Polské námořní letectvo 1945-1990 Útočné a průzkumné síly

Polské námořní letectvo 1945-1990 Fotokronika 7 plmsz mv

V malém uzavřeném moři, kterým je Baltské moře, bylo, je a bude letectví, které nad ním operuje a jedná ve prospěch námořnictva, důležitou součástí obranného potenciálu státu.

Náročná rekonstrukce, téměř od nuly, námořní větve ozbrojených sil na pobřeží osvobozeném v roce 1945 a dobyté s novými hranicemi vedla k tomu, že se letecké jednotky objevily jako součást námořnictva o něco později.

Ambiciózní plány, skromné ​​začátky

Nedostatek zkušeného personálu, chybějící letecká infrastruktura a technika nezabránily jen pár měsíců po válce přípravě prvního plánu rozvoje námořních leteckých formací, vepsaného do obecné vize námořních organizačních struktur. V dokumentu připraveném sovětskými důstojníky Velitelství námořnictva (zřízeno organizačním rozkazem č. 00163 / Org. vrchního velitele polského maršála Michala Rol-Zymerského ze dne 7. července 1945) bylo ustanovení o nutnosti tvořit letka námořního letectva na letišti postaveném Němci za války pod Gdyní, tzn. v Babích Dolech. Měla zahrnovat bombardovací peruť (10 letadel), stíhací peruť (15) a komunikační klíč (4). Bylo navrženo vytvoření samostatné stíhací perutě v oblasti Swinoujscie.

Dne 21. července 1946 vydal vrchní velitel polské armády „Směr rozvoje námořnictva na období 1946-1949“. Námořní složka ozbrojených sil byla jimi povinna zajistit bezpečnost letišť a vodopádů a výcvik personálu pro námořní letectví. V návaznosti na to vydal 6. září vrchní velitel námořnictva rozkaz č. 31, na jehož základě bylo v vrchním veliteli námořnictva vytvořeno samostatné letecké oddělení se štábem dvou důstojníků a správní poddůstojník. Vedoucím katedry byl Cdr. pozorování Evstafiy Shchepanyuk a jeho zástupce (hlavní laborant pro akademickou práci), kom. Alexandr Kravčík.

Velitel námořnictva, kontradmirál Adam Mohuchi, předložil 30. listopadu 1946 maršálu Michalu Roli-Zhymerskému předběžný návrh protivzdušné obrany pobřeží, vypracovaný kom. Pozorování podporučík A. Kravchik. Plánovalo se vybavit námořní letectví potřebným počtem letadel včetně hydroplánů s ohledem na předpokládané rozšíření flotily, potřeby protivzdušné obrany operačního prostoru námořnictva a také námořních a leteckých základen. Plán počítal s vytvořením do roku 1955 3 stíhacích perutí (9 perutí, 108 letadel), 2 bombardovacích torpédových perutí (6 perutí, 54 letounů), 2 hydroplánů (6 perutí, 39 letounů dvou tříd), útočné peruti (3 letky, 27 letadel), průzkumná letka (9 letadel) a sanitní letka (3 hydroplány). Tyto síly měly být umístěny na 6 bývalých německých letištích: Babie Doly, Dziwnów, Puck, Rogowo, Szczecin-Dąbe a Vicksko-Morsk. Tyto síly musely být rozloženy poměrně rovnoměrně, neboť 36 stíhaček, 27 torpédových bombardérů, 18 útočných letadel, všechna průzkumná vozidla a 21 hydroplánů a na západě (v trojúhelníku Świnoujście-Szczecin-Dzivnów) bylo dalších 48 stíhaček. bylo plánováno shromáždit 27 bombardérů a 18 hydroplánů v oblasti Gdyně. Mezi nejdůležitější úkoly patří: letecký průzkum Baltského moře, vzdušné krytí námořních základen a lodí, údery proti námořním cílům a interakce s pobřežními jednotkami.

První eskadra

18. července 1947 se ve Velitelství letectva konala porada o obnově námořního letectví. Námořnictvo zastupoval velitel Stanislav Meshkovsky, velitelství letectva a brig. pil. Alexandr Romeiko. Jsou učiněny předpoklady pro vytvoření samostatné smíšené letecké perutě polského námořnictva. Předpokládalo se, že squadrona bude sídlit ve Wicko-Morsku a Dziwnowě a že bude zformována v Poznani jako součást 7. samostatného pluku střemhlavých bombardérů. Letiště Vico Morski, které se nachází v centru pobřeží, umožňovalo efektivní provoz i letounům se středním taktickým doletem. Na druhé straně letiště v Dziwnowě umožňovalo rychlou komunikaci mezi Štětínským pobřežním regionem a námořním velením v Gdyni.