Zavřete horní strop, část 10

Vyvrcholení plánování a zadávání zakázek v letech 1936-39. byly mimo jiné protiletadlová děla ráže 90 mm. Zařízení, které umožňuje efektivně chránit systémy protivzdušné obrany ve velkých městských a průmyslových centrech.

V sérii článků publikovaných v „Wojsko i Technika Historia“ v roce 2018 pod obecným názvem „Zavřít horní strop ...“ se téměř všechna témata týkala přímo polského protiletadlového dělostřelectva střední a velké ráže a také jak probíralo se vybavení palebné podpory. Polské ozbrojené síly, zapojené do ambiciózního modernizačního programu, zažily řadu vzestupů a pádů, které měly přímý dopad na jejich formu v době míru a jejich bojovou účinnost v ozbrojených konfliktech. V článku, který završuje výše uvedený cyklus, autor představuje poslední prvky moderního systému protivzdušné obrany Druhé polské republiky, vytvořený od nuly, a shrnuje veškeré úsilí vynaložené v letech 1935-1939.

Na schůzi NSS 17. prosince 1936 byla znovu projednávána otázka protivzdušné obrany domácího kraje (OPL OK), která byla dříve projednávána 7. února a 31. července téhož roku. V diskusi opět zaznělo téma ochrany před vzdušnými hrozbami formací, zejména pěších divizí. Podle výpočtů dříve schválených KSUS měl mít každý DP 4 čety 40 mm 2 děl. Zazněl zde zajímavý návrh, že pro adekvátní intenzitu palby ve středních výškách a na vzdálenosti přesahující efektivní dostřel 40 mm děl by měla mít divize navíc minimálně samostatnou baterii mobilních 75 mm děl. Postulát se zdál správný, protože tímto způsobem měl čelit nejen bombardovacím letounům, ale také dělostřeleckému průzkumu, který aktivním jednotkám způsobil nemenší potíže.

Před výrobou 75mm protiletadlových kanónů Starachowice v ráži 75mm wz. 97/25 tvořily základ polského systému protivzdušné obrany.

Podle polské armády průzkumná vozidla operovala v průměrné výšce asi 2000 m a byla v dosahu 40 mm děl (teoretický dostřel tohoto děla byl 3 km). Problém je v tom, že pozorování z výše zmíněné výšky bylo prováděno ve vzdálenosti 4-6 km od nepřátelských pozic. Tato vzdálenost byla daleko za wz. 36. Pro efektivní činnost musel mít velitel baterie středně vysokých děl vlastní pozorovací a hlásný bod jako bod pro sběr dat o aktuálních pohybech nepřátelského letectva, alespoň v rámci činnosti přidělené ho pokrýt velkou část. Nosným pilířem zde byla technika, která přesahovala klasický rámec přímé pozorovací střelby a umožňovala střelbu sluchem (akustické přístroje). Z toho plyne závěr, že autonomní baterie měly být používány studenty, ačkoli na této úrovni organizace PVO se nepočítalo s noční prací (nedostatek vhodných mířidel, reflektorů atd.).

Bohužel k posílení aktivního krytu vzdušného prostoru nad RP mělo dojít až v poslední, třetí etapě programu rozšíření. První byla zaměřena na vybavení velkých taktických jednotek 40mm výzbrojí a druhá byla etapou doplňování počtu děl v bateriích na 6 nebo 8 kusů. Třetí etapou jsou dodávky systémů protivzdušné obrany ráže 75 mm a více armádě, do zálohy SZ a v konečné fázi DP. Konkretizovala třetí etapu a vyznačovala se také určitou hierarchií úkolů:

• • příprava protivzdušné obrany Varšavy a zahájení prací na organizaci protivzdušné obrany dalších níže uvedených důležitých objektů;
  • vybavení velkých formací operačního stupně protiletadlovým dělostřelectvem a vytvoření zálohy SZ;
  • příprava zbytku země na protivzdušnou obranu;
  • vybavení velkých taktických jednotek dalšími 75mm protiletadly.

Je třeba připomenout, že na konci roku 1936, dlouho před zavedením mobilizačního plánu „Z“, existovala vazba na 33. střeleckou divizi, takže odhadovaná potřeba byla následující: 264 40mm děl pro DP, 78 40 děl 13 mm pro BC, 132 děl 75 mm pro DP. Motorové jednotky (RM) nebyly do výpočtů zahrnuty, i když nárůst zůstal otevřený.

BC čísla do 15.

Neméně zajímavá byla situace na úrovni tzv. velký provozní celek, tzn. samostatná operační skupina nebo armáda, jejichž počet byl v případě H nebo R zpočátku stanoven na 7. Každá z nich měla mít 1-3 vlastní smíšené divize, jejichž celkový počet neměl přesáhnout 12. složení každého z nich bylo následující: 3 baterie 75 mm děla - 4 děla, 1 společnost světlometů 150 cm - 12 stanic, 1 baterie 40 mm děl - 6 děl (3 čety). Celkem 144 75 mm děl, 144 150 cm světlometů, 72 40 mm kanónů a 144 těžkých kulometů. Většina novinek se však objevuje na úrovni OK SZ a VL, z nichž každá je rozdělena na východní a západní směr, což zvýrazňuje tři hlavní oblasti operací nepřátelského letectva (tabulka 1). Vrchní velitel v případě N nebo R by měl mít 5 letek těžkého protiletadlového dělostřelectva, jejichž primárním úkolem je obrana regulačních center umístěných v nebezpečných směrech. Každá záložní řada NW se měla skládat ze 3 baterií 90-105 mm děl (12 děl), 1 roty 150 cm světlometů a 1 baterie 40 mm děl (6 děl).

Celkem: 60 kanónů ráže 90-105 mm, 60 150 cm světlometů, 30 40 mm a 60 těžkých kulometů. Konečně vnitřní oblast, která byla zcela v dosahu nepřátelských letadel, k nimž patřilo 10 tkz. krajů a 5 přísných městských center. Ty byly do plánu zařazeny především na úkor komunikačních center a životně důležitých center státu, která měla mít alespoň minimální ochranu před hrozbami ze vzduchu. S ohledem na domácí potřeby mělo být vytvořeny dva typy jednotek: lehké skupiny ve formě letky 75 mm polostacionárních nebo mobilních děl - 3 baterie, 1 společnost světlometů - 12 sloupků, 1 baterie 40- děla mm a 6 zbraní; dalekonosné skupiny stejného složení, ale protiletadlová děla ráže 90–105 mm by měla nahradit 75 mm děla.

Celkově se poslední prvek protiletadlového deštníku Druhého společenství mělo skládat z 336 75 mm kanónů, 48 90-105 mm kanónů, 300/384 150 cm světlometů a 384 těžkých kulometů. Celkem měla realizace celého návrhu „Nové organizace protiletadlového dělostřelectva“ přilákat 1356 protiletadlových děl WP, 504/588 protiletadlových světlometů a 654 těžkých kulometů k ochraně palebných postavení baterií u a. výška. výšky až 800 m. nahradit část těžkého kulometu NKM 20 mm. Hodnoty obsažené v článku byly jistě působivé, přičemž roky počáteční fáze realizace nové mírové organizace, určené minimálně pro období 1937-1938, měly být vynaloženy na příjem příchozích 40mm vybavení a urychleny školení personálu.