Patentový měsíčník - Jerome H. Lemelson

Tentokrát připomeneme vynálezce, který na svých nápadech zbohatl, ale řada lidí – zejména velké korporace – s ním zacházela jako s tzv. patentový troll. Sám se viděl jako mluvčí kauzy nezávislých vynálezců.

SOUHRN: Jerome „Jerry“ Hal Lemelson

Datum a místo narození: 18. července 1923 na Staten Island, USA (zemřel 1. října 1997)

Státní příslušnost: Američan                        

Rodinný stav: ženatý, dvě děti

Štěstí: obtížné odhadnout, protože ne všechny patentové spory byly vyřešeny

Vzdělání: New York University

Zkušenost:               nezávislý vynálezce (1950-1997), zakladatel a vedoucí společnosti Licensing Management Corporation

Zájmy: technika, rodinný život

Jerome Lemelson, kterému přátelé a rodina přezdívali jednoduše „Jerry“, považoval vynalézavost a inovace za základy „amerického snu“. Byl držitelem cca šesti set patentů! Podle výpočtu to činí v průměru jeden patent měsíčně po dobu padesáti let. A toho všeho dosáhl vlastními silami, bez podpory uznávaných výzkumných institucí či výzkumných a vývojových oddělení velkých firem.

Automatizované produkční systémy a čtečky čárových kódů, technologie používané v bankomatech a bezdrátových telefonech, videokamerách a osobních počítačích – dokonce i plačící panenky jsou součástí Lemelsonových nápadů nebo jejich součástí. V 60. letech licencovala flexibilní výrobní systémy, v 70. letech magnetické páskové hlavy pro japonské společnosti a v 80. letech klíčové komponenty osobních počítačů.

"Machine Vision"

Narodil se 18. července 1923 ve Staten Island, New York. Jak zdůraznil, odmala se modeloval Thomas Edison. Získal bakalářský a magisterský titul v oboru leteckého inženýrství a také další magisterský titul v oboru průmyslového inženýrství na New York University, kterou absolvoval v roce 1951.

Ještě než šel na vysokou školu, navrhoval zbraně a další systémy pro Vojenský letecký sbor během druhé světové války. Po získání inženýrských diplomů a účasti na práci na námořním projektu na stavbu raketových a pulzních motorů měl krátkou epizodu zaměstnání v průmyslovém závodě jako inženýr. Na tuto práci však rezignoval ve prospěch práce, která se mu líbila mnohem víc - nezávislý vynálezce a "vynálezce" na volné noze.

V roce 1950 začal přihlašovat patenty. Většina jeho vynálezů z té doby souvisela s hračkářský průmysl. Byly to lukrativní inovace. Tento průmysl se v poválečném období rychle rozvíjel a neustále potřeboval nové produkty. Pak přišel čas na „vážnější“ patenty.

Tehdejší vynález, na který byl Jerome nejvíce hrdý a který mu specifickým způsobem přinesl velké bohatství, byl univerzální robot, schopný měřit, svařovat, svařovat, nýtovat, přepravovat a kontrolovat kvalitu. Tento vynález podrobně rozpracoval a na Štědrý den v roce 1954 požádal o 150stránkový patent. Popisoval precizní vizuální techniky, včetně t. zv strojové viděníkteré byly v té době neznámé a jak se ukázalo, musely být realizovány desítky let. Pouze o moderních robotických továrnách můžeme říci, že plně realizují Lemelsonovy nápady.

V dětství se svým bratrem a psem - Jeromem vlevo

Jeho zájmy se měnily s rozvojem technologie. Jeho patenty se týkaly faxů, videorekordérů, přenosných magnetofonů a snímačů čárových kódů. Mezi jeho další vynálezy patří světelné dopravní značky, hlasový teploměr, videotelefon, zařízení pro ověřování bonity, automatizovaný skladový systém a např. systém monitorování pacientů.

Pracoval různými způsoby. Když například s manželkou prováděli ruční hledání archivů na americkém patentovém úřadu, unaveni úmornou prací, začal přemýšlet o způsobech, jak systém zmechanizovat. Výsledkem byl koncept ukládání dokumentů a videí na magnetické pásky. V roce 1955 podal příslušnou patentovou přihlášku. Systém archivace videa podle jeho popisu měla umožňovat čtení snímků na televizním monitoru snímek po snímku. Lemelson také vyvinul konstrukci mechanismu manipulace s páskou, který se později stal základním stavebním kamenem kazetové magnetofóny. V roce 1974 Lemelson na základě svých patentů prodal společnosti Sony licenci na stavbu miniaturní kazetové mechaniky. Později byla tato řešení použita v ikonickém Walkmanu.

Výkresy z Lemelsonovy patentové přihlášky

Poskytovatel licence

Prodej licence byl to vynálezcův nový obchodní nápad. Koncem 60. let za tímto účelem založil společnost Společnost pro správu licencíkterá měla prodávat jeho vynálezy, ale i inovace dalších nezávislých vynálezců. Zároveň pronásledoval společnosti nezákonně využívající jeho patentovaná řešení. Poprvé tak učinil, když obchodník s obilím neprojevil zájem o design krabice, kterou navrhl, a po několika letech začal používat obaly podle svého vzoru. Podal žalobu, která byla zamítnuta. V mnoha následných sporech však dokázal zvítězit. Například po právním boji s Illinois Tool Works získal odškodnění ve výši 17 milionů za porušení patentu na rozprašovací nástroj.

Soudní odpůrci ho nenáviděli. Mnoho nezávislých vynálezců ho však považovalo za skutečného hrdinu.

Hlasité byly jeho boje o práva na patenty na zmíněné „strojové vidění“, související s myšlenkou z 50. let, šlo o skenování obrazových dat kamerami, následně uložených v počítači. V kombinaci s roboty a čárovými kódy lze tuto technologii použít ke kontrole, manipulaci nebo vyhodnocování produktů při jejich pohybu po montážní lince. Lemelson zažaloval řadu japonských a evropských výrobců automobilů a elektroniky za porušení tohoto patentu. Na základě dohody uzavřené v letech 1990-1991 tito výrobci získali licenci k používání jejích řešení. Odhaduje se, že to stálo automobilový průmysl hodně přes 500 milionů dolarů.

V roce 1975 se připojil k US Patent and Trademark Advisory Council, aby pomohl zlepšit patentový systém. Jeho soudní spory s korporacemi vedly k diskuzi a poté ke změnám amerického práva v této oblasti. Velkým problémem byly zdlouhavé procedury prověřování patentových přihlášek, což v praxi vedlo k blokování inovací. Některé z vynálezů hlášených Lemelsonem, když byl ještě naživu, byly oficiálně uznány až deset let po jeho smrti.

Kritici obviňují Lemelsona po celá desetiletí manipulováno americký úřad pro patenty a ochranné známky. Obviňují vynálezce, že použil mezery, které přinutily až 979 společností - včetně Ford, Dell, Boeing, General Electric, Mitsubishi a Motorola - zaplatit 1,5 miliardy $ za licenční poplatky.

„Jeho patenty nemají žádnou hodnotu – jde o literaturu,“ řekl před lety Robert Shillman, zakladatel, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Cognex Corp., největšího světového výrobce řešení pro strojové vidění. Tento posudek však nelze považovat za vyjádření nezávislého odborníka. Po mnoho let Cognex žaloval Lemelson za patentová práva na systémy vidění...

Spor o Lemelsona se vlastně týká samotné definice technického vynálezu. Měl by být patentován pouze nápad, bez zohlednění všech detailů a způsobů výroby? Naopak – má se patentový zákon vztahovat na hotové, fungující a otestované přístroje? Koneckonců, je snadné si představit situaci, kdy někdo přijde s nápadem něco postavit nebo vyvinout obecnou výrobní metodu, ale není schopen to udělat. O konceptu se však dozví někdo jiný a nápad zrealizuje. Kdo z nich by měl získat patent?

Lemelson se nikdy nezabýval stavbou modelů, prototypů a ještě méně společností realizující jeho inovace. Tohle nebyla jeho představa o kariéře. Takto nechápal roli vynálezce. Americké patentové úřady nepožadovaly fyzickou realizaci nápadů, ale odpovídající popis.

Při hledání nejdůležitějšího patentu...

"Jerry" použil své jmění do značné míry na Lemelsonova nadace, která byla založena v roce 1993 s manželkou Dorothy. Jejich cílem bylo pomáhat propagovat vynálezy a inovace, inspirovat a vzdělávat další generace vynálezců a poskytovat jim zdroje k přeměně nápadů na podniky a komerční technologie.

Nadace vyvinula několik programů pro motivaci a přípravu mladých lidí k vytváření, vývoji a komercializaci nových technologií. Jejich úkolem bylo také utvářet povědomí veřejnosti o roli, kterou vynálezci, inovátoři a podnikatelé hrají při podpoře a posilování ekonomického rozvoje svých zemí i při utváření každodenního života. V roce 2002 zahájila Lemelsonova nadace mezinárodní program související s touto problematikou.

V roce 1996, kdy Lemelson onemocněl rakovinou jater, reagoval po svém – začal hledat vynálezy a lékařské technologie, které by tento typ rakoviny léčily. Za poslední rok svého života podal téměř čtyřicet patentových přihlášek. Rakovina bohužel není korporace, která půjde kvůli rychlé realizaci k soudnímu vyrovnání.

"Jerry" zemřel 1. října 1997.