Recenze Hammer H3 2007
Od osvobození Kuvajtu až po ulice našich měst zaznamenal Hummer v automobilovém světě úžasný úspěch.
V 80. letech Hummer stavěl Humvee pro americkou armádu. Dostaly se do centra pozornosti během první války v Perském zálivu a brzy je kupovaly celebrity jako Arnold Schwarzenegger na ulici.
Hummer odpověděl slušným vozem H1 a poté mírně zmenšeným vozem H2. Jsou zabudovány pouze s levostranným řízením a jediné, které si zde můžete koupit, byly přestavěny na Gympie.
GM brzy doveze roztomilé „dítě“ s pravostranným řízením ze svalnaté rodiny Hummerů, H3.
Dostali bychom ho hned, ale kvůli menším problémům s výrobou ADR v závodě RHD Hummer v Jižní Africe bylo uvedení v zemi posunuto na začátek října.
Nedávno jsem řídil H3 v Kalifornii na 10 dní. Menší SUV ve vojenském stylu stále vyčnívá z davu, a to i na dálnicích v jižní Kalifornii, kde převažují velká SUV.
Jasně oranžová barva sice přitahovala pozornost, ale všude se na ni koukalo příznivě. Kromě San Francisca. Zde na něj hippie liberálové objímající stromy ve svých malých hybridních autech vrhali opovržlivé pohledy.
Jeden neumytý bezdomovec si dokonce něco drzého zamumlal pod vousy a odplivl si směrem na H3, když jsem krmil hladový parkovací automat. Alespoň se neobtěžoval mě požádat o drobné.
Stejně jako jeho velký bratr je i H3 krabicovitý vůz s vysokou podlahou a nízkým a širokým interiérem.
Vypadá to jako velké auto, ale uvnitř je docela pohodlné pro čtyři dospělé.
Vešlo se vás pět, ale prostřední zadní sedadlo má výsuvnou nádobku na pití, díky čemuž je sedadlo tuhé a nepohodlné na dlouhé cesty.
Tento druh štěrbiny hot rod má také své nevýhody pro cestující vzadu, takže se cítí trochu klaustrofobicky.
Velké střešní okno alespoň utlumilo některé z těchto pocitů u mých dvou dospívajících dcer a poskytlo jim mírnou výhodu při prohlídce mostu Golden Gate a mezi obřími sekvojemi v Yosemitském národním parku.
Štěrbiny na čelním skle neruší výhled dopředu, ale výhled dozadu je omezen úzkým oknem a rezervní pneumatika namontovaná na dveřích zabírá ještě více místa.
Chladná a malá okna však mají určité výhody.
Jednak se do kabiny nedostane slunce, což znamená, že nejezdíte s klouby a koleny na slunci a v kabině zůstane déle chladnější, když zaparkujete venku a budete zavření.
Je to velká výhoda ve 40stupňovém vedru, když táta spí na parkovišti jedné z mnoha prémiových továrních prodejen, které jsou posety kalifornskou krajinou, zatímco zbytek rodiny roztaví plastovou kreditní kartu uvnitř.
Výhodou je, že krátká okna se rychle otevírají a zavírají, aby bylo možné platit jízdné. Když jsem tam byl, v Kalifornii bylo horko, takže čím méně času byla okna otevřená, tím lépe.
Zatímco klimatizace zvládala rekordní teploty dobře, v zadní části nejsou žádné otvory pro cirkulaci chladného vzduchu.
Navzdory tomu, že se jedná o vozidlo podobné náklaďáku, poloha řidiče, jízda a ovládání jsou velmi podobné automobilu.
Sedadla jsou měkká, ale podpůrná a nastavitelná, což je dobré, protože volant se přizpůsobuje výšce, ale ne dosahu.
Na volantu také chybí ovládání audia a je zde pouze jedna ovládací páka, která obsluhuje směrovky, světlomety, tempomat a stěrače/ostřikovače.
Kvalita sestavení je pevná; příliš pevné, protože těžké víko zavazadlového prostoru se velmi obtížně otevírá a zavírá, zejména při parkování na strmých svazích ulic San Francisca.
Model, který jsem řídil, měl chromované nárazníky, boční nášlapy, uzávěr plynu a střešní nosiče. Zda budou u australských modelů standardní nebo volitelné, zatím není známo.
Navzdory vojenskému vzhledu je interiér docela pohodlný a rafinovaný a ve své třídě oceněný.
Na silnici je překvapivě málo větru nebo hluku ze silnice, a to navzdory strmým sklonům oken a masivním terénním pneumatikám.
Toto SUV je díky svým předním a zadním únikovým hákům, elektronickou rozdělovací převodovkou, vysokou světlou výškou, velkými koly a sofistikovaným systémem kontroly stability stvořeno pro nejtěžší terénní podmínky. Opravdu to není určené na asfalt.
Na mezistátních betonových chodnících a hladkých ulicích působí Frisco H3 ve skutečnosti trochu pružně a zadní listová pružina je při parkování zpomalovačů pěkně pružná. To není typické pro americká auta, která mají většinou měkké odpružení.
Vydali jsme se do Yosemite v naději, že otestujeme terénní schopnosti na papíře. Bohužel všechny cesty v národním parku jsou hladce zpevněné a stezky se nedají projet.
Off-roadové údaje ukazují záměr pracovat v náročných podmínkách, s výjimkou chybějící funkce pro sjezd z kopce.
Docela dobře si však poradila se strmými svahy Frisco a nejklikatější a nejstrmější ulicí na světě, Lombard Street, kde je povolená rychlost 8 km/h.
Podél Big Sur, větrné pobřežní silnice Victoria, dechberoucí obdoba Great Ocean Road, se H3 cítila trochu nedbalá se spoustou náklonů.
Jestli bude odpružení naladěno na australské poměry a jízdní choutky, zatím není známo, ale to se dá čekat.
Do auta jsme nacpali čtyři dospělé a horu vybavení. Kufr není tak velký, jak se zdá, kvůli vysoké podlaze.
Se vší tou váhou navíc se 3.7litrový motor trochu potýkal.
Zdálo se, že k rozjezdu a zrychlení k předjíždění bylo zapotřebí hodně otáček. Ale jednou v zatáčce jen zřídka klopýtal do kopců kvůli své mrzuté dávce točivého momentu.
V rekordním vedru a na některých delších a strmějších svazích Sierry Nevady se však teploty motoru příliš zvýšily.
Čtyřstupňový automat působí rudimentálně, ale ovládá se dobře, bez jakéhokoli zaváhání, lovu převodů nebo nadýmání.
K dispozici zde může být i pětistupňová manuální převodovka.
Silné kotoučové brzdy fungovaly dobře na dlouhých a nebezpečných sjezdech po klikatých cestách do Yosemitského údolí bez sebemenšího náznaku vyblednutí.
Řízení je typicky americké, s nejasným středem a spoustou vůle. Do zatáček vjíždí s určitou nedotáčivostí.
Pokud je jeho výkon v terénu tak dobrý, jak to zní na papíře, kromě pohonného ústrojí by se zde měl dobře prodávat jako solidní alternativa k vytříbeným SUV.
Jedna společnost, která bude hlídat prodeje, je Toyota, jejíž obdoba FJ Cruiser byla úspěšná v USA a mohla by se zde stát populární.
Zaparkoval jsem je vedle sebe v Yosemite a okamžitě jsem přitáhl dav fanoušků, i když to bylo jen pár dní po světoznámém koncertu Al Gora.
Samozřejmě, první věc, kterou tito fanoušci chtěli vědět, byla spotřeba paliva.
Jezdil jsem po dálnicích, městech, strmých kaňonech a tak dále. Nebyla to ekonomická jízda, takže průměrná spotřeba byla cca 15.2 litru na 100 km.
To se může zdát vysoké, ale vzhledem k podmínkám a faktu, že „benzín“ stojí jen 80-85 litrů, jsem si nestěžoval.
