Pět bratrů z Francie část 2
Pět bratrů z Francie. Potápějící se bitevní loď "Bouvet" na obraze Diyarbakirilia Tahsin Bey. V pozadí je bitevní loď Gaulois.
Historie lodí v předválečném období byla málo zajímavá a spočívala především v účasti na každoročních manévrech flotily a častém přesouvání lodí mezi silami ve Středozemním moři a Severní eskadrou (se základnami v Brestu a Cherbourgu) k působení v případ války proti Velké Británii. Z pěti popsaných bitevních lodí zůstaly dvě ve službě až do vypuknutí první světové války – Bouvet a Joregiberri. Zbytek, objevený Brennusem o něco dříve, byl stažen 1. dubna 1914, kdy bylo rozhodnuto odzbrojit Massenu, Carnota a Charlese Martela.
Servisní záznamy Charlese Martela
Charles Martel začal zkoušet tělocvičnu 28. května 1895, kdy byly kotle poprvé zapáleny, ačkoliv prováděcí komise zahájila práce již v únoru téhož roku. První upoutané testy byly provedeny na konci září. Vydržely až do května příštího roku. 21. května „Charles Martel“ poprvé vyplul na moře. Pro francouzskou flotilu byly dělostřelecké zkoušky nejdůležitější, protože právě datum jejich ukončení znamenalo přijetí lodi do provozu. Charles Martel byl testován nejprve s 47 mm děly, poté s 305 mm děly v příďových a záďových věžích. Nakonec bylo testováno 274 mm a střední dělostřelectvo. Dělostřelecké zkoušky byly oficiálně zahájeny 10. ledna 1896. Byly nevyhovující, především kvůli nízké rychlosti střelby 305mm děl a nedostatečné ventilaci, což ztěžovalo bojovou službu. Mezitím se bitevní loď, která ještě nebyla oficiálně zařazena do služby, zúčastnila ve dnech 5. – 15. října 1896 v Cherbourgu námořní revize v rámci cara Mikuláše II.
Při testech u Brestu na konci roku bitevní loď havarovala, najela na mělčinu 21. prosince. V trupu nebyla žádná netěsnost, ale loď potřebovala vizuální kontrolu a kotvení. Skončil jsem s pár promáčklinami. 5. března následujícího roku se Charles Martel udeřil nosem o kameny kvůli selhání řízení. Ohnutý zobák byl začátkem května opraven v Toulonu.
Nakonec byl 2. srpna 1897 Charles Martel zařazen do služby, byť s jistými dělostřeleckými výhradami, a stal se součástí středomořské eskadry, přesněji 3. eskadry, spolu s bitevními loděmi Marceau a Neptune. Vlajkovou lodí se stal Charles Martel a v této roli nahradil bitevní loď Magenta, která byla právě odeslána zpět k opravám a velké modernizaci.
Během dělostřeleckých cvičení bylo upozorněno na nesprávnou činnost hydraulických podavačů 305 mm děl. Ruční zbraně byly nabity za méně než 3 minuty. Hydraulické zařízení přitom plnilo stejný úkol o více než 40 sekund déle. Dalším problémem byly prachové plyny vznikající po výstřelu, které se hromadily v dělostřeleckých věžích. Při kotvení v Toulonu silný vítr zlomil hrot (později byl nahrazen kratším).
Mezi 14. a 16. dubnem 1898 cestoval na palubě Martel prezident republiky F. F. Faure. Kromě toho se bitevní loď účastnila výcvikových kampaní jak samostatně, tak jako součást celé eskadry. V období od 11. října do 21. prosince 1899 lodě eskadry pluly do levantských přístavů a zastavovaly se v řeckých, tureckých a egyptských přístavech.
Charles Martel vešel do dějin jako první bitevní loď torpédovaná (samozřejmě v rámci cvičení) ponorkou. K incidentu došlo 3. července 1901 při manévrech v Ajacciu na Korsice. Martell byl napaden zcela novou ponorkou Gustave Zédé (ve službě od roku 1900). Účinnost útoku prokázala poškozená hlavice cvičného torpéda. Joregiberri málem vrazil Gustave Sede, který byl další v řadě na bitevní loď. Útok byl široce hlášen ve francouzském a zahraničním tisku, zejména v britském.
