Toyota Carina E - taková auta se již nevyrábějí
Jsou auta, která dokážou svým majitelům odpustit nějakou nedbalost v provozu a údržbě. Je ovlivněna kvalitou jejich výroby, tedy kvalitou použitých materiálů, přesností montáže, příslušnou kvalifikací personálu odpovědného za výrobní proces nebo normami upravujícími výrobu. Mezi takové vozy s nadprůměrnou životností a zpracováním rozhodně patří Toyota Carina E. Nákup dobře udržovaného exempláře z důvěryhodného zdroje by měl nového majitele ochránit před nečekanými výdaji.
Výrobky japonského výrobce se již řadu let těší vynikající pověsti. Téměř všechny modely jsou považovány za odolné, spolehlivé a bezproblémové v provozu. Toyota Carina E se však ve srovnání s jiným vývojem japonského koncernu vyznačuje ... legendární trvanlivostí a spolehlivostí.
Představená generace debutovala v roce 1992. V nabídce japonského výrobce nahradil generaci vyráběnou od roku 1987. V roce 1993 se v nabídce objevily motory Lean Burn - na chudou směs (o tom níže). V roce 1996 prošel model jemným faceliftem. Zároveň byl dopracován design zavěšení, změnil se tvar masky chladiče a byly aplikovány dodatečné konstrukční výztuhy.
Nový model stál před nelehkým úkolem, na evropském trhu musel konkurovat tak atraktivním modelům, jako jsou VW Passat nebo Opel Vectra. Zmíněné vozy evropských výrobců přitom nebyly zatíženy iracionálně vysokým clem, čímž byla atraktivita zajímavého vozu ze Země vycházejícího slunce silně potlačena přemrštěnou cenou. Proto se japonský výrobce rozhodl přesunout výrobu do Evropy.
V roce 1993 byl otevřen britský závod Toyoty v Burnastonu a Deeside. První Carina, označená E pro Evropu, sjela z montážní linky ve druhé polovině roku. Přesun výroby do Evropy se ukázal jako volské oko. Cena se stala natolik atraktivní, že se vůz stal velmi oblíbeným a mohl snadno konkurovat evropským modelům. Zejména na britském trhu, kde existuje mnoho nabídek na další prodej Carina E.
Obavy o kvalitu spojené s přesunem výroby automobilů z Japonska do Evropy se ukázaly jako neopodstatněné. Pozice Cariny E v hodnocení spolehlivosti potvrzují, že japonskému výrobci se podařilo implementovat a implementovat japonské standardy kvality v procesu výroby automobilů i v evropské zemi.
Zpočátku byla Carina E nabízena ve dvou karosářských provedeních, jako manažerská čtyřdveřová limuzína a praktický pětidveřový liftback. Počátkem roku 1993 přibyla k nabízeným verzím verze kombi, japonským výrobcem nazvaná Sportswagon. Všechny tři odrůdy se vyznačovaly „četnými ohyby“, díky kterým bylo možné dosáhnout velmi nízkého součinitele odporu vzduchu Cx = 0,30. V té době to byl záviděníhodný výsledek. Tato zaoblení však znamenala, že vůz stylisticky nevyčníval ze svých konkurentů. Mnozí považovali siluetu za ... bezbarvou a nudnou.
V dnešní době vypadá linie karoserie Carina E stejně moderně jako tlačítko ostřikovače na Fiatu 126P. Díky četným křivkám je vůz stylově odlišný od dnešních designových trendů. Linie, kterou je auto nakresleno, pochází z počátku 90. let a bohužel ji nelze nijak skrýt. Najdou se však tací, kteří tvrdí, že bezbarvé provedení vozu je spíše výhodou než nevýhodou, protože vůz stárne pomalu. Myslím, že v tom něco je.
Při jízdě autem se můžete cítit pohodlně. Židle jsou pohodlné, i když špatně profilované. Při dynamickém průjezdu zatáčkou nezaručují správnou boční oporu. Rozsah nastavení sedadla je dostatečný. Sedadlo řidiče je navíc nastavitelné v bederní oblasti. Díky tomu není ani dlouhá cesta tak únavná.
Volant je nastavitelný pouze ve vertikální rovině. Dostatečně velký rozsah nastavení sedadla však umožňuje zvolit správnou polohu za volantem. Kabina vozu je zastaralá a představuje typickou japonskou designovou školu. To je…. nedostatek designu. Palubní deska je až bolestně jednoduchá a čitelná. Neškodilo by trochu více fantazie a švihu, charakteristických pro francouzská auta. Všechny indikátory a tlačítka jsou tam, kde mají být. Řízení je intuitivní a bezproblémové. Řadicí páka je krátká a dobře padne do ruky. Převody, ač fungují hladce, mají příliš dlouhý zdvih. Je to znát především při dynamické akceleraci, kdy řazení jednotlivých převodových stupňů trvá příliš dlouho.
V kategorii zavazadlového prostoru Carina E uspokojí i ty nejnáročnější nespokojence. Kufr podle typu pojme od 470 litrů (liftback) do 545 litrů (sedan). Je pravda, že podběhy kol prostupují a zavazadelník není dokonalý kvádr, ale s takovým prostorem se to dá dobře využít. Jeho prostornost zaručuje bezstarostný a bezstarostný balíček dovolené pro čtyřčlennou nebo dokonce pětičlennou rodinu. Asymetricky dělenou pohovku je možné složit a zvětšit tak nákladový prostor na více než 1 dm200. Výsledná hladká podlaha je výhodou, díky které není problém zabalit i dlouhé a těžké předměty. Nevýhodou je vysoký nakládací práh, což znamená, že při balení těžkých věcí je potřeba je zvednout do značné výšky.
Auto je relativně neutrální. Ano, v rychlých zatáčkách vykazuje mírnou tendenci vyklánět přední část zatáčky, ale to je běžné u všech vozů s předním náhonem. Navíc se může chovat nepředvídatelně (hodit zpět) s prudkým oddělením plynu na rychle procházejícím oblouku. K tomu však dochází pouze tehdy, když je roh zahrán příliš rychle.
Téměř všechny vozy jsou vybaveny ABS. Brzdná dráha ze 100 km/h je cca 44 m, což na dnešní poměry není nejlepší výsledek.
Pokud jde o pohonné jednotky, japonský výrobce poskytl několik možností, včetně dieselových jednotek. Základní motor montovaný do Carina E má pracovní objem 1.6 dm3 a několik možností výkonu (v závislosti na datu výroby a použité technologii): od 99 do 115 k.
Velká skupina modelů prezentovaných na sekundárním trhu je vybavena motory 2.0 dm3. Také v případě těchto motorů jsou rozdíly ve výkonu, který se pohybuje od 126 do 175 koní. Nejoblíbenější je však odrůda 133 koní.
Kompromisem mezi jednotkami 1.6 a 2.0 je motor 1.8 dm3, uvedený na trh v roce 1995.
Carina E s tímto motorem má výkon 107 koní. a maximální točivý moment 150 Nm. Motor je vyroben podle 16ventilové techniky. Popisovaný agregát je zajímavou alternativou pro lidi hledající dynamický, obratný a zároveň ekonomický vůz. Na rozdíl od agregátu 2.0 spálí výrazně méně paliva, které je stále dražší. Oproti agregátu 1.6 má ale lepší manévrovatelnost a srovnatelnou spotřebu paliva.
Jednotka 1.8 má příznivou křivku točivého momentu. Maximální hodnoty je dosaženo na úrovni 2,8 tis. ot./min., což je vynikající hodnota
Technologie 16ventilového motoru. Díky tomu vůz efektivně zrychluje již od 2,5 tisíce otáček
Agregát 1.8 zrychlí z 100 na 11 km/h za něco málo přes 190 sekund a dosahuje maximální rychlosti XNUMX km/h.
V jednotce označené symbolem 7A-FE japonský výrobce aplikoval inovativní řešení nazvané Lean Burn. Základní výhodou implementace této technologie je použití chudé směsi paliva a vzduchu v motoru. Za normálních podmínek je poměr dávky vzduchu k dávce paliva ve válcích 14,7:1. U technologie Lean Burn je však podíl vzduchu ve směsi větší než u tradičního motoru (poměr 22:1). To má za následek značné úspory na dávkovači.
Chcete-li plně využít technologii používanou Toyotou, dejte si pozor na diodu LED ekonomizéru umístěnou mezi kontrolkami na palubní desce. Svítí zeleně, když motor běží chudý. Při plném využití schopností motoru však řídicí počítač přepne agregát do běžného provozu. Pak je dynamika vozu výrazně
se zvyšuje - spolu se spotřebou paliva.
I při dynamické jízdě je však průměrná spotřeba paliva asi 7,5 litru na každých 100 ujetých kilometrů. Vzhledem k výkonu, rozměrům a hmotnosti vozu jde o přijatelnou hodnotu. Konkurenti ve třídě navíc pálí mnohem více, jako Honda Accord nebo Ford Mondeo.
Problémem motorů vyrobených technologií Lean Burn je odolnost lambda sondy. Chudá směs palivo/vzduch znamená, že tuto součást je třeba vyměňovat častěji. A cena není nejnižší. Navíc je obtížné najít dobrou a vhodnou náhradu, což nutí majitele Carina E koupit originální díl za cenu přesahující 1 PLN. Při ceně vozu na úrovni 500 tisíc PLN je cena rozhodně příliš vysoká.
To je však největší a jediný nedostatek motoru. Zbytek zařízení zaslouží pochvalu. Poskytuje dobrou dynamiku, je ekonomický a nezpůsobuje problémy při provozu. Údržba motoru v zásadě spočívá v výměně kapalin, filtrů a rozvodových řemenů (každých 90 km). Správně ošetřený motor ujede vzdálenost bez problémů
400 - 500 tisíc km.
V případech s najetými kilometry více než 200 tisíc km zkontrolujte stav oleje.
V případě Cariny E je těžké hovořit o nejčastějších poruchách. Kvalita jednotlivých prvků vozu je na nejvyšší úrovni a na životnost jednotlivých prvků mají v zásadě rozhodující vliv provozní podmínky.
Mezi nejčastější (což neznamená často!) zaznamenané závady patří zmíněná lambda sonda u motorů Lean Burn, občas selže senzor ABS, selžou zámky a elektrické ovládání oken, vypálí se žárovky světlometů. Jsou problémy s chladicím systémem (netěsnosti), vůle v mechanismu řízení a opotřebení brzdových hadic. Stabilizační články jsou závěsné prvky, které je také potřeba poměrně často vyměňovat. Tento prvek je však výrazně ovlivněn kvalitou polských silnic.
Nejlepším ukazatelem kvality auta jsou jeho uživatelé. Generace Carina, označená symbolem E v letech 1992 až 1998, je velmi dobře hodnocena. Svědčí o tom nejen statistiky spolehlivosti, ale také ceny ojetých vozů na sekundárním trhu. Lidé, kteří mají Karinu, se jí jen zřídka chtějí zbavit. Jedná se o vůz, který nezpůsobuje provozní problémy, což umožňuje zapomenout na otevírací dobu místních dílen.
Uživatelé jej oceňují především pro svou spolehlivost a prostornost. Prostorný kufr usnadňuje balení na cestu. Ekonomické motory 1.6 a 1.8 vám umožní užít si relativně levný provoz a poskytnout dobrý výkon. Volba 2.0 zaručuje velmi dobrý výkon, ale již není tak ekonomická.
Phot. www.autotypes.com
