Tragédie v Zeebrugge

Trosky nešťastného trajektu, ležící na boku. Sbírka fotografií Lea van Ginderena

V pozdním odpoledni 6. března 1987 opustil belgický přístav Zeebrugge trajekt Herald of Free Enterprise, vlastněný britským rejdařem Townsendem Thoresenem (nyní P&O European Ferries). Loď spolu se dvěma dvojčaty sloužila linii spojující kontinentální přístavy Lamanšského průlivu s Doverem. Vzhledem k tomu, že rejdaři udržovali třísměnné posádky, byly lodě provozovány ve velmi vysoké intenzitě. Za předpokladu obsazení všech míst pro cestující budou moci přes kanál na trase Calais-Dover přepravit téměř 40 lidí. osoba během dne.

Odpolední plavba 6. března proběhla v pořádku. V 18:05 "Herald" shodila dlouhé šňůry, v 18:24 projela vstupními hlavicemi a v 18:27 kapitán zahájil zatáčku, aby přivedl loď na nový kurz, poté se pohybovala rychlostí 18,9. uzly Náhle se loď prudce nakloní k přístavu asi o 30°. Vozidla přijatá na palubu (81 osobních automobilů, 47 nákladních automobilů a 3 autobusy) se rychle měnila a zvyšovala náklon. Voda začala pronikat do trupu skrz okénka a o chvíli později skrz hradby, palubu a otevřené poklopy. Agónie trajektu trvala pouhých 90 sekund, naklánějící se loď se opřela o spodní část levoboku a v této poloze ztuhla. Více než polovina trupu vyčnívala nad vodní hladinu. Pro srovnání můžeme připomenout, že během druhé světové války bylo potopeno pouze 25 lodí Royal Navy (asi 10% celkových ztrát) za méně než 25 minut ...

Navzdory skutečnosti, že ke katastrofě došlo jen 800 metrů od horního toku přístavu v relativně mělké vodě, počet obětí byl děsivý. Ze 459 cestujících a 80 členů posádky zemřelo 193 lidí (včetně 15 teenagerů a sedmi dětí do 13 let, nejmladší oběť se narodila jen o 23 dní dříve). Jednalo se o největší mírovou ztrátu na životech zaznamenanou v análech britské lodní dopravy od potopení pomocné hlídkové lodi Iolaire 1. ledna 1919 na přístupech ke Stornoway ve Vnějších Hebridách (psali jsme o tom v The Sea 4). /2018).

Tak vysoký počet obětí byl způsoben především náhlým převrácením plavidla. Překvapení lidé byli vrženi zpět na hradby a odříznuti od cesty. Šance na záchranu snižovala voda, která velkou silou pronikla do trupu. Nutno podotknout, že pokud by se loď potopila ve větší hloubce a převrátila se, počet obětí by byl jistě ještě vyšší. Největším nepřítelem těch, kterým se podařilo opustit potápějící se loď, bylo zase ochlazení organismů, podchlazení – teplota vody byla asi 4°C.

Záchranná operace

Potápějící se raketoplán automaticky vyslal nouzové volání. Zaznamenalo to nouzové koordinační centrum v Ostende. Posádka bagru pracujícího poblíž také hlásila zmizení lodních světel. Během 10 minut byl vzlétnut do vzduchu záchranářský vrtulník, který měl službu na vojenské základně u Zeebrugge. O několik minut později se k němu přidalo další auto. Spontánně vyrazily na pomoc malé jednotky přístavní flotily – ke katastrofě totiž došlo téměř před jejich posádkami. Radio Ostend vyzvalo k účasti na akci specializované záchranné týmy z Nizozemska, Velké Británie a Francie. Byly také provedeny přípravy na přivezení posádek potápěčů a potápěčů z belgického námořnictva, které na místo havárie přepravil vrtulník pouhou půlhodinu poté, co se trajekt převrátil. Mobilizace tak vážné síly zachránila životy většině z těch, kteří přežili kritických 90 sekund potopení lodi a nebyli odříznuti vodou uvnitř trupu. Vrtulníky, které přiletěly do oblasti havárie, vyzvedly přeživší, kteří se sami přes rozbitá okna dostali na bok lodi trčící nad vodou. Lodě a čluny vyzvedly přeživší z vody. V tomto případě byl čas k nezaplacení. Při tehdejší teplotě vody asi 4 °C v ní mohl zdravý a silný člověk vydržet podle individuálních predispozic maximálně několik minut. Do 21:45 už záchranáři vysadili na břeh 200 lidí a hodinu po vstupu do nezatopených prostor trupu překročil počet přeživších 250 lidí.

Zároveň se do potopených částí lodi vydaly skupiny potápěčů. Zdálo se, že jejich úsilí nepřinese žádný výsledek, kromě vytažení další mrtvoly. V 00:25 však byli v jedné z místností na levé straně nalezeni tři přeživší. Prostor, ve kterém je katastrofa našla, nebyl zcela zaplaven, vznikl v něm airbag, který umožnil obětem přežít do příjezdu pomoci. Byli však posledními přeživšími.

Měsíc po havárii trosky trajektu, který blokoval důležitou plavební dráhu, zvedla známá společnost Smit-Tak Towage and Salvage (součást Smit International AS). Tři plovoucí jeřáby a dva záchranné pontony podpírané remorkéry nejprve postavily trajekt na rovný kýl a poté začaly odčerpávat vodu z trupu. Poté, co vrak znovu získal svou vztlakovou sílu, byly odtaženy do Zeebrugge a poté přes Westerscheldu (ústí Scheldt) do nizozemské loděnice De Schelde ve Vlissingenu. Technický stav plavidla renovaci umožňoval, ta však rejdaře nezajímala a ostatní kupci takové řešení volit nechtěli. Trajekt tak skončil v rukou společnosti Compania Naviera SA z Kingstownu na Svatém Vincentu a Grenadinách, která se rozhodla zlikvidovat loď nikoli v Evropě, ale v Kaohsiung na Tchaj-wanu. Odtah byl proveden ve dnech 5. října 1987 - 22. března 1988 holandským remorkérem "Markusturm". Nebyly tam žádné emoce. Nejprve posádka odtahu přežila Velkou bouři u Cape Finisterre, i když byl remorkér rozbitý, a poté začaly trosky nabírat vodu, což je přinutilo vstoupit do Port Elizabeth v Jižní Africe.

Majitel lodi a loď

Společnost Townsend Thoresen Shipping Company byla vytvořena koupí v roce 1959 skupinou Monument Securities lodní společnosti Townsend Car Ferries a poté společnosti Otto Thoresen Shipping Company, která byla její mateřskou společností. V roce 1971 stejná skupina získala společnost Atlantic Steam Navigation Company Ltd (označená jako Transport Ferry Service). Všechny tři podniky, seskupené pod European Ferries, používaly obchodní značku Townsend Thoresen.