Testovací jízda Porovnání čtyř městských crossoverů

Citroën C3 Aircross, Kia Stonik, Nissan Juke a Seat Arona

Před deseti lety společnost Nissan Juke ve skutečnosti založila segment malých crossoverů s originálním designem. Nyní byl na řadě jeho nástupce, aby bojoval s konkurencí, která se do té doby zintenzivnila.

Je tomu už deset let, co Nissan postavil Juke ve svém britském závodě v Sunderlandu; každých 104 sekund opustí montážní linku jedno auto a celkový oběh zatím přesahuje jeden milion. Automobilový průmysl prošel za poslední desetiletí mnoha změnami – samozřejmě ne všechny pozitivní, ale faktem je, že diverzita v některých třídách je bohatší než kdy jindy. Vezměte si například malé crossovery jako Citroën C3 Aircross, Kia Stonic a Seat Arona, všechny s pohonem předních kol a tříválcovými motory. A to je jen malý výběr minimálně 18 modelů, které dnes konkurují zakladateli segmentu Juke.

Proč se tato kategorie stala tak populární? Městská SUV nejsou prakticky o nic těžší ani ekonomičtější než jejich kolegové ve standardní malé třídě a zároveň praktičtější. Alespoň někteří z nich. Například C3 Aircross umožňuje horizontální nastavení zadního sedadla s dosahem až 15 centimetrů. Začněme ale několika slovy o Juke nové generace.

Provokativní, ale vyspělejší než dříve

Vizuálně zůstal Nissan věrný extravagantnímu designu svého předchůdce, některé detaily však získaly mnohem elegantnější vzhled. Například extrémně podivné světlomety vpředu ustoupily mnohem stylovějšímu řešení a to samé platí i o zadních. Nový model navíc už nepůsobí nadýchaně, ale téměř agresivně. Juke narostl na osm centimetrů na délku, rozvor narostl dokonce o 11 centimetrů a kufr pojme 422 litrů – tedy více než tři konkurenti. Jak se očekávalo, cestující ve druhé řadě mají nyní výrazně více místa než jeho úzký předchůdce a delší linie střechy dává prostor navíc. Celkově byla jízda ve druhé řadě celkem příjemná, i když ne tak pohodlná jako v Aroně.

Na druhou stranu jízdní komfort se příliš nezlepšil – zejména v městských podmínkách testovaný vůz obutý do ne tak nízkoprofilových pneumatik (215/60 R 17) prudce naskakoval doslova na každém nerovnosti. Ve vyšších rychlostech se vše vyrovná, i když nad 130 km/h jsou aerodynamické zvuky dost hlasité.

Jediným motorem dostupným pro model je tříválcový litrový motor o výkonu 117 k. a 200 Nm - hlas nám začíná být vlezlý až ve 4000 ot./min., vibrace taky skoro žádné. Bohužel Juke není nijak svižný, Stonic (120 koní) a Arona (115 koní) jsou mnohem ovladatelnější. Pokud musíte jen zřídka jet po dálnici nebo stoupat do prudkých svahů, dynamika ve městě asi obecně stačí. Řízení je dobré, ale ne nejlepší. Velký dojem na nás neudělala ani sedmistupňová dvouspojková převodovka - měkké rozjezdy jsou pořádný problém i s malým přišlápnutím plynu a Juke má často sklony k trhavým a neopodstatněným řazením nahoru a dolů. Řešením je v tomto směru použití destiček pro manuální změnu kroku z volantu.

Interiér japonského modelu je nesrovnatelně pohodlnější, ergonomičtější a atraktivnější než u předchozí generace. Ovládání například klimatizace je maximálně intuitivní, ale chybí zde pohodlné výklenky a místa pro předměty. Dotyková obrazovka s několika analogovými tlačítky je také docela pohodlná v každodenním životě. Výborná je i kvalita materiálů – vzhledem k tomu, že osvědčená verze N-Connecta není nejdražší variantou řady Juke. Nissan udělal hodně z hlediska bezpečnosti – základní model je v tomto směru vybaven bohatě a vrcholné verze mají dokonce adaptivní tempomat, asistenta v dopravní zácpě a aktivní zásahy do řízení.

Hbitý, ale ne pohodlný

Kia Stonic vykazuje určité mezery v bezpečnostních a komfortních systémech, například vůbec chybí adaptivní tempomat. Na druhou stranu dobře zpracovaný Stonic vzbuzuje sympatie výbornou ergonomií interiéru – vše je zde bráno jako samozřejmost. Velká a pohodlně umístěná tlačítka, klasické otočné knoflíky, chytré ovládání infotainment systému a přehledné ovládání – v tomto ohledu může korejskému modelu konkurovat pouze Seat. Sedadla jsou navíc pohodlnější než v C3 Aircross a Juke, jejich poloha je také výborná a vůbec se z jízdy s Kiou rychle stane radost.

Litrový motor je poměrně kultivovaný, vyvine otáčky téměř bez poruchy a poskytuje 1,2tunové auto po stránce dynamiky na úrovni Arona. Sedmistupňová dvouspojková převodovka navíc zajišťuje rychlé, přiměřené a plynulé řazení. T-GDI je nejen svižné, ale také ekonomické – 7,1 l/100 km. Kia má bohužel i své nedostatky - řízení by mohlo být přesnější a odpružení není příliš komfortní při překonávání krátkých nerovností na dlažbě.

Kroutí místo dynamiky

Když už jsme u komfortu odpružení, nelze nezmínit C3 Aircross, kde je pohodlí posláním. Ano, interiér je čistý, ale trochu nepraktický, ale místa na předměty je dost a atmosféra je téměř domácká. Bohužel to body do konečného pořadí nepřináší. Sedadla mají omezenou boční podporu, což v kombinaci s drsným pohupováním, se kterým se vysoké SUV potýká se zatáčkami, působí na silnici poněkud zvláštně. Šestistupňová převodovka rozhodně postrádá přesnost řazení a motor o výkonu 110 koní. Citroën má jen o jeden nápad méně pomalý než Nissan.

Nemůžeme si však pomoci a radovat se z 15cm nastavitelného zadního sedadla, které vám umožňuje volit mezi větším zadním prostorem nebo velkým objemem nákladu (410 až 520 litrů) a nastavitelnými opěradly. Kromě toho nabízí Citroën s vysokou polohou sedadla a dostatečným prosklením nejlepší viditelnost v tomto testu. Realisticky se mohl C3 Aircross zařadit mezi Juke a Stonic, ale jeho skutečným problémem byly výsledky brzdné zkoušky, které ho stály mnoho cenných bodů.

Sportovní a vyvážený

Jak vysoko se v Citroënu sedí, je zvláště patrné, pokud okamžitě přesednete na Aronu 1.0 TSI. Tady jste o 7,5 centimetru blíž k asfaltu. Arona o výkonu 115 koní předvádí zatáčky s precizností, s jakou se ostatním třem modelům této soutěže nic nevyrovná. Také zatímco Stonic a Juke mají problémy s tlumením nárazů, Seat jezdí skvěle a nebývá nepohodlný. V kombinaci s lehkým a přesným řízením se auto ovládá s dětskou lehkostí i v náročných zatáčkách. A ve správné rychlosti, jako působivé výsledky ve slalomové show. Arona je přitom přeborníkem v testech i v podélné dynamice - jeho motor funguje dobře, perfektně ladí s převodovkou DSG a celkově spotřebuje minimálně (7,0 l / 100 km). Rozhodně – Arona přináší maximální potěšení z jízdy. Ergonomie je také na vrcholu. Zadní sedadla jsou na dlouhé cesty naprosto vhodná a zavazadelník o objemu od 400 do 1280 litrů pojme skoro tolik jako Citroën.

Nakonec Seat dokončí první díky vynikající rovnováze kvalit, které má. Juke a C3 Aircross jsou výrazně pozadu. Ani lukrativní a pevná Kia nemá šanci odnést mu vítězství.

HODNOCENÍ

1. SEDENÍ

Agilní Arona nemá v tomto testu téměř žádné slabosti a vyhrává s velkým náskokem díky své úspěšné kombinaci prostorného vnitřního prostoru, dynamického výkonu a rozumné ceny.

2. LET

Stonic není ani moc komfortní, ani nijak zvlášť sportovní – ale nabízí spoustu vnitřního prostoru, širokou škálu asistenčních systémů, sedmiletou záruku a je docela výnosný.

3. NISSAN

O Juke je již dlouho známo, že je relativně drahý. Bohužel současně je odpružení pevné a motor zpomaluje na trati. V druhém případě funguje volba manuální převodovky o něco lépe.

4. CITROEN

Sama o sobě je koncepce tohoto vozu skvělá, ale ke zlepšení výsledného hodnocení nepomáhá. Pokud však hledáte především pohodlný crossover, vyplatí se s tímto modelem absolvovat zkušební jízdu – mohl by se vám velmi líbit.

text:

Michael von Meidel

foto: Hans-Dieter Zeifert