40 let služby vrtulníku Black Hawk
UH-60L vzlétl se 105mm podvěšenými houfnicemi během cvičení ve Fort Drum v New Yorku 18. července 2012. Americká armáda
31. října 1978 vrtulníky Sikorsky UH-60A Black Hawk vstoupily do výzbroje americké armády. Již 40 let jsou tyto vrtulníky využívány jako základní transportní, zdravotnická evakuační, pátrací a záchranná a speciální platforma v americké armádě. S dalšími modernizacemi by Black Hawk měl zůstat ve službě minimálně do roku 2050.
V současné době se na světě používají asi 4 vrtulníky H-60. Přibližně 1200 z nich jsou Black Hawky v nejnovější verzi H-60M. Největším uživatelem Black Hawku je americká armáda, která má asi 2150 exemplářů v různých modifikacích. V americké armádě mají vrtulníky Black Hawk nalétáno již více než 10 milionů hodin.
Na konci 60. let formulovala americká armáda počáteční požadavky na nový vrtulník, který by nahradil víceúčelový vrtulník UH-1 Iroquois. Byl spuštěn program s názvem UTTAS (Utility Tactical Transport Aircraft System), tzn. „víceúčelový taktický systém letecké dopravy“. Armáda zároveň iniciovala program vytvoření nového turbohřídelového motoru, díky kterému byla implementována rodina nových elektráren General Electric T700. V lednu 1972 požádala armáda o výběrové řízení UTTAS. Specifikace vypracovaná na základě zkušeností z války ve Vietnamu předpokládala, že nový vrtulník by měl být vysoce spolehlivý, odolný proti palbě z ručních zbraní, jednodušší a levnější na obsluhu. Měl mít dva motory, duální hydraulický, elektrický a řídicí systém, palivový systém s danou odolností proti střelbě z ručních zbraní a nárazu na zem při nouzovém přistání, převodovku schopnou provozu půl hodiny po úniku oleje, kabinu schopnou vydržet nouzové přistání, pancéřovaná sedadla pro posádku a cestující, kolový podvozek s olejovými tlumiči a tišší a silnější rotory.
Vrtulník měl mít čtyřčlennou posádku a prostor pro cestující pro jedenáct plně vybavených vojáků. Mezi vlastnosti nového vrtulníku patřilo: cestovní rychlost min. 272 km/h, rychlost vertikálního stoupání min. 137 m/min, možnost vznášení se ve výšce 1220 m při teplotě vzduchu + 35 °C a doba letu s plnou zátěží měla být 2,3 hodiny. Jedním z hlavních požadavků programu UTTAS byla možnost naložit vrtulník na dopravní letoun C-141 Starlifter nebo C-5 Galaxy bez složité demontáže. To určilo rozměry vrtulníku (zejména výšku) a vynutilo si použití skládacího nosného rotoru, ocasní plochy a podvozku s možností stlačení (snížení).
Výběrového řízení se zúčastnili dva uchazeči: Sikorsky s prototypem YUH-60A (model S-70) a Boeing-Vertol s YUH-61A (model 179). Oba prototypy používaly na žádost armády motory General Electric T700-GE-700 o maximálním výkonu 1622 koní. (1216 kW). Sikorsky postavil čtyři prototypy YUH-60A, z nichž první vzlétl 17. října 1974. V březnu 1976 byly armádě dodány tři YUH-60A a čtvrtý prototyp Sikorsky použil pro vlastní testy.
23. prosince 1976 byl Sikorsky prohlášen za vítěze programu UTTAS a obdržel kontrakt na zahájení malosériové výroby UH-60A. Nový vrtulník byl brzy přejmenován na Black Hawk. První UH-60A byl předán armádě 31. října 1978. V červnu 1979 vrtulníky UH-60A používala 101. bojová letecká brigáda (BAB) 101. výsadkové divize výsadkových sil.
V konfiguraci pro cestující (3-4-4 sedadla) byl UH-60A schopen nést 11 plně vybavených vojáků. V sanitárně-evakuační konfiguraci po demontáži osmi sedadel pro cestující nesl čtyři nosítka. Na vnějším závěsu mohl nést náklad o hmotnosti až 3600 kg. Jediný UH-60A byl schopen nést na vnějším háku 102mm houfnici M105 o hmotnosti 1496 kg a v kokpitu celou její čtyřčlennou posádku a 30 nábojů. Boční okna jsou uzpůsobena pro montáž dvou 144mm kulometů M-60D na univerzální lafety M7,62. M144 může být také vybaven kulomety M7,62D/H a M240 Minigun ráže 134 mm. Dva 15mm kulomety GAU-16 / A, GAU-18A nebo GAU-12,7A mohou být instalovány v podlaze přepravní kabiny na speciálních sloupcích, namířené do stran a střílející přes otevřený nakládací poklop.
UH-60A je vybaven VHF-FM, UHF-FM a VHF-AM/FM rádiem a Alien Identification System (IFF). Hlavní prostředky ochrany tvořily univerzální tepelné a antiradarové vyhazovače nábojnic M130 instalované na obou stranách ocasního ráhna. Na přelomu 80. a 90. let dostaly vrtulníky výstražný radarový systém AN / APR-39 (V) 1 a aktivní infračervenou rušící stanici AN / ALQ-144 (V).
Vrtulníky UH-60A Black Hawk se vyráběly v letech 1978-1989. V té době americká armáda obdržela přibližně 980 UH-60A. V současné době je v této verzi pouze asi 380 vrtulníků. V posledních letech všechny motory UH-60A dostaly motory T700-GE-701D, stejné, jaké jsou instalovány na vrtulnících UH-60M. K výměně ozubených kol však nedošlo a UH-60A netěží z přebytku výkonu generovaného novými motory. V roce 2005 byl plán modernizace zbývajících UH-60A na standard M opuštěn a bylo rozhodnuto pořídit další zcela nové UH-60M.
