokonalen sloučením Letecké inspekce a Operačního leteckého velitelství do jednoho orgánu - Velitelství letectva v Poznani, které zahájilo svou činnost počátkem příštího roku. Tato restrukturalizace měla ukončit spory, a to i v otázkách techniky na úrovni ozbrojených sil Polské lidové republiky, v nichž mělo nové velení hrát rozhodující roli.
Signál pro nový přístup byl připraven v březnu 1969 „Rámcový plán rozvoje letectví na léta 1971-75 s perspektivou na roky 1976, 1980 a 1985“. Vznikl ve Velitelství vzdušných sil a svou působností pokrýval organizační a technické záležitosti všech druhů letectví Ozbrojených sil Polské lidové republiky.
Výchozí bod, konstrukce a zařízení
Přípravě každého plánu rozvoje by měla předcházet hloubková analýza všech faktorů, které mohou ovlivnit určitá ustanovení vytvářeného dokumentu.
Hlavní faktory přitom zohledňovaly stav sil a plány potenciálního nepřítele, finanční možnosti státu, výrobní kapacitu vlastního průmyslu, ale i aktuálně dostupné síly a prostředky, kterým bude podléhat ke změnám a potřebnému rozvoji.
Začneme tím posledním, tzn. patřící letectvu, PVO a námořnictvu v letech 1969-70, neboť plán musel být realizován od prvních dnů roku 1971. Období 20 měsíců mezi vytvořením dokumentu a začátkem r. realizace přijatých ustanovení byla jasně plánována jak po organizační stránce, tak po stránce nákupu techniky.
Počátkem roku 1970 došlo k rozdělení letectva na operační směr, tzn. 3. letecká armáda, zformovaná za války, a pomocné síly, tzn. převážně vzdělávací.
