Testovací jízda Ford C-Max 1.6 Ecoboost: spousta zábavy, nízké náklady
Na 100 kilometrech nám dal spoustu radosti a malé péče.
Možná by zastaralost za pouhé dva roky provozu neměla za následek 61% snížení nákladů, pokud by umělci namalovali ocelové obložení tohoto modelu C-Max diskrétním „polárním stříbrem“ nebo „šedou půlnoční oblohou“. Maratonem testované auto však dorazilo do redakční garáže 10. února 2012, zdobené jasně oranžovou barvou s názvem Marťanská červená metalíza, a poté se okamžitě vrhlo do zimní krajiny, aby rozptýlilo hořkost chladu. sezóny, a dokonce i dnes, po 100 kilometrech, nadále svítí a soutěží s jarním sluncem.
Pár vnějších škrábanců má na svědomí špatný výhled dopředu a nechráněné prahy kufru, vnitřní škrábance pak částečně tvrdé jednoduché plastové obložení v různých odstínech šedé. Levný koberec v zavazadlovém prostoru nyní vypadá velmi opotřebovaně a obtížně se čistí. Ale jinak jak čas, tak každodenní práce, často s velkým množstvím cestujících a objemnými zavazadly, na mrštné dodávce společnosti jen málo poškodily. Ford - na vtipné čalounění ani rez si zde stěžovat nelze.
Zcela neopodstatněné by byly také pochybnosti o základních kvalitách, které by dodávka měla mít. To jsou samozřejmě typické přednosti takového provedení, jako je spousta prostoru, flexibilita interiéru a vyšší posezení, ale také - což je důležitější - poměrně vzácný talent C-Maxu zapomenout na neméně typickou nudu tohoto kategorie vozů. Sednete si, nastavíte sedadlo a zrcátka, nastartujete motorku a oddáváte se rozkoši – dnes už téměř neexistuje kompaktní dodávka, která by tento slib splnila tak přesvědčivě a spolehlivě jako C-Max.
Stejně jako ostatní modely Ford je podvozek jednou z nejsilnějších stránek kompaktního MPV a navzdory tvrdému nastavení kombinuje dobrý komfort zavěšení s překvapivě dynamickým ovládáním. Vůz útočí na samé rohy srdce, ovládané přesným a jednotným systémem řízení s pocitem zpětné vazby od silnice. Hladkou nedotáčivost a zrychlení v zatáčkách ESP tak jemně paroduje, že spolu s pocitem bezpečí zažijete elementární potěšení z jízdy.
Významný podíl na tom má přesná šestistupňová manuální převodovka s krátkou pákou a 1,6litrový zážehový motor Ecoboost, který byl v Německu preferovaným pohonem C-Max před zavedením tříválcových motorů přeplňovaných počátkem roku 2013. I dnes zůstává dobrou volbou, protože díky svému výkonnému a rovnoměrnému poměru tahu k hmotnosti je jasné, že vznětový motor není u dodávek nutností. Cena však velmi závisí na stylu jízdy: zdrženlivějším způsobem stačí sedm litrů benzínu na 100 km a v rychlých rychlostních zkouškách lze spolknout až jedenáct litrů. Místo toho bylo nutné na všech 100 kilometrů doplnit jen půl litru motorového oleje.
Dobrý vkus
Dobré je, že měrka docela těsně zapadá do otvoru skrytého za plastovým střešním panelem. Otevřený přední kryt je navíc podporován jednoduchou kovovou lištou namísto teleskopických tlumičů. A naposledy u Fiesty se hlodavci líbila chuť izolační plsti C-Max a tvrdě ji kousla.
Tento incident nevyžadoval neplánovanou návštěvu dílny ani dvě drobná zranění, která byla později opravena pravidelnou údržbou dílny. Po najetí 57 622 km začal rádiový magnetofon někdy selhat; po načtení a vymazání paměti chyb a restartování zvukového modulu se to již nestalo. A nefunkční boční směrový signál v pravém zrcátku byl výsledkem vadné žárovky, jejíž výměna stála 15 eur.
Jinak byly náklady na údržbu relativně nízké, ale intervaly byly poměrně krátké (20 000 km). Totéž platí pro brzdové destičky, které musely být vyměněny po méně než 40 000 kilometrech. Po zhruba stejném počtu ujetých kilometrů byl největší příplatek ve výši 801 EUR výměna všech brzdových kotoučů a destiček. Cena 17,5 centu za kilometr je však pro obytný vůz relativně nízká.
Dodatečné vybavení, které bylo vybaveno testovacím vozem a které se ve všech případech neukázalo jako přesvědčivé, není nijak zvlášť nákladné. Například pomalý navigační systém Sony vyvolal více kritiky než chvály, zejména kvůli malému displeji a složitým spletitým tlačítkům na volantu nebo mnoha různým tlačítkům na středové konzole. Kromě toho při zadávání stejných údajů zařízení někdy počítalo různé koncové body.
Nerozhodní pomocníci
Nelze se vždy spolehnout na zobrazení rychlostního limitu nebo na asistenta změny jízdního pruhu, který někdy bezdůvodně varuje před vozidly v mrtvém úhlu světlem v bočním zrcátku. Bezklíčový přístupový systém i parkovací asistent se zadní kamerou, který umožňuje manévrování s přesností na centimetry, fungovaly neporovnatelně lépe a vždy bez problémů, pokud nebyl znečištěn objektiv na zadním krytu.
Velkou pochvalu sklidilo i dobré využití prostoru, navzdory kompaktní délce 4,38 metru, stejně jako flexibilní pohodlný systém sezení za příplatek 230 eur. S ním lze sklopit úzkou střední část zadního sedadla a dvě krajní části mírně posunout doprostřed, čímž se výrazně zvětší prostor pro nohy a lokty. Tím se ale výrazně zmenšuje zavazadlový prostor a nepohodlný dvoudílný střešní panel buď svírá vnější popruhy, nebo jen nějakým způsobem překáží.
Nikdo si však nestěžoval na velká přední sedadla, která lze nastavit do jakéhokoli tvaru těla. Poskytují dobrou boční podporu a pohodlí a nezpůsobují bolesti zad ani při dlouhých procházkách. Velká ztráta hodnoty je však bolestivá kvůli slabé poptávce po trhu s náhradními díly a nelíbenému benzínovému motoru v dodávkách. Dobrý stav modelu C-Max po maratonu však ukazuje, že neexistují žádné zásadní překážky ve vztahu k spokojenému majiteli, který trvá déle.
Text: Bernd Stegemann
Foto: Beate Jeske, Hans-Dieter Zeufert, Peter Volkenstein
