EURO - Evropské emisní normy
Evropské emisní normy jsou souborem pravidel a předpisů, které stanovují limity pro složení výfukových plynů všech vozidel vyrobených v členských státech EU. Tyto směrnice se nazývají emisní normy Euro (Euro 1 až Euro 6).
Každé zavedení nové emisní normy euro je postupným krokem.
Změny se dotknou především modelů nedávno uvedených na evropský trh (například současná norma Euro 5 byla stanovena na 1. 9. září). Prodávané vozy nemusejí splňovat normu Euro 2009. Od roku 5 musí Euro 2011 splňovat všechna nová vyráběná auta, včetně starších modelů s doháněnou výrobou. Majitelé již zakoupených starých aut mohou zůstat sami, nepodléhají novým pravidlům.
Každá nová norma EURO obsahuje nová pravidla a omezení. Například současná emisní norma EURO 5 má větší dopad na naftové motory a má za cíl přiblížit je emisím benzinu, pokud jde o výfukové emise. EURO 5 snižuje emisní limit PM (Particulate Particulate Soot) o pětinu současného stavu, čehož lze prakticky dosáhnout pouze instalací filtrů pevných částic, které nejsou nejlevnější. Bylo také nutné použít nové technologie, aby se dosáhlo limitů NO.2... Naproti tomu mnoho dnes již vyráběných benzínových motorů vyhovuje nové směrnici EURO 5. V jejich případě šlo pouze o 25% snížení limitů pro HC a NO.2Emise CO zůstávají beze změny. Každé zavedení emisní normy se setkává s námitkami výrobců automobilů kvůli zvýšeným výrobním nákladům. Například zavedení normy EURO 5 bylo původně plánováno na rok 2008, ale kvůli tlaku automobilového průmyslu bylo zavedení této normy odloženo na 1. 9. září.
Jak se tyto směrnice o emisích vyvinuly?
Euro 1... První směrnicí byla směrnice EURO 1, která platí od roku 1993 a byla relativně benevolentní. U benzínových a naftových motorů stanoví limit pro oxid uhelnatý kolem 3 g / km a emise NO.x a HC byly přidány. Limit emisí částic se vztahuje pouze na naftové motory. Benzínové motory musí používat bezolovnaté palivo.
Euro 2. Již norma EURO 2 oba typy motorů oddělovala – vznětové motory měly určitou výhodu v emisích NO.2 a HC, na druhou stranu, když je na jejich součet použit strop, benzínové motory si mohou dovolit vyšší emise CO. Tato směrnice také ukázala snížení obsahu olověných částic ve výfukových plynech.
Euro 3... Zavedením normy EURO 3, která platí od roku 2000, začala Evropská komise zpřísňovat. U vznětových motorů snížila PM o 50% a stanovila pevný limit pro emise NO.2 na 0,5 g / km. Současně nařídil snížení emisí CO o 36%. Tato norma vyžaduje, aby benzínové motory splňovaly přísné požadavky na emise NO.2 a HC.
Euro 4... Norma EURO 4, která vstoupila v platnost 1.10. října 2006, dále zpřísnila emisní limity. Ve srovnání s předchozí normou Euro 3 snížila na polovinu částice a oxidy dusíku ve výfukových plynech vozidel. V případě vznětových motorů to přimělo výrobce výrazně snížit emise CO, NO.2, nespálené uhlovodíky a částice.
Euro 5... Od 1.9. Emisní norma z roku 2009 byla zaměřena především na snížení množství dílů PM pěny na pětinu původního množství (0,005 proti 0,025 g / km). Mírně poklesly také hodnoty NOx u benzínových (0,08 až 0,06 g / km) a naftových motorů (0,25 až 0,18 g / km). V případě vznětových motorů byl také pozorován pokles obsahu HC + NO.X z 0,30 n.d. 0,23 g / km.
EURO 6... Tato emisní norma vstoupila v platnost v září 2014. Platí pro vznětové motory, a to snížení hodnot NOx z 0,18 na 0,08 g / km a HC + NO.X 0,23 na 0,17 g / km
Komponenty s regulovanými emisemi
Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který je lehčí než vzduch. Nedráždivý a nevýbušný. Váže se na hemoglobin, tzn. barvivo v krvi a brání tak přestupu vzduchu z plic do tkání – proto je toxický. CO při normálních koncentracích ve vzduchu poměrně rychle oxiduje na oxid uhličitý.2.
Oxid uhličitý (CO2) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Sám o sobě není toxický.
Nespálené uhlovodíky (HC) - kromě jiných složek obsahují především karcinogenní aromatické uhlovodíky, toxické aldehydy a netoxické alkany a alkeny.
Oxidy dusíku (NOx) - některé jsou zdraví škodlivé, ovlivňují plíce a sliznice. Vznikají v motoru za vysokých teplot a tlaků při spalování, s přebytkem kyslíku.
Oxid siřičitý (SO2) je žíravý, jedovatý, bezbarvý plyn. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že v dýchacích cestách vytváří kyselinu sírovou.
Olovo (Pb) je toxický těžký kov. V současné době je palivo dostupné pouze na bezolovnatých stanicích. Jeho mazací vlastnosti jsou nahrazeny přísadami.
Saze (PM) - částice sazí způsobují mechanické dráždění a působí jako nosiče karcinogenů a mutagenů.
Další složky jsou přítomny ve spalování paliva
Dusík (N.2) je nehořlavý, bezbarvý plyn bez zápachu. Není jedovatý. Je hlavní složkou vzduchu, který dýcháme (78 % N2, 21 % O2, 1 % ostatní plyny). Většina dusíku se na konci spalovacího procesu vrací do atmosféry ve výfukových plynech. Malá část reaguje s kyslíkem za vzniku oxidů dusíku NOx.
Kyslík (O2) je bezbarvý netoxický plyn. Bez chuti a vůně. To je důležité pro proces spalování.
Voda (H.2O) - je absorbován spolu se vzduchem ve formě vodní páry.
