Pozemní sledovací systém Aliance
Systém AGS je určen k plnění úkolů souvisejících s bezpečností hranic zemí NATO (pozemních i námořních), ochranou vojáků a civilistů, jakož i krizovým řízením a humanitární pomocí.
Northrop Grumman oznámil 21. listopadu loňského roku úspěšný transatlantický let prvního bezpilotního letounu (UAV) RQ-4D, který bude brzy plnit průzkumné mise pro Severoatlantickou alianci. Jde o první z pěti plánovaných bezpilotních letounů dodaných do Evropy pro potřeby vzdušného pozemního sledovacího systému NATO AGS.
Bezpilotní letoun RQ-4D odstartoval 20. listopadu 2019 z Palmdale v Kalifornii a zhruba o 22 hodin později, 21. listopadu, přistál na italské letecké základně Sigonella. UAV vyrobené v USA splňuje požadavky na certifikaci vojenského typu pro samostatnou navigaci ve vzdušném prostoru nad Evropou vydané Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA). RQ-4D je verze bezpilotního letounu Global Hawk, který používá americké letectvo již řadu let. Bezpilotní prostředky zakoupené Severoatlantickou aliancí jsou přizpůsobeny jejím požadavkům, budou provádět průzkumnou a kontrolní činnost v době míru, krize i války.
Systém NATO AGS zahrnuje bezpilotní letouny s pokročilými radarovými systémy, pozemní komponenty a podporu. Hlavním ovládacím prvkem je hlavní operační základna (MOB), která se nachází v Sigonella na Sicílii. Startují odtud bezpilotní prostředky NATO AGS. Dvě letadla budou ve službě současně a data z radarů SAR-GMTI instalovaných na jejich palubách budou analyzovat dvě skupiny specialistů. Program AGS NATO je již řadu let velmi důležitou iniciativou zemí Severoatlantické aliance, která však dosud nebyla plně realizována. Do plné operační připravenosti však zbývaly jen malé krůčky. Toto řešení je velmi podobné NATO Airborne Early Warning and Control Force (NAEW&CF), které působí již téměř čtyři desetiletí.
Systém AGS se skládá ze dvou složek: vzdušné a pozemní, které budou poskytovat nejen analytické služby a technickou podporu mise, ale také provádět školení personálu.
Účelem systému NATO AGS bude zaplnit mezeru ve velmi důležitých zpravodajských schopnostech Severoatlantické aliance. O úspěch této iniciativy se nestará pouze skupina NATO. Úspěch této investice do bezpečnosti závisí do značné míry na všech, kteří vědí, že pouze získání nových schopností nám může pomoci udržet bezpečnost v Evropě a ve světě. Tato důležitá iniciativa spočívá v neustálém sledování všeho, co se děje na souši i na moři, a to i na dálku z území Severoatlantické aliance, nepřetržitě a za všech povětrnostních podmínek. Důležitým úkolem je poskytovat nejmodernější zpravodajské schopnosti v oblasti zpravodajství, sledování a rozpoznávání schopností RNR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance).
Po mnoha letech vzestupů a pádů se konečně skupina 15 zemí společně rozhodla získat tyto mimořádně důležité schopnosti v oblasti NATO AGS, tzn. vybudovat integrovaný systém sestávající ze tří prvků: vzduchu, země a podpory. Letecký segment NATO AGS se bude skládat z pěti neozbrojených UAV RQ-4D Global Hawk. Tato americká, známá bezpilotní letecká platforma vychází z konstrukce letounu Global Hawk Block 40 vyráběného společností Northrop Grumman Corporation, vybaveného radarem postaveným pomocí technologie MP-RTIP (Multi Platform - Radar Technology Insertion Program), jakož i komunikační spojení v linii viditelnosti i mimo ni, s velmi dlouhým dosahem a širokopásmovým datovým připojením.
Pozemní segment NATO AGS, který je důležitým prvkem tohoto nového systému, se skládá ze specializovaných zařízení podporujících průzkumnou misi bezpilotních prostředků AGS MOB a řady pozemních stanic postavených v mobilních, přenosných a přenosných konfiguracích, které jsou schopny kombinovat a zpracování dat s možností provozu. Tato zařízení jsou vybavena rozhraními, která poskytují vysokou úroveň interakce s více uživateli dat. Podle NATO bude pozemní segment tohoto systému představovat velmi důležité rozhraní mezi hlavním systémem NATO AGS a širokou škálou C2ISR (Command, Control, Intelligence, Surveillance & Reconnaissance) systémů pro velení, řízení, zpravodajství, sledování a průzkum. . . Pozemní segment bude komunikovat s mnoha již zavedenými systémy. Bude operovat s více provozními uživateli a také bude operovat mimo vzdušnou dozorovou oblast.
Toto vícedoménové využití systému NATO AGS bude prováděno za účelem neustálého poskytování situačního povědomí na místě operací pro potřeby, včetně velitelů umístěných v oblastech rozvoje sil. Systém AGS bude navíc schopen podporovat širokou škálu úkolů, které dalece přesahují strategické nebo taktické zpravodajství. S těmito flexibilními nástroji bude možné realizovat: ochranu civilního obyvatelstva, kontrolu hranic a námořní bezpečnost, protiteroristické mise, podporu procesu krizového řízení a humanitární pomoc v případě přírodních katastrof, podporu pátracích a záchranných operací.
Historie leteckého pozorovacího systému AGS NATO je dlouhá a složitá a často vyžadovala kompromisy. V roce 1992 byla stanovena možnost společného získávání nových sil a prostředků zeměmi NATO na základě analýzy hospodářského růstu, kterou každoročně v NATO provádí Výbor pro obranné plánování. V té době se mělo za to, že Aliance by se měla zaměřit na posílení schopností pozemního vzdušného pozorování, doplněných tam, kde je to možné, dalšími již fungujícími a palubními průzkumnými systémy interoperabilními s novými integrovanými systémy vlastněnými několika zeměmi.
Od počátku se očekávalo, že díky tempu hospodářského růstu se bude moci pozemní sledovací systém NATO AGS spolehnout na několik typů pozemních pozorovacích systémů. Berou se v úvahu všechny stávající národní systémy schopné monitorovat situaci. Uvažuje se o koncepci vybudování americké verze systému TIPS (Transatlantic Industrial Proposed Solution) nebo evropské verze založené na vývoji nového palubního radaru; Evropská iniciativa se nazývá SOSTAR (Stand off Surveillance Target Acquisition Radar). Všechny tyto pokusy skupin států s odlišnými názory na vytváření nových schopností však nezískaly dostatečnou podporu Severoatlantické aliance k zahájení jejich realizace. Hlavním důvodem nesouhlasu zemí NATO bylo rozdělení na ty země, které podporovaly myšlenku využití amerického radarového programu TCAR (Transatlantic Cooperative Advanced Radar) a ty, které trvaly na evropském návrhu (SOSTAR).
V září 1999, krátce po vstupu Polska do Severoatlantické aliance, jsme se připojili k široké skupině zemí NATO, které aktivně podporovaly tuto významnou alianční iniciativu. V té době konflikt na Balkáně pokračoval a bylo těžké vyloučit, že situace ve světě bude bez dalších krizí či dokonce válek. Proto byly v této situaci takové příležitosti považovány za nezbytné.
V roce 2001, po teroristických útocích na Spojené státy, se Severoatlantická rada rozhodla oživit myšlenku vybudování systému NATO AGS spuštěním rozvojového programu dostupného všem členským státům. V roce 2004 se NATO rozhodlo učinit volbu, která znamenala kompromis mezi pozicemi evropských zemí a Spojených států. Na základě tohoto kompromisu bylo přijato rozhodnutí o společném vytvoření flotily smíšených pilotovaných a bezpilotních letounů NATO AGS. Letecký segment NATO AGS se měl skládat z evropských pilotovaných letounů Airbus A321 a průzkumných bezpilotních letounů vyráběných americkým průmyslem BSP RQ-4 Global Hawk. Pozemní segment NATO AGS měl zahrnovat širokou škálu pevných i mobilních pozemních stanic schopných přenášet data ze systému vybraným uživatelům.
V roce 2007 se země NATO kvůli stále menším obranným rozpočtům evropských zemí rozhodly zastavit další práce na implementaci dosti nákladné verze smíšené flotily leteckých platforem NATO AGS a místo toho navrhly levnější a zjednodušenou variantu budování systém NATO AGS, ve kterém měl být letecký segment NATO AGS založen pouze na osvědčených bezpilotních průzkumných letounech, tzn. v praxi to znamenalo pořízení amerického bezpilotního letounu Global Hawk Block 40. V té době to byl jediný plně provozuschopný bezpilotní letoun v NATO ze zemí klasifikovaných jako největší třída III v NATO, vedle High Altitude, Long Endurance (HALE ) kategorie a související MP radar -RTIP (Multi Platform Radar Technology Insertion Program).
Podle výrobce byl radar schopen za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci detekovat a sledovat mobilní pozemní cíle, mapovat terén a také sledovat vzdušné cíle, včetně řízených střel v malé výšce. Radar je založen na technologii AESA (Active Electronics Scanned Array).
V únoru 2009 členské státy NATO, které se stále účastní programu (ne všechny), zahájily proces podpisu memoranda o porozumění NATO AGS PMOU (Programme Memorandum of Understanding). Jednalo se o dokument dohodnutý mezi zeměmi NATO (včetně Polska), které se rozhodly tuto iniciativu aktivně podpořit a podílet se na pořízení potřebné infrastruktury pro nový spojenecký systém.
Polsko se tehdy tváří v tvář hospodářské krizi, která hrozila jejími důsledky na jaře téhož roku, nakonec rozhodlo tento dokument nepodepsat a v dubnu od tohoto programu odstoupilo, čímž naznačilo, že v situaci, kdy se ekonomická situace zlepšuje, mohla by se vrátit k aktivní podpoře těchto důležitých iniciativ. Nakonec se Polsko v roce 2013 vrátilo do skupiny zemí NATO stále se účastnících programu a jako patnácté z nich se rozhodlo společně dokončit tuto významnou iniciativu Severoatlantické aliance. Program zahrnoval tyto země: Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Německo, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Itálie, Polsko, Česká republika, Norsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a USA.
