Eurofighter Typhoon
Eurofighter kombinuje velmi vysokou manévrovatelnost s pokročilou avionikou, díky čemuž je jedním z nejmodernějších a nejúčinnějších stíhaček na světě.
Evropské konsorcium Eurofighter se chce zúčastnit výběrového řízení na dodávku víceúčelového stíhacího letounu (program „Harpia“) pro Polsko a nabízí svou stíhačku Eurofighter Typhoon. Konkurenční výhodu musí zajistit konsorcium, transfer technologií a vytváření pracovních míst v Polsku.
Program Eurofighter je největší evropský obranný program v historii. Dosud si devět uživatelů objednalo 623 stíhaček tohoto typu, včetně: Saúdská Arábie - 72, Rakousko - 15, Španělsko - 73, Katar - 24, Kuvajt - 28, Německo - 143, Omán - 12, Itálie - 96 a Spojené státy států. Království – 160. 9. března tohoto roku navíc Saúdská Arábie oznámila svůj záměr nakoupit dalších 48 Eurofighterů a další kontrakty jsou v jednání.
Země zahrnuté do konsorcia Eurofighter GmbH si v něm rozdělily své podíly takto: Německo a Spojené království po 33 %, Itálie 21 % a Španělsko 13 %. Do přímých prací byly zapojeny tyto společnosti: Německo - DASA, později EADS; Velká Británie - British Aerospace, později BAE Systems, Itálie - Alenia Aeronautica a Španělsko - CASA SA. Po další průmyslové transformaci získala společnost Airbus Defence and Space (ADS) více než 46 % akcií v Německu a Španělsku (s národními divizemi Airbusu v Německu 33 % a Airbusu ve Španělsku 13 %), BAE Systems zůstala dodavatelem ve Velké Británii a BAE Systems v Itálii, dnes je to Leonardo SpA
Hlavní součásti draku letadla jsou vyráběny v sedmi různých továrnách. Ve Spojeném království byl bývalý anglický elektrický závod v Samlesbury, později vlastněný BAe a BAE Systems, prodán v roce 2006 americkému výrobci leteckých konstrukcí Spirit AeroSystems, Inc. z Wichitie. Ocasní část trupu se zde dodnes vyrábí pro polovinu Eurofighterů. Hlavní závod ve Whartonu, kde probíhá konečná montáž letounů Eurofighter pro Velkou Británii a Saúdskou Arábii, byl také kdysi vlastněn English Electric a od roku 1960 British Aircraft Corporation, která se v roce 1977 spojila s Hawker Siddeley a vytvořila British Aerospace - dnes BAE systémy. Warton také vyrábí přední trupy, kryty kokpitu, ocasní plochy, zadní hrb a vertikální stabilizátor a vnitřní vztlakové klapky. V Německu byly také tři továrny. Některé komponenty byly vyrobeny v Aircraft Services Lemwerder (ASL) se sídlem v Lemwerderu u Brém, jehož továrny dříve vlastnila Vereinigte Flugtechnische Werke (VFW) z Brém, společnost vzniklá fúzí Focke-Wulfa s Weserflug z Lemwerderu. ale v roce 2010 byl tento podnik uzavřen a výroba byla převedena do dvou dalších závodů. Druhým je závod v Augsburgu, dříve vlastněný Messerschmitt AG a od roku 1969 Messerschmitt-Bölkow-Blohm. V důsledku následných fúzí byl tento závod vlastněn DASA, později EADS, a nyní je součástí Airbus Defence and Space jako dceřiná společnost Premium AEROTEC. Hlavní závod na výrobu ADS se nachází v Manchingu mezi Mnichovem a Norimberkem, kde probíhá finální montáž německých stíhaček Eurofighter, stavěly se zde i stíhačky pro Rakousko. Oba německé závody vyrábějí střední část trupu, kompletují hydraulické a elektroinstalace a také řídicí systém.
V Itálii se konstrukční prvky draku vyrábějí ve dvou továrnách. Závod ve Foggii patří do divize leteckých staveb - Divisione Aerostrutture. Naproti tomu závod v Turíně, kde probíhá finální montáž Eurofighterů pro Itálii a stíhaček pro Kuvajt, patří do letecké divize - Divisione Velivoli. Tyto továrny vyrábějí zbytek zadní části trupu a pro všechny stroje: levé křídlo a vztlakové klapky. Naproti tomu ve Španělsku se pouze jedna továrna, která se nachází v Getafe u Madridu, zabývá výrobou hlavních prvků draku letadla. Zde probíhá finální montáž letadel pro Španělsko a navíc se pro všechny stroje vyrábí pravá křídla a sloty.
Tohle je o kluzáku. Ale výroba stíhačky Eurofighter zahrnuje i společně vyvíjené a vyráběné proudové motory s obtokovou plynovou turbínou. Za tímto účelem bylo založeno konsorcium EuroJet Turbo GmbH se sídlem v Hallbergmoos u Mnichova v Německu. Zpočátku to zahrnovalo následující společnosti ze čtyř partnerských zemí: Rolls-Royce plc z Derby ve Spojeném království, Motoren- und Turbinen-Union GmbH (MTU) Aero Engines AG od Allah na severozápadním předměstí Mnichova, Fiat Aviazione z Rivalta di Torino (na okraji Turína) z Itálie a Sener Aeronáutica ze Španělska. Posledně jmenovaná společnost je v současnosti zastoupena v konsorciu Eurojet společností Industria de Turbo Propulsores (ITP), kterou vlastní Sener. Závod ITP se nachází v Zamudiu v severním Španělsku. Na druhé straně se Fiat Aviazione v Itálii transformoval na Avia SpA se stejnými závody v Rivalta di Torino, 72 % vlastněných finančním holdingem Space2 SpA z Milána a zbývajících 28 % Leonardo SpA.
Motor, který pohání Eurofighter, EJ200, je také výsledkem společného konstrukčního úsilí. Rozdělení podílu na nákladech, pracích a ziscích jednotlivých zemí je stejné jako v případě větroně: Německo a Velká Británie po 33 %, Itálie 21 % a Španělsko 13 %. EJ200 má třístupňový, plně „uzavřený“ ventilátor, tzn. každý stupeň má integrální disk s lopatkami a pětistupňový nízkotlaký kompresor na druhé hřídeli, ve kterém jsou tři stupně ve tvaru „Zavřít“. Všechny lopatky kompresoru mají monokrystalickou strukturu. Jedno z kormidel vysokotlakého kompresoru má regulaci sklonu pro řízení průtoku proti čerpadlu. Obě hřídele, nízkotlaká i vysokotlaká, jsou poháněny jednostupňovými turbínami. Prstencová spalovací komora má systém chlazení a řízení spalování. V aktuální verzi je maximální tah motoru 60 kN bez přídavného spalování a 90 kN s přídavným spalováním.
