Husqvarna TE 310

Hell's Gate, bláznivý enduro závod v srdci toskánských kopců, který mě jako fanouška endura poslední tři roky vzrušoval, jsem cítil správně. Je pravda, že mohl udělat dobrý test i bez závodu nebo třeba v amatérském závodě, ale vyzkoušet, co dokáže člověk a stroj v těch nejextrémnějších podmínkách, je jako magnet. Zvlášť pokud můžete konkurovat Miranu Stanovnikovi a světové elitě enduro sportu. Samozřejmě jen proto, abyste viděli, jaký je rozdíl mezi vámi a „profíkem“.

A tak se to stalo. Budík v telefonu mě probudil v tu zatracenou brzkou sobotu v sobotu ráno a (přiznávám) jsem opravdu byl, ale byl jsem opravdu ve velmi špatné náladě a řekl jsem si, že nikdy nepojedu na závod, kde musím vstát v pět ráno ....

Husqvarna na mě čekala se zbývajícími 77 závodními vozy, které toho dne nebyly příliš příjemné. Miran začínal se stejnou Husqvarnou v naprosté tmě (někdy to není tak skvělé, pokud jste dobří a je vám přiděleno vysoké startovní číslo 11) a můj start již splnilo slunce.

XNUMX-letý řval při prvním stisknutí tlačítka elektrického startéru a po krátkém zahřátí se dráha prudce stočila do kopce na rychlostní zkoušku.

Jen vysvětlení pro snazší pochopení závodu: klasické enduro se čtyřmi etapami a dvěma kontrolními body a rychlostním testem proběhlo dopoledne a extrémní enduro bez rychlostních testů proběhlo odpoledne, jako motokrosový závod se čtyřmi prochází nejtěžším terénem.

S Husqvarnou jsme dobře odstartovali a i po překonání první vážné překážky, která vypadala drsně (prudké a široké stoupání přes velké kameny), jsme jen proletěli. Ukázalo se. Vynikající výkon, kvalitní odpružení enduro a vynikající točivý moment, a to současně díky konstrukci o objemu 250 ccm. Podívejte se, zůstává dostatečně lehký, aby rychle změnil směr, ideální pro technicky náročné enduro!

Zábava ale skončila, když řidiči přede mnou uvízli na úzkém úseku. Pusťte koncentraci, přes překážky nenajdete správnou čáru a už jsme tam, kde žádný enduro řidič nechce být, uprostřed svahu plného kluzkých skal jako led (rovnice endura: bláto + kameny = led).

Chvíli na motorku tlačíte a táhnete, ale po pár podobných chvílích uprostřed svahu vám to prostě vytáhne veškerou energii z těla. S pomocí spřátelených diváků a traťových funkcionářů (byli jste vytvořeni organizátory, abyste pomohli účastníkům) se mi také podařilo dosáhnout této čertově klouzavé rychlosti do cíle. Cítil jsem se hrozně.

Věděl jsem, že to bude těžké, ale že to bude tak těžké, ani jsem ve spánku nemyslel. Když jsem dokončil první kolo na fantastické endurové trati, krásné, scénické, ale plné překážek, které mohly patřit k mistrovství světa před endurem ve zkoušce, chtěl jsem to prostě vzdát. Ale povzbudivá slova členů doprovodného týmu mě přiměla zkusit další kolo a znovu tu nemožnou rychlostní zkoušku.

Tehdy to stačilo. Husqvarna, která mě tak poslušně vozila nahoru a dolů, když jsem sotva uchopil kolo a sotva jsem dostal nohy na nohy, si nezasloužila být svržena na zem. Mimo jiné jsem si také uvědomil úžasné schopnosti a vytrvalost bohů endura. Pokud jsme byli s Miranem vyčerpaní a potili se (ponechme stranou fakt, že Miran vypadal po čtyřech kolech stejně unavený jako já po prvním kole), pak se pět nejlepších ani nezapotilo.

Konečné skóre: plný tucet motocyklů, vhodných pro klasická endura, nenáročné a prostě výkonné a lehké. Řidič ... ano, zkoušel jsem to, nic ...

Angličan opět vyhrál

Čtvrtý závod a čtvrtý anglický vítěz! Co z nich dělá superhrdiny? Po třech po sobě jdoucích vítězstvích Davida Knighta, který měl podle pokynů KTM závodit ve francouzském Le Touquet, byl mezi vítězi také Wayne Braibook. Vítězství ale nebylo snadné. Po osmi kilometrech si Wayne vymkl malíček na levou ruku a na konci všech čtyř kol předjel hlavní konkurenty Paula Edmondsona a Simona Albergoniho.

K cíli, tzn. Na vrchol pekla se s pomocí publika podařilo vyšplhat pouze sedmi vyčerpaným účastníkům (dopoledne jich startovalo 77), nadpozemským hrdinům nejtěžšího enduro závodu na světě. Bohužel mezi nimi nebyli žádní Slovinci. Miran Stanovnik přiznal, že závod je těžší, než si myslel, ale ne nemožný. „Jen trénink by měl být kompletně věnován tomuto závodu a tréninku v extrémním terénu na speciálně upraveném motocyklu,“ dodává. Příští rok odveta? Možná?

Výsledek:

1. Wayne Braybrook (VB, GasGas),

2. Paul Edmondson (VB, Honda),

3. Simone Albergoni (ITA, Yamaha),

4. Alessandro Botturi (Itálie, Honda),

5. Gregory Aerys (FRA, Yamaha),

6. Andreas Lettenbihler (NEM, GasGas),

7. Piero Sembenini (ITA, beta)

Petr Kavchich

foto: Grega Gulin, Matej Memedovič, Matevž Gribar