Obrana Asijské říše Nizozemska, část 2
Nizozemí vyhlásilo válku Japonsku 8. prosince 1941. Mobilizace Královské holandské východoindické armády (Koninklijk Nederlandsch-Indisch Leger, KNIL) skončila 12. prosince 1941. První měsíc pacifické války proběhl v Nizozemí celkem klidně kolonie. Japonci začali dobývat britskou Malajsku a americké Filipíny. Nizozemci podporovali spojence. Jejich ponorky se vydaly na moře do oblasti Malajska a do Singapuru byly vyslány armádní letecké stíhačky (Militaire Luchtvaart van het Koninklijk Nederlands-Indisch Leger, ML-KNIL).
Pokuste se koordinovat akce
Během jednání ve Washingtonu mezi britským premiérem Winstonem Churchillem a americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem (konference Arcadia, 23. prosince 1941 - 15. ledna 1942) vznikla myšlenka vytvořit společné velení pro spojenecké síly v oblasti Asie, které bude brzy se nazývá ABDACOM (Americko-britsko-nizozemsko-australské velení). Formálně vznikla 1. ledna 1942. Oblast odpovědnosti ABDACOM zahrnovala Malajsko se Singapurem, Barmu, Filipíny, Francouzskou Indočínu, Siam, Nizozemskou východní Indii, Formosu a severní Austrálii. Velel britským, australským, americkým a holandským silám.
Vrchním velitelem byl Angličan generál Archibald Percival Wavell a jeho zástupcem byl Američan, generálporučík George Howard Brutt. Wavell dorazil do Batavie z Nového Dillí 10. ledna 1942 a začal zakládat své velitelství. Pozemním silám ABDACOM velel holandský generálporučík Hein ter Poorten. Zároveň velel KNIL. Spojeneckému letectví velel Brit, pochod. let. Richard Edmund Charles Pierce a Američan po moři, admirál. Thomas S. Hart (velitel námořních sil Asie). Hart byl nahrazen holandským viceadmirálem po 12. únoru 1942. Konrad Emil Lambert Helfrich. Tento důstojník velel námořním silám Nizozemské východní Indie. 18. ledna 1942 bylo velitelství ABDACOM z bezpečnostních důvodů přesunuto z Batavie do Lembangu u Bandoengu.
První velký útok na nizozemské majetky v Asii provedli Japonci 11. ledna 1942 na ostrově Tarakan u pobřeží Bornea. Jejich další přistávací cíle byly samotné Borneo a Celebes. Japonská taktika je někdy přirovnávána k chapadlům chobotnice: útočit v několika směrech současně. Poté, co Japonci převzali kontrolu nad určitou oblastí a připravili tam letiště, zahájili další úder v okruhu, který jim poskytl vzdušné krytí. Nakonec získali místa, odkud mohli zaútočit na Jávu. První nálety na něj proběhly 3. února 1942. Na Surabaju dopadly bomby; jedním z prvních cílů japonských bombardérů byla hydroplánová základna Morokrembangan. V té době měl ML-KNIL na východní Jávě osm stíhaček Curtiss 8A Hawk a 75 stíhaček Curtiss-Wright CW-13B. Letiště na západě ostrova měla 21 stíhaček Brewster B-34 a 339 bombardérů Martin B-22.
První japonské útoky způsobily spojeneckým letounům obrovské ztráty. 16 stíhaček bylo sestřeleno nebo havarovalo při přistání kvůli poškození. Nepřítel sestřelil tři létající čluny, dalších 10-13 hydroplánů bylo zničeno na základně.
Kromě ML-KNIL byly ve východní části Jávy jednotky amerického letectví. Již 1. ledna 1942 bylo na ostrově rozmístěno 10–11 bombardérů B-17C a B-17D Flying Fortress z 19. bombardovací skupiny US Army Air Corps, dříve evakuované do Austrálie z Filipín. V lednu 1942 odletělo na Jávu ze Spojených států osm bombardérů LB-30 (lehčí vyzbrojená verze B-24 Liberator, vyráběná pro Brity) a 12 B-17E. Většina letadel přišla z východního pobřeží Spojených států přes jižní Atlantik, Afriku, Střední východ a Indii. Dva B-17 přiletěly z Havajských ostrovů přes Tichý oceán a Austrálii. V únoru se k nim přidaly další letouny. Nová vozidla se stala součástí 7. a 19. bombardovací skupiny. Jejich základnami na ostrově byla letiště Yogyakarta, Madyoen, Singosari a Malang. Celkem bylo na Jávu posláno 61 těžkých bombardérů, včetně 12 LB-30. Než Japonci obsadili Tarakan na Borneu a Manado v Celebes, využívaly jejich letiště i americké B-17 a LB-30. Během prvního útoku japonského letectva na Jávu 3. února 1942 ztratili Američané nejméně šest B-17,
včetně dvou sestřelených.
Stíhačky P-40E byly poslány z Austrálie na Jávu z Austrálie na Jávu. Provozovala je 17. stíhací peruť složená převážně z pilotů evakuovaných z Filipín. 16. ledna 1942, po ujetí více než 2000 km z Austrálie na Jávu se zastávkami na ostrovech Timor a Soemba, dorazil první P-40E do Surabaye. Do 25. ledna dorazilo na Jávu 12 ze 17 stíhaček vyslaných na Jávu. Americká jednotka měla chránit město a námořní základnu, zatímco oslabené nizozemské letectvo mělo bránit jižní přístav Chilatjap. 30. ledna 1942 byl P-40E přemístěn na letiště Blimbing, známé také jako Ngoro. 5. února bylo osm z 25 P-40E létajících z Austrálie ztraceno během mezipřistání na Bali. Čtyři
z nich bylo sestřeleno.
Při letech z Austrálie byly P-40E řízeny bombardérem nebo dopravním letadlem s nejlepším vybavením pro nadmořskou navigaci. Během letu 9. února se všech devět stíhaček zřítilo při přistání v Timoru, který tehdy zažíval tropickou bouři. K 11. únoru přiletělo z Austrálie na Jávu nejméně pět amerických stíhaček. Z 83 P-40E shromážděných v Brisbane a odeslaných do Darwinu letělo na ostrov 37 až 39 letadel.
Okřídlené přistání
Osud Jávy určilo několik událostí. Japonci se v plánech vypracovaných před začátkem války rozhodli, že než na něm přistanou, izolují ostrov od západu a jihu – dobytím Sumatry a Bali a dříve Ambonu a Timoru.
