Alfa Romeo Giulietta - co to vlastně je?
"Podívej se na mě, obejmi mě, zbožňuj mě, miluj mě... Otestuj mě, než o mně budeš mluvit!"
Vzrušující reklama na neobvyklé auto od legendární značky, která má věrné fanoušky po celém světě. Jak Italové navrhli nástupce 147? Segment C je u nás jedním z nejoblíbenějších. Jezdí, ženy i chlapci. Ano! opravdoví chlapi, kteří milují krásná auta. Julie - "italská kráska".
Auto je mimořádné, přitahuje pozornost a nelze jej zaměnit s žádným jiným. I přes premiéru v roce 2010 je design velmi svěží a přitahuje pozornost kolemjdoucích. Začněme charakteristickou maskou chladiče Alfa Romeo, která si zároveň vynutila přesunout poznávací značku na levou stranu nárazníku. Mohlo by to vypadat, že je vyrobeno z hliníku nebo jiného "prestižního" materiálu, ale bohužel je to plast. Vypadá to podle mě velmi dobře a ani vzhled, ani zpracování není ohromující. Místo toho dodává agresivitu a sportovní šmrnc. Není možné si nevšimnout Yulčiných zajímavých „oček“ s LED denním svícením. Když se podíváme na auto z boku, vidíme klasické linie 3-dveřového hatchbacku… Počkejte! Giulietta je přeci 5dveřová a kliky zadních dveří jsou schované ve sloupku C. Vraťme se, protože tady opravdu je. Jedinečné LED svítilny mají výrazný tvar, který dokonce zvedá celou zadní část vozu a dodává mu lehkost a charakter. Vzadu nejsou žádné kompromisy, nárazník je masivní a zdůrazňuje sportovní aspirace Yulky. Naložit těžké kufry nebude snadné, protože práh kufru je hodně vysoko. Vůz korunují zrcátka, která možná designově neohromí, ale můžeme si vybrat pár barevných lemů a alespoň trochu, kromě ráfků, nám samozřejmě pomohou auto personalizovat.
Uchopíme pohodlnou a pozornost přitahující kliku, otevřeme dveře, naskočíme na sedadlo řidiče a první, co vidíme, je masivní volant, který dobře padne do ruky. Bohužel ovládací tlačítka rádia a telefonu jsou velmi nepohodlná a musíte je pracně mačkat. Alfa sem tam doplácí na špatné zpracování a velmi průměrné materiály velmi zajímavým designem. To je případ krásných analogových hodin umístěných v tubusech (otočením klíčku můžeme obdivovat spouštěcí ceremoniály známé např. z motocyklů) nebo nevšední palubní desku s vypínači přímo z letadel. Plast je však většinou průměrné kvality a postupem času začíná vrzat. Škoda, protože Alfa Roemo se do prémiového segmentu probojovává jen těžko a použití plastů z Fiatu Bravo (jehož je sportovnější a „exkluzivní“ sestra) zrovna nepomůže. Za ergonomii je třeba konstruktéry pochválit – vše kromě tlačítek na volantu funguje hladce, pohodlně a je po ruce. Sedadla jsou měkká, ale krátká a nemají boční oporu. Toto bylo opraveno v aktualizované verzi. Prostoru pro nohy je dostatek, vpředu i vzadu. Čtyři muži vysocí 180 cm mohou bez problémů cestovat autem, každý se bude cítit relativně pohodlně. Kufr, respektive přístup k němu, je rozhodující nevýhodou vozu. Není třeba hledat skrytou kliku na víku zavazadlového prostoru, kufr se otevírá tlačítkem na klíčku (neboli ve skutečnosti se víko zavazadlového prostoru pouze odemyká) nebo stisknutím loga na víku zavazadlového prostoru. To je velmi nepohodlné, zvláště pokud prší nebo v zimě, kdy může logo zamrznout. Yulka tyto nepříjemnosti kompenzuje správnými tvary a háčky, na které můžeme natáhnout nákupní síť. Zadní sedadlo je dělené ze 2/3, ale nevytváří rovnou podlahu.
První věc, na kterou jsem myslel, když jsem viděl tohle auto, bylo, jestli jezdí tak dobře, jak vypadá. Odpověď je ano i ne. Jednoznačné „ano“, pokud jde o každodenní ježdění, po městě i v terénu. Auto žije, nemá dostatek výkonu, snadno se s ním parkuje.
Motor, který Alfie testoval, byl zážehový motor 1.4 přeplňovaný turbodmychadlem s 120 km a točivým momentem 206 Nm. Výrobce nás hýčká tím, že si můžeme vybrat jeden ze 7 motorů (4 benzinové od 105 do 240 k a 3 naftové od 105 do 170 k). Ceny začínají od 74 000 PLN, ale za dobře vybavený vůz budeme muset nechat kolem 90 000 PLN. Nejvyšší verze stojí asi 120 000 PLN. Pamatujte, že u této značky jsou ceníkové ceny jedna věc a prodejní ceny dealerů druhá. Cena do značné míry závisí na aktuální propagaci nebo vyjednávacích schopnostech kupujícího.
Vrátíme-li se k jízdnímu zážitku - díky turbíně získáme především senzační pružnost motoru, auto zrychluje na každý rychlostní stupeň, nemusíme neustále pumpovat pákou. Spotřeba paliva při běžné jízdě se zapnutou klimatizací ve smíšeném režimu je necelých 8 litrů na 100 km. Na dálnici můžeme klesnout na 6,5l/100. Zahraniční trať při rychlosti 140 km/h a 4 lidech na palubě a 7,5 litru zavazadel. S pomocí všeho toho stáda dřímajícího pod kapotou je to ale velmi efektní (i když ne tak docela efektní) - počínaje pískotem pneumatik zpod každé lampy, kontrolou, kde má auto „odříznutí“, končíme až s výsledkem 12l / 100 ve městě. Zde je naše „ne“ jasné, protože Alfa Romeo Giulietta není sportovní vůz. Navzdory sportovním doplňkům, jako je elektronický diferenciál Q2 nebo systém DNA, toto auto příliš sportovní není. Tyto doplňky jsou určeny pouze ke zlepšení našich zkušeností s tímto roztomilým, ale dravým vozidlem, kdykoli budeme chtít. Zejména zmíněný systém DNA (na výběr ze 3 režimů: Dynamic, Neutral, All-weather) nám pomůže v zimě, když venku klouže (režim A), a dá nám trochu zábavy (D). Giulietta jezdí velmi dobře, odpružení je dobře naladěné, ale docela měkké. Na volantu cítíme, kde se momentálně nachází přední kola a samotný systém řízení nezklame a funguje velmi dobře, zejména v dynamickém režimu, kdy volant klade příjemný odpor.
Těžko se mi tohle auto shrnuje, protože přesně to jsem očekával. Neobvyklé (vzhled), ale i „obyčejné“ (cena, užitek). Yulka je rozhodně auto pro automobilové nadšence, ale i pro lidi, kteří mají svůj styl a chtějí vyčnívat z davu ostatních nudných uživatelů hatchbacků, kteří jezdí po silnicích. Éra aut s duší a osobností je dávno pryč. Naštěstí ne s Alfou Romeo.
