Krátký test: Audi TT Coupe 2.0 TDI ultra
V 18. roce, když závodil v R2012 Ultra (byl to poslední vznětový vůz Audi bez hybridní převodovky), reprezentoval nejen rychlost, ale také vynikající spotřebu paliva, která je stejně důležitá jako výkon v závodech se setrvačností. Ti, kteří musí do tankovacích boxů jezdit méně často, tráví na trati více času – a tedy rychleji. Všechno je jednoduché, že? Samozřejmě už tehdy bylo jasné, že Audi pro vůz nevymyslelo jen označení Ultra.
Stejně jako sériové elektrické a plug-in hybridní modely Audi nesou označení e-tron, které jde ruku v ruce s označením hybridních závodních vozů R18, získaly jejich nízkopalivové naftové modely označení Ultra. Nenechte se tedy zmást štítkem Ultra jménem testovacího TT: není to nijak zvlášť pomalá verze TT, je to jen TT, které úspěšně kombinuje výkon s nižší spotřebou energie. Spotřeba, která soupeří s nejekonomičtějším rodinným vozem v našem standardním měřítku spotřeby, přestože takové TT zrychlí na 135 km / h za pouhých sedm sekund a jeho 184litrový přeplňovaný pohonný agregát vyvine 380 kilowattů nebo XNUMX koní. produkují velmi rozhodující točivý moment v Newtonmetrech XNUMX, který ví, jak se zbavit charakteristického pocitu nárazu turbodieselu při nárazu na hýždě.
Výsledek 4,7 litru spotřeby na běžném kruhu jasně ospravedlňuje nápis Ultra na zadní straně tohoto TT. Část důvodu je také v poměrně malé hmotnosti (prázdný váží pouze 1,3 tuny), což je dáno rozšířeným používáním hliníku a dalších lehkých materiálů. Ale to je samozřejmě jen jedna stránka věci. Pravděpodobně se najdou kupci, kteří si pořídí TT, aby mohli jezdit s minimální spotřebou paliva, ale tito lidé se budou muset smířit s druhou stranou mince: neschopností vznětového motoru roztočit se ve vysokých otáčkách, zejména vznětovým . zvuk. Když to TDI dnes ráno oznámí, jeho zvuk je u naftového motoru nezaměnitelný a nezaměnitelný a ani úsilí inženýrů Audi o propracovanější nebo sportovnější zvuk se opravdu nevyplatilo. Motor není nikdy tichý. To je vzhledem ke sportovnímu charakteru kupé stále přijatelné, ale co když je jeho zvukem vždy nezaměnitelný diesel.
To nezmírňuje ani přepnutí na sportovnější nastavení (Audi Drive Select). Zvuk se trochu zesílí, trochu hučí nebo dokonce bubnuje, ale nedokáže zakrýt charakter motoru. Nebo možná ani nechce. V každém případě úprava zvuku naftového motoru nikdy nepřinese stejný výsledek jako u benzínového motoru. A pro TT je v tomto ohledu dvoulitr TFSI bezesporu nejlepší volbou. Vzhledem k tomu, že Ultra-badged TT je zaměřen i na snížení spotřeby paliva, není divu, že je k dispozici pouze s pohonem předních kol. Menší vnitřní ztráta při přenosu výkonu na kola jednoduše znamená nižší spotřebu paliva. A i přes velmi solidní podvozek (v testu TT byl se sportovním paketem S Line ještě pevnější) má takové TT velké problémy s přenosem veškerého točivého momentu na zem. Pokud je trakce na vozovce špatná, kontrolka ESP se při nižších rychlostních stupních rozsvítí příliš často a na mokré vozovce vůbec.
Samozřejmě to pomáhá naladit Audi Drive Select na pohodlí, ale zázraky zde nelze očekávat. Kromě toho byl TT obut do pneumatik Hankook, které jsou jinak velmi dobré na hrubším asfaltu, kde TT vykazuje velmi vysoké hranice a velmi neutrální polohu na silnici, ale hladší slovinský asfalt se hranice posouvá. nečekaně nízká. Pokud je opravdu kluzké (třeba aby se přidal déšť), má TT (také jen kvůli pohonu předních kol) nedotáčivost, pokud je hladkost vozovky někde uprostřed (představte si suché istrijské silnice nebo hladší úseky na našich koncích). dokáže docela rozhodně sklouznout po zadku. Řízení může být příjemné, když řidič ví, že potřebuje trochu plynu a že drsné reakce na volantu nejsou nutné, ale TT vždy dával pocit, že se na těchto silnicích nesnáší s pneumatikami.
Podstata TT však není jen v motoru a podvozku, vždy vynikal svým tvarem. Když Audi v roce 1998 představilo první generaci kupé TT, udělalo to šmrnc svým tvarem. Vysoce symetrický tvar, u kterého byl směr jízdy vlastně naznačen pouze tvarem střechy, měl mnoho odpůrců, ale prodejní výsledky ukázaly, že se Audi nemýlí. Další generace se od tohoto konceptu vzdálila, s novou a třetí se návrháři hodně vrátili ke kořenům. Nové TT má korporátní identitu, zejména masku, a postranní čáry jsou téměř horizontální, jako je tomu u první generace. Celkový design však také ukazuje, že nové TT je designově bližší první generaci než předchozí, ale samozřejmě v moderním stylu. Uvnitř lze snadno zvýraznit hlavní designové funkce.
Přístrojová deska je zakřivená směrem k řidiči, nahoře tvarovaná jako křídlo, stejné doteky se opakují na středové konzole a dveřích. A poslední jasný tah: sbohem, dvě obrazovky, sbohem, nízko položené příkazy – to vše designéři změnili. Níže je jen pár méně používaných tlačítek (například pro ruční posunutí zadního spoileru) a ovladač MMI. Místo klasických přístrojů je zde jedna LCD obrazovka s vysokým rozlišením, která zobrazuje všechny informace, které řidič potřebuje. Tedy skoro všechno: i přes tak technologické provedení zůstal těsně pod tímto LCD displejem nepochopitelně mnohem klasičtější, a to především díky segmentovému podsvícení, nepřesné teplotě motoru a palivoměru. Se všemi skvělými palivoměry na obrazovce, které nabízejí moderní auta, je toto řešení nepochopitelné, téměř směšné. Pokud se v Seatu Leon takový metr nějak stráví, je to pro TT s novými LCD ukazateli (kterým Audi říká virtuální kokpit) nepřijatelné.
Senzory jsou samozřejmě velmi přehledné a snadno nabízejí všechny potřebné informace, ale uživatel se musí naučit používat levé a pravé tlačítko na volantu nebo na ovladači MMI stejným způsobem jako pomocí levého a pravého tlačítka. tlačítka. tlačítka myši. Škoda, že zde Audi neudělalo krok vpřed a neposkytlo uživateli možnost individualizace. Řidič je tedy odsouzen k tomu, aby vždy ukazoval rychlost jak klasickým senzorem, tak číselnou hodnotou uvnitř, místo aby se například rozhodl, že potřebuje jen jednu nebo jen druhou věc. Možná místo samostatného levého a pravého počítadla otáček a otáček dáváte přednost indikátoru otáček a rychlosti uprostřed, vlevo a vpravo, například pro navigaci a rádio? No, možná nám to v budoucnu v Audi udělá radost.
Pro generace zákazníků zvyklých na přizpůsobení smartphonů budou taková řešení nutností, nejen vítanou funkcí navíc. MMI, na které jsme u Audi zvyklí, je velmi pokročilé. Ve skutečnosti je horní částí jeho ovladače touchpad. Kontakty z telefonního seznamu, cíl nebo název rádiové stanice si tedy můžete vybrat napsáním prstem (to je věc, při které nemusíte spouštět oči ze silnice, protože auto také přečte každý napsaný nápis). Řešení si zaslouží označení „výborné“ s plusem, trochu rozpačité je jen umístění samotného ovladače – při přepínání se můžete zaseknout o rukáv košile nebo saka, pokud je trochu širší. Vzhledem k tomu, že TT má tak pouze jednu obrazovku, konstruktéři spínač (a displejů) klimatizace jej pohodlně ukryli do tří prostředních tlačítek pro ovládání výdechů, což je kreativní, průhledné a užitečné řešení.
Přední sedadla jsou příkladná jak ve tvaru sedadla (a jeho boční rukojeti), tak ve vzdálenosti mezi ním a sedadlem a pedály. Mohou mít o něco kratší mrtvici (to je stará nemoc VW Group), ale jejich používání je stále zábavné. Méně jsme byli spokojeni s instalací větracího otvoru pro odmrazování bočních oken. Nelze jej zavřít a jeho výbuch může zasáhnout hlavy vyšších řidičů. Za sebou je samozřejmě málo místa, ale ne tolik, aby byla sedadla úplně k ničemu. Pokud sedí vpředu pasažér průměrné výšky, pak vzadu může bez větších potíží sedět ne tak malé dítě, ale to samozřejmě platí jen za předpokladu, že se oba shodnou, že TT nikdy nebude A8. Stojí za zmínku, že TT nemá systém zatahování předních sedadel, který by jej posunul úplně dopředu a poté jej vrátil do správné polohy a zatáhne se pouze opěradlo.
Kmen? Se svými 305 litry je docela prostorný. Je poměrně mělký, ale dostatečně velký na rodinné týdenní nákupy nebo rodinná zavazadla. Upřímně, nic víc od sportovního kupé nečekejte. Výborné jsou volitelné LED světlomety (ale bohužel neaktivní), zvukový systém Bang & Olufsen a samozřejmostí je příplatek za chytrý klíč, stejně jako navigace se zmíněným systémem MMI. Kromě toho dostanete kromě tempomatu i omezovač rychlosti, samozřejmě si můžete vymyslet mnoho dalších věcí ze seznamu příslušenství. V testovacím TT to bylo za dobrých 18 tisíc, ale těžko říct, že z tohoto výčtu se dá snadno něco odmítnout - snad kromě sportovního podvozku z paketu S line a případně navigace. Zachránit se mohly asi tři tisíce, ale víc ne. Ultra s označením TT je vlastně docela zajímavé auto. Není to pro celou rodinu, ale taky odvádí docela dobrou práci, není to žádný sportovec, ale je to fakt rychlé a docela zábavné, ale také ekonomické, není to příjemné GT, ale najde se (víc s motorem a míň s podvozkem) na dlouhé cesty. Je to v podstatě typ dívky pro každého, kdo chce sportovní kupé. A samozřejmě, kdo si to může dovolit.
text: Dušan Lukič
