systém THAAD

Práce na THAAD začaly v roce 1987 se zaměřením na tepelné navádění, řešení chlazení a rychlost systému. Fotografie MDA

Terminal High Altitude Area Defense (THAAD) je systém protiraketové obrany, který je součástí integrovaného systému známého jako systém obrany proti balistickým střelám (BMDS). THAAD je mobilní systém, který lze ve velmi krátké době přepravit kamkoli na světě a po nasazení okamžitě použít proti vznikajícím hrozbám.

THAAD je reakcí na hrozbu, kterou představuje útok balistických raket zbraněmi hromadného ničení. Principem činnosti protiraketového komplexu je zničení nepřátelské balistické střely díky kinetické energii získané při přiblížení k cíli (hit-to-kill). Ničení hlavic zbraněmi hromadného ničení ve velkých výškách výrazně snižuje nebezpečí jejich pozemních cílů.

Práce na protiraketovém systému THAAD začaly v roce 1987, klíčovými oblastmi byly naváděcí infračervená hlavice cíle, rychlost řídicího systému a pokročilá řešení chlazení. Poslední prvek je klíčový z důvodu vysoké rychlosti blížícího se projektilu a kinetického způsobu zásahu cíle – naváděcí hlavice musí do poslední chvíle letu zachovat maximální přesnost. Důležitým rozlišovacím znakem systému THAAD byla schopnost poradit si s balistickými střelami v zemské atmosféře i mimo ni.

V roce 1992 byla podepsána 48měsíční smlouva se společností Lockheed na demonstrační fázi. Americká armáda původně chtěla zavést systém protiraketové obrany s omezenou schopností a očekávalo se, že toho dosáhne do 5 let. Poté měla být vylepšení provedena ve formě bloků. Počáteční neúspěšné pokusy vedly ke zpoždění programu a základní linie byla vyvinuta až o osm let později. Důvodem byl omezený počet testů a v důsledku toho bylo mnoho systémových chyb odhaleno až při jeho praktických kontrolách. Navíc zbývalo příliš málo času na analýzu dat po neúspěšných pokusech a na případné úpravy systému. Enormní potřeba jeho co nejrychlejšího zprovoznění vedla k nedostatečnému vybavení prvních antiraket odpovídajícím měřícím zařízením, které umožňuje nasbírat optimální množství dat nezbytných pro správný vývoj systému. Smlouva byla také strukturována tak, že riziko nárůstu nákladů v důsledku testovacího programu dopadlo především na veřejnou stranu kvůli způsobu financování.

Po identifikaci problémů byly zahájeny další práce a po zásahu cíle 10. a 11. protiraketovou střelou bylo rozhodnuto posunout program do další fáze vývoje, ke které došlo v roce 2000. V roce 2003 došlo k výbuchu v závodech vyrábějících m.v. pro systém THAAD, což vede k dalším zpožděním v programu. Ve fiskálním roce 2005 byl však v dobré kondici včas a v rámci rozpočtu. V roce 2004 byl název programu změněn z „Obrana vysokohorské zóny Operačního divadla“ na „Obrana koncové vysokohorské zóny“.

V letech 2006-2012 proběhla série úspěšných testů celého systému a situace, kdy nebyl cíl sestřelen nebo byl test přerušen, nebyly způsobeny závadami v systému THAAD, takže celý program se může pochlubit 100% účinností při zachycování balistických střel. Realizované scénáře zahrnovaly boj proti balistickým střelám krátkého a středního doletu, včetně neutralizace útoků velkým počtem střel. Kromě střelby byly v softwarové vrstvě provedeny i některé dodatečné testy tím, že se systému poskytla vhodná data, která simulují sadu předpokladů pro daný test, a ověřilo se, jak to celé v konkrétních podmínkách zvládne. Tímto způsobem pokus o odražení útoku balistickou střelou s několika hlavicemi, individuální zaměřování.