Honda Civic Tourer - kombi pro mladé srdcem
Honda Civic se rozloučila s karoserií kombi, když byla ukončena výroba th generace. Japonský kompakt se stal vozem zaměřeným na mladé řidiče, kteří si cení stylu více než nákladového prostoru. Změní nový Tourer tento vzhled?
Civic Tourer patří do skupiny vozů, které naživo vypadají mnohem lépe než na obrázcích. Pokud máte rádi XNUMXdveřový Civic, po pár dnech s autem si Tourer zamilujete. Před rokem jsem po prohlédnutí oficiálních galerií nebyl, mírně řečeno, fanouškem tohoto kombíku. Nyní docházím k závěru, že jde o jedno ze stylově nejzajímavějších aut na trhu.
Předně začíná příď poměrně nízko a celá karoserie působí jako klín. Přední panel je známý už z hatchbacku – spousta černého plastu ve tvaru písmene „Y“ plus výrazné světlomety, které překrývají jasně definované blatníky. Z boku vypadá Civic dobře – kliky zadních dveří jsou v C-sloupku jako u pětidveřového kompaktu a to vše zdůrazňují efektní rýhy. Jen nemůžu přijít na to, proč byl na podběhy použit tmavý plast. Měl by Tourer vypadat jako terénní vůz? Největší vzrušení vyvolávají zadní světla přesahující obrysy karoserie. No, pokud je styl tohoto vozu běžně označován jako „UFO“, těžko očekávat německou klasickou řadu. Civic Tourer potřebuje vyniknout.
Karoserie kombi si vynutila navýšení délky oproti hatchbacku o 235 milimetrů. Šířka a rozvor zůstaly stejné (tedy jsou 1770, respektive 2595 milimetrů). Jenže právě natažení vozu o více než 23 centimetrů umožnilo ušetřit 624 litrů zavazadlového prostoru. A to je hodně. Pro srovnání Peugeot 308 SW nebo třeba Škoda Octavia Combi nabízí o 14 litrů méně. Uložení zavazadel usnadňuje nízký nakládací práh – 565 milimetrů. Po sklopení sedadel dostaneme 1668 litrů.
Díky systému Magic Seats můžeme nejen sklopit opěradla pohovky do rovné plochy, ale také zvednout sedačky a pak budeme mít v celém voze poměrně dost místa. Není všemu konec! Pod podlahou zavazadlového prostoru je úložný prostor o objemu 117 litrů. Takový krok nutil opustit rezervní pneumatiku. Honda nabízí pouze sadu na opravu.
Interiér již známe z hatchbacku – k žádnému výraznému vylepšení nedošlo. A to znamená, že kvalitu materiálů a jejich lícování lze hodnotit pouze jako pět plus. Pro lidi, kteří usedají do sedadel Civicu poprvé, se může zdát vzhled kokpitu poněkud zvláštní. Když jsme zaujali své místo, „obejmeme“ středovou konzolu a široké dveřní panely. Otáčkoměr je umístěn v tubusu před řidičem a rychlost se zobrazuje digitálně přímo nad malým volantem, který skvěle padne do ruky. V blízkosti palubního počítače. Design interiéru jsem ocenil po ujetí pouhých pár metrů. V mžiku jsem se do něj zamilovala.
To však neznamená, že uvnitř není na co lpět. Za prvé, sedadlo řidiče je příliš vysoko. To je způsobeno přítomností palivové nádrže pod podlahou vozu. Nechybí nastavení bederní opěrky – tato možnost je dostupná pouze v nejvyšší konfiguraci „Executive“. Palubní počítač se navíc ovládá z volantu, ale jeho systém nelze označit za nejintuitivnější na světě. Podobný problém jsem měl s rozebráním elektroniky v dříve testovaném "CRV". Civic by tedy měl jezdit bez problémů. Bohužel není.
Palivová nádrž pod podlahou také zabírala prostor pro nohy zadního cestujícího. Dostupný prostor pro kolena je téměř stejný jako u hatchbacku, jinými slovy, radovat se budou lidé nízkého vzrůstu, zatímco ti nad 185 centimetrů budou muset trochu zapracovat na nalezení pohodlné pozice na delší výlet. K dispozici mají loketní opěrku se dvěma držáky nápojů (ale kupodivu v kombíku této kapacity lyže bez sklopení sedadel nepřevezeme). Šokující je absence výdechů klimatizace na druhé řadě sedadel.
Japonci nezkazí kupující, pokud jde o dostupné motory. Na výběr jsou dva (!) agregáty: benzinová 1.8 i-VTEC a naftová 1.6 i-DTEC. Pod kapotou testovaného vozu se objevil první motor. Produkuje 142 koní při 6500 otáčkách za minutu a 174 lb-ft při 4300 otáčkách za minutu a výkon je posílán na asfalt přes šestistupňovou manuální převodovku.
Když jsem nastartoval Civic, první věc, která mě zaujala, bylo tiché předení. Ten zvuk mi tak nějak připomínal staré Hondy, zakouřený „rozzlobený mladý“. Mumraj vás vybízí k neustálé kontrole, jak se čtvrtá řada chová pod kapotou v nejvyšších otáčkách. Pro dynamický pohyb budeme muset motor téměř pořád vytáčet. Pod 4500 ot./min neprojevuje agregát velkou připravenost ke zrychlení (po zapnutí ECO režimu je to ještě horší). Chcete-li předjíždět, musíte zařadit až dva rychlostní stupně dolů.
Schopnosti vozu nevyčnívají od konkurence, protože motor 1.8 poskytuje „stovku“ za asi 10 sekund. V městských podmínkách si vůz s pohonnou jednotkou vážící zhruba 1350 kilogramů vystačí s 9 litry benzinu na každých sto kilometrů a na silnici bychom se měli dostat na spotřebu 6,5 litru.
Zatímco výkon vás nesrazí na kolena, Tourer nabízí řidiči solidní dávku požitku. Může za to například krátká dráha řadicí páky. Pochválit je třeba i pozastavení. Navzdory tomu, že má vzadu torzní nosník, je Civic zábavný a dobře drží na silnici. Systém řízení předává spoustu informací a v extrémních situacích je auto překvapivě předvídatelné. Jedinou nevýhodou (ale to je příliš silné slovo) je trochu rolování těla. Japonci si uvědomili, že kombík půjde lidem, kteří ne vždy chtějí vjíždět do zatáčky na hraně spojky. Podařilo se nám tedy poskytnout poměrně slušnou úroveň komfortu vozu, který se již několik generací snaží pěstovat vlastní, koneckonců sportovní image.
Hondu Civic Tourer pořídíme za 79 400 PLN (ceny hatchbacku začínají kolem 66 500 PLN). Můžeme si vybrat ze 4 možností výbavy: Comfort, Sport, Lifestyle a Executive. Testovací vůz (Sport) stojí 84 100 PLN. Za tuto částku dostaneme mimo jiné dvouzónovou automatickou klimatizaci, -palcová kola, LED denní svícení nebo třeba tempomat. Důležité je, že výrobce nepočítal s žádnou možností přizpůsobení vozu nákupem příslušenství. Při koupi Toureru vybíráme pouze kompletní sadu, nic víc.
235 milimetrů navíc umožnilo vytvořit opravdu velký kufr. Docházím však k závěru, že Civic Tourer je jen ukázka možností a dobrý marketingový tah. Nezměněný rozvor se projevuje na cestujících vzadu a boj o další litry si vynutil obětování rezervního kola pro 117litrovou schránku v palubní desce. Testovaná Honda samozřejmě není špatné auto. Ale zákazníky nezíská jen ten, kdo má víc ... kombi.
