Tyto ovladače by neměly být dodržovány! Část IV

Špatné řidičské návyky jsou důvodem, proč ostatní řidiči závodí v jejich srdcích a náhle zbystří jazyk. Jaké chování na silnici nás nejvíce rozčiluje?

V předchozí části jsem se zaměřil na extender, který miluje extrémní paralelní závodění, kde ukládá svá vlastní pravidla; Proaktivní, která využívá každý kruhový objezd vždy stejným způsobem; Pomalý muž, který má vždy čas oslavit svůj výlet, a brankář, který se občerstvuje na křižovatkách. Dnes další dávka zavrženíhodného chování...

PROTECTOR - jezdí na ocase

Povolání hlídače je velmi obtížné a nebezpečné povolání. Musí mít oči kolem hlavy, hledat hrozby, být nablízku svému „chráněnému“ a v případě potřeby obětovat své zdraví nebo život v zájmu osoby, na jejíž bezpečnost dohlíží. Co to má společného s ovladači? A to, že na silnicích jezdí i nějací auto bodyguardi, kteří nám „chrání“ záda, i když z úplně jiných důvodů než dříve zmínění lidé s tmavými brýlemi. Spíše mají blíž k placeným zabijákům...

Jak poznáte, že máte co do činění s čistokrevným bodyguardem? Pokud se podíváme do zrcátka a spatříme auto, které je tak blízko našeho zadního nárazníku, že na voňavém stromečku pod zrcátkem v jeho interiéru přečteme jméno pojišťovny, jde za námi Strážce ostrahy.

Může se objevit v různých situacích a pokaždé může mít takový pachatel jiné důvody sedět někomu v „zadní místnosti“. Při běžné jízdě se najdou tací, kteří to dělají, protože je to baví, protože je „nastartuje“ tím, že ostatní udrží pod tlakem a nějakým adrenalinem, než náhle zpomalí „v depresi“. Někteří lidé to dělají z ekonomických a „dynamických“ důvodů, protože četli o aerodynamickém tunelu za autem vpředu, který snižuje odpor vzduchu. To má za následek nižší spotřebu paliva a snadnější předjíždění, z čehož mimo jiné těží. závodníci – ale to, co funguje a je relativně bezpečné na trati, nemusí být stejné na veřejné komunikaci.

Nejčastěji se však speciální typ Bodyguarda vyskytuje na víceproudých silnicích a většinou mimo zastavěné oblasti. Kromě toho, že ohrožuje svou přítomností, se věnuje především „pronásledování“ ostatních účastníků silničního provozu. K předjetí jiného auta nebo skupiny kamionů se stačí zařadit do levého pruhu a za chvíli může být – bezdůvodně – ve vysoké rychlosti za námi. A nezáleží na tom, že jedeme podle předpisů a máme plné právo používat levý pruh, bodyguard potřebuje jet rychleji. Není neobvyklé, že si takové rychlosti zasluhují pokutu 500 PLN, 10 bodů za škodu a „rozchod“ s řidičským průkazem na 3 měsíce. Zahájí tedy svůj „terorismus“, přijede co nejblíže, začne blikat semaforem, zapne levý blinkr na znamení svých úmyslů a potřeb a v krajním případě může i troubit. Je tak soustředěný na pohyb vpřed, že kdyby měl před sebou radlici dozeru, určitě by nás vyhnal ze silnice. A to vše při poměrně vysokých rychlostech a velmi blízko nás. K předpovědi, co se stane, pokud například při rychlosti 100 km/h budeme muset prudce zabrzdit a metr za námi je 1,5 tuny hmoty zrychlené na stejnou rychlost, bude muset hlídač ani nevím, kdy "zaparkoval" na našem zadním sedadle.

Tento typ chování bohužel nelze regulovat, i když se v obci šušká, že se připravují patřičné právní změny, jejichž cílem je upřesnění klauzule informující o dodržování bezpečné vzdálenosti od vpředu jedoucího vozidla, díky níž bude možné penalizovat za tento typ „přiblížení“ k našemu zadnímu nárazníku. Zatím se můžete jen pokusit oplatit krásnému bodyguardovi laskavostí a zvednout mu tep, a to technikou Jaceka Zhytkiewicze ze série "Change", tedy rozsvícením brzdových světel. To může u Bodyguarda vyvolat paniku, a pokud vše půjde dobře, trochu se vzdálí – doslova a do písmene – i když to samozřejmě není úplně rozumné a bezpečné. Je tedy lepší předcházet než léčit a před předjížděním se podívat do zpětného zrcátka a ujistit se, že se k nám někdo příliš rychle neblíží v levém pruhu. Pokud ano, je nejlepší chvíli počkat a pak ho nechat jít. Mohl by mít „štěstí“, že „chránil“ nějakou neoznačenou policejní hlídku, která by se o něj náležitě postarala.

PÁN ŽIVOTA A SMRTI - vyhýbání se vozidlům stojícím před přechodem pro chodce

Na silnici se stávají nehody, jejichž pohled dokáže ztuhnout krev v žilách a zanechat stopy na psychice řidiče. Srazit chodce je bezpochyby takový pohled, protože při srážce s autem je vždy ve ztrátě. Co kdyby naše dobrá vůle mohla nepřímo přispět k takové tragédii? To je nezáviděníhodná situace, která se bohužel stává poměrně často.

co to způsobuje? kdo přesně? Pán života a smrti, který může rozhodnout, jestli někdo přejde bezpečně nebo ne.

Obvykle vše začíná stejně. Auto zastaví před uličkou, míjí chodce a najednou za ním odjíždí další auto, které se ve vysoké rychlosti řítí do křižovatky. Ve zlomku vteřiny se chodec a mistr života a smrti může rozhodnout, zda to bude jen životní dobrodružství, nebo tragédie. Nejhorší je situace na víceproudých silnicích.

Každý se samozřejmě může náhodně stát pánem života a smrti, někdy stačí chvilka rozptýlení, náklaďák nebo autobus zúží zorné pole a ... průšvih je připraven.

Bohužel jsou tací, kteří uvažují o vyhýbání se ostatním v „pruzích“, protože to je udělá chytřejšími než ostatní, budou se cítit lépe nebo se dostanou na další semafor jako první. Je to ale stejně nebezpečná „zábava“ jako bouchání kladivem do nevybuchlé věci nalezené někde na zahradě z druhé světové války. A právě takoví arogantní a lehkomyslní Páni života a smrti jsou na prvním místě mého žebříčku největších hloupostí páchaných na silnici. Je zajímavé, že takové chování není v povinném tarifu příliš „hodnoceno“, což mě osobně velmi překvapuje.

Kromě těžkých hříchů řidičů je bohužel potřeba upřesnit i to, že chodci se často sami dostávají do problémů...Především myslím na ty, kteří nemají řidičský průkaz, protože pamatujte, že zatímco všichni řidiči jsou chodci, ne všichni chodci jsou řidiči. Jsou lidé, kteří nikdy nebyli „na druhé straně“, kteří netuší, jakou koncentraci a pozornost vyžaduje bezpečné řízení auta, i když zvenčí vypadá „vtipně“. Nevědí, kolik informací a jak rychle – vzhledem k rychlosti auta – musí řidič během jízdy vstřebat. Nevědí o „nedostatcích“ auta, o tom, že nemá takovou hybnost jako chodec, což znamená, že každý manévr zabere čas a prostor, nebo že rychlost a hmotnost mu brání zastavit na vzdálenost 20 cm, jako to může udělat chodec.

Proč to zmiňuji? Jelikož mám dojem, že jejich znalosti o dopravě a chodcích jsou odvozeny z médií, říkejme tomu obecné informace. Tato média negativně staví chodce, ale i cyklisty k řidičům a přesvědčují je, že podle nových pravidel mají na přechodu pro chodce absolutní přednost před všemi druhy vozidel. Ale to jsou znalosti přenesené narychlo a v notoricky známých „hlavách“. Chodci musí být obzvláště opatrní před a během přecházení silnic, ať už tak činí kdekoli. A na uličce - ano - má přednost, ale na něm, ne před ním. Bohužel většina lidí si tohoto rozdílu nevšimne a vykládá si najíždění do „pruhů“ jako právo drze narušit vozovku před protijedoucím autem, protože v důsledku toho říkali v televizi a psali v novinách a na internetu, že je to možné... trestuhodné.

Nejhorší je, že v mnoha případech se chodci před vstupem ani nerozhlédnou a dřívější malé děti učili přecházet vozovku na principu „podívejte se doleva, doprava, znovu doleva a znovu doprostřed vozovky. " Je to tak jednoduché a může vám to zachránit život. Jenže „dospělé“ chodce často ani nezajímá, jestli někdo jde nebo ne, a jestli stihne před nimi zpomalit, případně je vzít pár metrů po kapotě... Přitom mnozí z nich - zejména ti, kteří jsou rodiči - učí své děti chodit na zakázaná místa nebo na červenou, to znamená, že jim vštěpují špatné návyky a vystavují je smrtelnému nebezpečí.

Další nezodpovědnou skupinou jsou chodci, kteří mají omezené zorné pole kvůli kapuci nebo příliš těsné čepici na hlavě. Jsou i tací - kteří jsou skutečnou metlou moderního světa - kteří unešení pohledem do mobilu vycházejí na silnici... K tomu všemu - zkaženost chodců, kteří, jakkoliv hustě umisťují přechody, stále budou přecházet silnici na zakázaném místě - takže situace je v mém městě, kde jsou na některých místech „jízdy“ každých 30-50 metrů a chodci jsou všude, jen ne na nich.

Jedinou možností, jak se vyhnout tragédii, je tedy nedávat přednost chodcům? Jedná se o poměrně extrémní řešení, i když jistě účinné. Když však chodec přechází vozovku, stačí kontrolovat dění za námi ve zpětných zrcátkách a v případě zjevení Pána života a smrti upozornit chodce i zvukovým signálem, což jistě upoutá jeho pozornost a dá mu čas na reakci.

Druhým preventivním opatřením by měla být výchova dospělých, zejména dětí. Dlouho jsem se domníval, že ve školách od základních ročníků by měly být třídy ve formě nějaké silniční výchovy. V každém případě by každý, malí i velcí, měl znát prvních 15 článků pravidel silničního provozu, které se týkají jak obecných pravidel a zásad, tak provozu chodců. Pouze vyzbrojeni takovými znalostmi se stanou svědomitými účastníky silničního provozu, jednajícími v souladu s pravidly zajišťujícími bezpečnost jejich i ostatních. Navíc nezapomínejme na zlaté pravidlo, které říká, že neznalost pravidel nikoho nezbavuje jejich dodržování. A neznalost a obviňování pouze řidičů nemůže být omluvou, zvlášť když by to někoho mohlo stát život.

KONVOY - jedna husí jízda za druhou

Pamatuji si, když jsme jako velmi malý kluk snili s některými mými přáteli o tom, že se stanu řidiči kamionu. Cestujte napříč Evropou a možná i světem na „osmnáctkách“. Tehdy pro nás byly filmy jako „Mistr kola pryč“, „Konvoj“ nebo „Černý pes“ jakousi vizí naší budoucnosti. Zejména ten poslední, zaměřený na komunitu „mnototonážních“ řidičů. Samozřejmě jsme nesnili o hádce a útěku před policií, ale pohled na dlouhou kolonu kamionů na mě udělal a stále dělá velký dojem. A při pohledu na silnice si myslím, že nejen tento typ mi vyhovuje, a nejen já jsem měl sen stát se „pátračem“ v konvoji, protože o konvoje není nouze ...

Vyznačují se tím, že když se kolona pohne – ať už jde o osobní či nákladní auta – přesouvá se téměř jeden za druhým nárazník k nárazníku. Dalo by se říci, že se jedná o místní sraz dříve probíraných Bodyguardů, jen se zde se souhlasem široké veřejnosti represují, protože to dělají pro zábavu a – zvláště s „vysokou tonáží“ – pro ekonomiku spojenou s nižším vzduchem odpor a spotřeba paliva.

Na první pohled se zdá, že je vše v pořádku, ale nic nemůže být horší. Problém nastává, když se někdo pokusí tuto kolonu předjet na obousměrné silnici. Poté stojí před dilematem „Všechno nebo nic“, protože nedostatek adekvátních přestávek mezi eskortami znemožňuje jejich předběhnutí na splátky. A předjet jeden kamion na průměrné silnici je něco, dva jsou zkouškou pro odvážné a tři a více jsou projevem sebezničení. Stejně tak je tomu i v případě předjíždění skupiny aut. Pokud se ale někdo této výzvy chopí, musí počítat s tím, že v případě problémů může počítat jen s tím, že se nad ním někdo smiluje a vozidla seřadí. Obecně lze konvoje nazvat pasivními bodyguardy, protože nic nedělají naschvál, ale navzdory všemu svým chováním nutí předchozí osobu prodloužit si pobyt v protijedoucím pruhu.

Je toto chování trestné? Ano, ale pokud je doprovod ve vozidle delším než 7 metrů, všechny „kratší“ zůstávají nepotrestány. A opět platí, že dopravní pravidla jsou proti výlukám bezmocná a v případě kolon ani není možnost je nějak řešit. Jediné, co můžete udělat, je připravit se předem na předjíždění – stejně jako při kolizi s prodloužením.

BEZPEČNÉ - náhlé, záměrné brzdění

Stejně jako v životě i na silnici udělá každý chybu, která může ostatní řidiče donutit k patřičné akci v podobě nepředvídaných manévrů. V takových situacích je potřeba umět přiznat chybu a pokud možno se za své chování jednoduše omluvit – zvedněte ruku nebo použijte správné ukazatele směru.

Jednou z těchto situací je chybná kalkulace při výjezdu z vedlejší silnice nebo zařazování do provozu a také neplánované přejetí přednosti před protijedoucím vozidlem, které obvykle způsobí, že druhý řidič zpomalí svůj vůz. Po naší omluvě se dalo usoudit, že příběh skončil. Ano, dokud jsme nenarazili na Avengera pěstujícího přísloví „jaký je Kuba pro Boha, takový je Bůh pro Kubu“. Jedno je jisté, jednu ze dvou věcí udělá téměř okamžitě. Pokud nás nemůže předjet, rychle se přiblíží k našemu zadnímu nárazníku, aby nás vyděsil a povzbudil k rychlejšímu nabírání rychlosti, často za použití dodatečných „motivátorů“ v podobě světel a klaksonu. Ale hlavně nás chce co nejdříve předjet a pak může a nemusí před námi začít prudce zpomalovat. Proč? Aby nám dal lekci a ukázal nám, jaké "mučení" z naší strany bylo ještě před minutou.

Netřeba dodávat, že se jedná o nebezpečné chování a spadá pod příslušné články, protože je zakázáno brzdit při ohrožení bezpečnosti. Celý problém je v tom, že pravidla jsou předpisy a život je život. Protože na druhou stranu musíte držet odstup za autem před vámi, abyste v případě brzdění předešli kolizi. A pokud ho při takové instruktáži Avengera trefíme do zad, pak v nepřítomnosti svědků nebo záznamů poneseme trestní a hmotnou odpovědnost v souladu se zákonem. Nebudeme dokazovat, že Avenger proti nám schválně zpomalil, ale bude mít důkaz o naší vině v podobě našeho auta v kufru. Pokud tedy na silnici uděláme chybu a všimneme si nepřátelského postoje za sebou a někoho, kdo je za každou cenu před námi, budeme připraveni rychle sešlápnout brzdový pedál, protože jedině tak se vyhneme problémům.

Pokračování příště …

Příští díl budu věnovat Goliášovi, který dokáže víc, protože je víc; Silniční inženýr, který chce usnadnit život všem před sebou, bez ohledu na ty za ním; Slepý muž, který se rád toulá ulicemi města zahalenými temnotou; Podstavec s něčím pořád napravo a Paša a Pshitulasny, kteří mají své definice správného parkování. Nový článek na AutoCentrum.pl již brzy.

Viz též:

Tyto ovladače by neměly být dodržovány! Část I

Tyto ovladače by neměly být dodržovány! Část II

Tyto ovladače by neměly být dodržovány! Část