Domácí rychlostní démon alias MT.21.2, model auta s 15palcovým pojízdným traktorem

Dnešní "In the Workshop" je popisem montáže od nuly, snad nejrychlejšího vozidla, které se kdy pohybovalo ve vašem domě! Přestože se v našem časopise mnohokrát objevily modely se vzduchovým pohonem (viz rámeček), bude to první proudové auto v této sérii. Pneumatický pohon je také jedním z nejlevnějších a nejbezpečnějších způsobů, jak pohánět nejen modely. Podívejte se, jak snadné je připravit se na rychlostní rekordy, aniž byste museli opustit svůj domov!

Zřejmě nic, a tak to začalo...

Rekordy lidi vždycky fascinovaly. Toto se neliší od automobilové pole. jedna z nejžádanějších vlastností vozidel byla maximální rychlost. Není divu, že (nomen omen) rychle začala soutěž o titul majitele nejrychlejšího kolového vozidla! Rychle se objevily vozy, pro které bylo dobytí této trofeje hlavním cílem již ve fázi návrhu.

1. První rekordman (Francouz Gaston de Chasselou-Loba), druhý rekordman má auto (GCA Dogcart) - řítí se ďábelskou (!) rychlostí 66,66 km/h!

2. S touto elektrickou „raketou“ (známou jako Eternal Disgruntled) ve 100. století překonal Belgičan Camille Genatsi magických XNUMX km/h!

3. A to je naše (nejen) inspirace - Blue Fire z roku 1970 - rekordman a zakladatel Klubu 1000+ 🙂

4. Aussie Invader od Antipodes - Rozhodně nedávný clubber - nová technologie, ale také pocta staré škole.

První oficiální rychlostní rekord (všechny 63,15 km/h) byl stanoven v roce 1898 a připadl Francouzi. Gaston de Chasselu-Laubatkdo vsadí elektrický pohon (neporažen dalších 5 let, kdy dvojice vyhrála pouze jednou, protože benzínové motory vystoupily na pódium hned po něm). Když bylo v roce 1963 dosaženo rychlosti více než 400 km/h, bylo jasné, že zde éra proudových motorů. Dnes dosahují nejrychlejší kolová proudová auta rychlosti 1228 km/h (tento rekord byl stanoven v roce 1997 – ale noví vyzyvatelé si už brousí zuby, aby rekord překonali).

5. Dobře – podívejme se, co máme. Klíčovým problémem je dostupnost launcheru a mechů. Průměry mohou být

různé, ale asi nejoblíbenější jsou průměry podobné tloušťce popisovače - cca 15 mm - půjde to snadno

přidejte k tomu také "pumpu".

6. Co potřebujete? Sáček silnější folie (lze přilepit i páskou), lehká 3mm překližka z vrhacích krabiček, nějaká houbička, nějaká ohebná hadička, která se hodí k odpalovacímu zařízení - plus obvyklé nářadí (pilku na vlasy lze dokonce nahradit nožem na tapety) .

Modrý plamen - starý, ale jarní!

Současný držitel světového rychlostního rekordu (TrustSSC) je geometricky dost obtížně použitelný pro amatérské modelování – šampionát je tedy reprezentativní modrý plamen od roku 1970 (1015 km/h). Jednoduchý vysokoraketový systém v něm použitý měl (a má!) poměrně hodně následovníků (). Tento koncept využijeme k vytvoření co nejjednoduššího modelu pro méně pokročilé kutily, zejména ty, kteří pracují převážně doma.

Do práce

Protože se přísně vzato jedná o model nosné rakety, vyplatí se využít zkušeností a návrhů naší kosmonautiky (viz postranní panel „Archivní materiály…“).

Archivní materiály autora o pneumatických modelech

• 2008/01 raketa MT-08 (cal. 15 mm)

• 2008/12 Rocket na Plushzz

• Raketomet Tread 2013/10 (kal. 25 mm)

• Rocket Stomp 2013/11 (kal. 25 mm)

• 2017/01 Slaměná raketa (kal. 7 mm)

Na začátek se vyplatí procházet dostupné materiály a příslušenství, abyste se rozhodli pro průměr odpalovače a ráži modelu.

7. Dvě dlaždice oddělené pružnou houbou (a zatímco tam jsou šedé kvádry - zbylé z odpovídajícího kufru) - ani je nemusíte lepit na obě dlaždice. Stlačené je dáte do sáčku a pak už zůstanou samy.

8. Z brašny by měla vyjít docela ohebná hadička (jinak bude nastavení výšky obtížnější, model může při vzlétání vyskočit) - ale hlavně by spoj měl být vzduchotěsný. Pokud není po ruce horké lepidlo, můžete udělat delší límec a utáhnout ho elastickými pásy.

 – totéž lze provést u vozidel. Nejoblíbenější je však zatím ráže 15 mm průměr trubek pro faxy, popisovače, elektro trubky atd. - takže, stejně jako u raket, buďme kreativní raketová auta.

9. Ukázka továrních řešení „stomprocketcar“ – zajímavé, inspirativní – ale poměrně drahé a trochu obtížně obnovitelné v domácích podmínkách covid (pokud někdo netiskne také ve 3D).

Zatímco rakety mohly být odpáleny z ústní spouštěč, v takovém případě by bylo pohodlnější mít krokový spouštěč (například přitlačte nohou). Můžete si přizpůsobit lodičky, hrušky atd. ohebné komory - ale poměrně snadno se dá postavit docela pěkný odpalovač úplně od základu, z fólie, překližky, obyčejné houby a kusu ohebné trubky příslušného průměru.

10. Slepíme základní trup. Zleva trubka o průměru 15 mm, dlouhá 105 mm (z faxového papíru - použitý fix může být ekvivalentní řez), list papíru (standardní tiskárna) 60 × 105 mm, šablona na válení ( tuba jako výše + pevné omotání ze samolepicí fólie).

11. Kola jsou již nařezaná a nalakovaná, ale pokud se budeme držet myšlenky tříbodového podvozku (no, dvojče v takovém měřítku vepředu dělat nebudeme), tak budeme mít vypořádat se s přídavnou komorou podvozku. Na bílém kartonu s držáky osy předního kola je již mřížka kamery. Menší kruhy na stejném kartonu budou rámy, což umožní tvarově odpovídat sousedním částem (ocas a příď trupu). Obložení podběhu bude vyrobeno z černé lepenky - protože je vyroben ze silnějšího papíru, místo vazby budou použity tradiční překližkové listy (foto 13-14).

Na hotový (nebo dobře přilepený lepicí páskou) fóliový sáček připevněte jednu nebo dvě o něco menší tuhé překližky (například z opuštěných krabic od citrusů) s úlomky lehké pružné houby. Celé je to přelepeno horkým lepidlem a zakončeno připevněním odpalovače (např. na lepicí pásku).

12. Střední a ocasní části trupu jsou již slepené. V otvorech kartonu určeného pro osu kola (vyvrtané, ale můžete je i před řezáním propíchnout) je celé vidět párátkem - pohodlný ukazatel hladiny - zadní osu je potřeba ještě přilepit.

13. Užitečný trik - nejen při sestavování raket. Pokud namísto řezání jednotlivých stroužků překližky je protáhneme přes okraj šablony a pak ...

14. ... přitlačíme ke stolu pod úhlem asi 45 stupňů a otočíme - získáme uvázanou trubku (jak se odborně nazývá) a ušetříme pár - deset minut práce.

15. Při formování nosního kužele se hodí kousek pastelky - čím silnější, tím lepší - hlavní je, aby byl kulatý a dobře nabroušený.

Nejjednodušší způsob nastavení výšky odpalovacího zařízení nad zemí je pomocí silné houby nebo pěny s asymetricky vytvořeným otvorem. Správným kroucením pěny bude možné dosáhnout různých výšek. Jak připravit příklad launcheru od začátku - fotografie ukazují podrobnosti.

16. Při lepení pomůže i přitlačení překližky.

17. Přestože model zpočátku plánoval jednoduchý stabilizátor (jako u typických raket tohoto typu), nakonec zvítězila jednomodulová koncepce - asi stojí za zvážení, protože nejlepší je často nepřítelem dobrého...

Významný tělo modelu (s průměrem odpovídajícím průměru odpalovacího zařízení) je zcela standardní. Z obyčejného papíru (cca 80-100 g/m² - dá se namalovat, vytisknout, překreslit grafika z nějakého časopisu) trubičku namotáme na šablonu (t.j. odpalovač překryjeme dvěma vrstvami lepicí fólie - tím získáme požadovanou vzdálenost na odpalovači cíle). Pro lepení papírových dílů je nejlepší použít lepidlo typu Magic (POW - fast wikol).

18. Když robot dorazil do dílny - a roboti nějak zrychlili 😉

19. Příprava k instalaci osy...

Protože naše inspirace má příďový podvozek v trupu, budete se muset připravit kartonový přívěsek (nebo zvolte přední nápravu s dvojitými koly blízko trupu - to je verze pro nejmenší). U výše popsaného prototypu jsem k montáži předního kola použil lehký karton 1,5 mm, ze kterého budou vyrobeny i kartonové rámečky, které zakrývají komoru podvozku (ten zadní je potřeba i kvůli uzavření tlakové komory) . Všechny kruhy lze také vystřihnout ze stejného kartonu. Pokud tato typická architektonická lepenka není k dispozici, lze použít oboustranný zadní kryt kreslicího bloku nebo jakýkoli těžký karton.

20. Nedávné dohody s pilotem, který se už snaží dostat do kokpitu a přilepit nápravy poté, co auto postavíme na špalíky (a na nápravy - aby se srovnaly!) ...

21. Variabilní výšku odpalovacího tubusu lze realizovat velmi jednoduše - stačí neaxiální otvor v houbě nebo pěně (u kulaté pěny lze výšku instalace odpalovacího zařízení dokonce plynule nastavit).

Přední podvozková komora je nalepena na přídavnou přední část trupu (zde z černého technického bloku - váha cca 160g/m2), nalepena dle šablony, ale s předním výřezem pro vyčnívající osu kola a ložiska . V jeho přední části je lichoběžníková překližka pro příďový kužel a zadní část rámu je trochu odsunuta, aby se uvolnilo místo pro utaženou (do žlábku zmačkanou) hranu hlavního trupu. Přední kolo (s trochu větším otvorem) by se mělo volně otáčet na ose párátka (neřezat, ale před lepením zadní nápravy přilepit - pomůže to udržet rovinu).

22. Spusťte konfiguraci a odpočítávání do výkopu! Zmizím mrknutím oka! Dokud nesejdete na scestí...

23. Stále sladké... (vraťte se!) - slané na bílém pozadí (jako na trati v Bonneville!).

vertikální ploutev u tohoto prototypu to bylo z kartonu jako velká překryvná vrstva na ocasní část trupu - ale u dalších modelů to bude balast nalepený přesně tak, jak obvykle lepíme rakety - na čtyři překližkové patky přímo na trup.

Zadní podvozek na ose 2mm (párátko nebo pletací jehlice, délka kusu dřeva není tak omezena) se otáčí v plastové nebo papírové trubičce přilepené k tělu horkým lepidlem (např. na lízátka z Bowden modelářství). Lze na ni nalepit výztuhy z kartonu Bristol – i když toto řešení se již u nových designů nepoužívá (Aussie). Při lepení podpěry zadní nápravy se vyplatí připravit dva stojany (ze šroubováků, špuntů, špalíků atd.), díky nimž bude dlouhá přední náprava v jedné rovině se zadní nápravou.

Čiré čelní sklo najdete v lékárničkách - další puchýře (zde z balení lepicí pistole) - můžete použít i kokpit modelu letadla nebo vyrýt od základu (to je pro zasvěcenější).

Model lze doplnit o hlavu řidiče v kabině modelu - z minifigurek oblíbených kostek, vhodnou korálku, kuličku solné hmoty - nebo mikrofotografii návrháře. K ozdobení modelu můžete použít i barvy, fixy, samolepky atd.

Pane, nastartujte motor!

Před vzletem nainstalujte vhodná výška odpalovacího zařízení (úprava pěny) a opatrně položte model na odpalovací zařízení. Po prudkém stlačení pružné komory odpalovacího zařízení model vystřelí z tubusu. Vyplatí se dbát na to, aby na možné dráze jeho pohybu nebyly žádné oči (sestra, pes, kočka atd.), protože v takové konfiguraci se vůz obvykle nebude pohybovat dokonale přímočarým pohybem. U větších modelů tohoto typu - zejména z raketovým pohonem - vodítka kabelů se používají s vodítky pod tělem modelů (viz rámeček „Vyplatí se vidět“) - ale u domácích modelů je to zpočátku spíše varianta pro jiný - větší a pokročilejší projekt, ke kterému se ještě vrátíme když se svět chce vrátit do stavu před pandemií.

Zatím přejeme všem kreativním čtenářům potěšení ze stavění a zábavu s modelem raketového auta!

Je tu soutěž - jsou ceny!

Ukažte nám své modely tohoto typu. Do měsíce po vydání čísla se objevili první tři autoři fotoreportáže ze stavby „krále šlapat rakety“ na stránkách „Mladého technika“ na Facebooku nebo tři miniroboti navržení autorem tohoto článek (jako, soudě podle fotografie, i když jsou sestaveny samostatně) na ně čekají. Hodně štěstí a uvidíme se!

Také stojí za shlédnutí:

•

• - Modrý plamen

• — Aussie Invader

• – modely raketových aut

•

•

•

• – modely filmových raket

• - vzory

•

•