Salon IDEX 2019 cz. 2
Lehký turbovrtulový bojový cvičný letoun B-250 na stánku Calidus. Pod jeho křídly a trupem jsou k vidění závěsné rakety Desert Sting-16 a Desert Sting-35 na vícepaprskových nosnících a nastavitelné pumy rodiny Thunder-P31 / 32.
V návaznosti na přehled novinek International Defence Exhibition (IDEX) 2019 představujeme řešení vytvořená ve společnostech ze zemí obecně uznávaných jako země tzv. třetího světa, tzn. z Perského zálivu a Afriky, dále návrhy v oblasti leteckých zbraní, pozemních a leteckých bezpilotních systémů a prostředků boje proti nim.
Těžko říci, co bylo letos na výstavě nejzajímavější, ale za povšimnutí samozřejmě stojí růst počtu a propagace lokálních řešení, tzn. pocházející ze zemí, které donedávna patřily do tzv. třetího světa. Dalším trendem je množství nabídek v široce chápané oblasti bezpilotních systémů a také ochrany proti těmto typům hrozeb.
Jedním ze zajímavých řešení je průzkumné vozidlo Al-Kinania z návrhu společnosti Military Industrial Corporation (MIC) ze Súdánu. Z pohledu stereotypů panujících ve střední Evropě je Afrika - snad s výjimkou Jihoafrické republiky - přírodním muzeem pod širým nebem a zoologickou zahradou (i když na světě jsou místa, která se na nás také dívají tímto způsobem). Samozřejmě, že na tomto kontinentu je výjimečně mnoho oblastí chudoby a Bohem a dějinami zapomenutých kmenů či komunit. Měli byste ale vědět, že na černém kontinentu je také několik zemí a mnoho společností, což může při bližším zkoumání velmi překvapit, samozřejmě v pozitivním kontextu. A takových situací bude rok od roku víc.
Přehled mobilního průzkumného systému Al-Kinania (vlevo) využívající jako základní vozidlo čínské NORINCO VN4.
Pozemní průzkumný systém Al-Kinania využívá jako základní vozidlo čínský obrněný automobil NORINCO VN4 v systému 4 × 4, který byl vybaven radarovou stanicí pro pozorování zemského povrchu, optoelektronickou jednotkou s televizí a termovizními kamerami, dvojicí stožárů pro připevnění těchto systémů, komunikačních zařízení a také elektrického měniče nebo - volitelně - generátoru 7 kVA.
Radar pracuje v pásmu X a jeho hmotnost (bez baterií a stativu) nepřesahuje 33 kg. Dokáže detekovat pozemní a vodní cíle, stejně jako nízko letící a nízkorychlostní cíle. Rychlostní dosah sledovaných pozemních cílů je 2 ÷ 120 km/h, povrchových cílů 5 ÷ 60 km/h, nízko letících cílů (max. <1000 m) 50 ÷ 200 km/h. Doba aktualizace informací závisí na rychlosti otáčení antény, kterou lze přepínat mezi třemi hodnotami: 4, 8 a 16°/s. Cíl s efektivní odrazovou plochou 1 m2 může být detekován stanicí s maximálním dosahem 10 km (s STR 2 m2 - 11,5 km, 5 m2 - 13 km, 10 m2 - 16 km). Přesnost polohy detekovaného objektu je až 30 m v dosahu a 1° v azimutu. Radar je namontován na hydraulickém zvedacím stožáru, lze jej však demontovat a nainstalovat mimo vozidlo na stativ, který je součástí balíčku výbavy. Optoelektronická jednotka IR370A-C3 kombinuje termovizní kameru pracující v rozsahu 3÷5 µm s chlazeným HgCdTe detektorem s maticí 320×256 pixelů a CCD televizní kamerou. Optická část termovizní kamery poskytuje ohniskové vzdálenosti: 33, 110 a 500 m. Denní kamera má plynule nastavitelnou ohniskovou vzdálenost v rozsahu 15,6÷500 mm. Dosah detekce cíle je minimálně 15 km. Optoelektronická jednotka byla namontována také na teleskopický stožár. Rozsah pohybu jeho platformy v azimutu je n×360° a v elevaci od -90 do 78°. Přesnost orientace optické osy je ≤ 0,2 mrad a rychlost rotace platformy může dosáhnout ≥ 60°/s. Maximální úhlové zrychlení při otáčení ≥ 100°/s2. Tělo opticko-elektronické jednotky má průměr 408 ± 5 mm a výšku 584 ± 5 mm a její celková hmotnost dosahuje 55 kg.
Zdejší firma Calidus, která byla zmíněna již v první části reportáže z autosalonu (viz WiT 3/2019), představila maketu lehkého bojového cvičného letounu B-250, který je vyvíjen společně se zahraničními partnery. - brazilská společnost Novaer, americký Rockwell a kanadský Pratt & Whitney Canada. Projekt byl zahájen v roce 2015 a prototyp byl vyroben pro první let v červenci 2017. Drak letadla byl vyroben výhradně z uhlíkových kompozitů. Výše uvedený model ukazoval letoun v konfiguraci lehkého bojového vozidla. Byl vybaven optoelektronickou hlavicí Wescam MX-15 a pod křídly a trupem měl sedm závěsných nosníků vzduch-země. B-250 má délku 10,88 m, rozpětí 12,1 m a výšku 3,79 m. Pohon zajišťuje turbovrtulový motor Pratt & Whitney PT6A-68 pohánějící čtyřlistou vrtuli. Odhadované užitečné zatížení závěsů by mělo dosáhnout 1796 kg a destilační rozsah - 4500 km.
Pod křídlem a trupem vozu byly k vidění makety přesně naváděných leteckých pum z rodiny Thunder a řízených střel vzduch-země rodiny Desert Sting vyráběných Halcon Systems z Abu Dhabi. Naváděná puma Grom-P31 byla vybavena kombinovaným systémem korekce trajektorie založeným na inerciální platformě INU a přijímačem satelitního navigačního systému GPS (GNSS). Volitelně lze pumu dodatečně vybavit poloaktivním laserovým naváděcím systémem. Thundera-P31 je založena na standardní bombě Mk 82, její délka je 2480 mm a její hmotnost je 240 kg (hmotnost hlavice je 209 kg). Pojistka tlumící nárazy. Při shození pumy z výšky 6000 m rychlostí Ma = 0,95 je dosah letu 8 km a možnost korekce trajektorie letu zůstává až do vzdálenosti od cíle na 1 km, při pádu z 9000 m tyto hodnoty jsou 12 a 3 km a při 12 m 000 a 14 km. V případě korekčního systému na bázi INU / GNSS je chyba zásahu přibližně 4 m a v případě laserového naváděcího systému k němu připojeného se v posledním úseku letu sníží na přibližně 10 m. Další bomba opravený v návrhu Halcon Systems je Thunder-P3. Je velmi podobná P32, ale je zřejmé, že vycházela z klasické letecké pumy jiného typu. Propagační materiály vykazují u obou stejné vlastnosti a zaměstnanci společnosti přítomní na stánku si tuto problematiku nepřáli objasňovat. Z prospektů vyplývá, že i bombičky mají stejnou velikost, na čemž se lze dohodnout při prohlížení layoutů. V případě obou verzí Halcon Systems uvedl, že se jedná o sériové produkty přijaté do servisu. Kromě maket obou výše zmíněných pum společnost odhalila také maketu naváděné pumy s prodlouženým dosahem Thunder-P31LR. O jejím případu nebyly zveřejněny žádné informace. K tělu pumy je připevněn modul se skládacími křídly a pod ním je válcový kontejner s raketovým motorem na tuhá paliva. Stav tohoto projektu není znám, ale jeho účelem je zřejmě zvýšit dolet pumy na jedné straně kvůli letu hřídele a na straně druhé kvůli kinetické energii získané při provozu raketový motor.
Halcon Systems také vyvíjí řadu raket Desert Sting pro boj s pozemními cíli. Na IDEX 2019 byly představeny podrobnější charakteristiky tří bomb této rodiny: Desert Sting-5, -16 a -35. Střela Desert Sting-5 připomíná spíše bombu, protože nemá vlastní motor. Má průměr 100 mm, délku 600 mm a hmotnost 10 kg (z toho 5 kg na hlavici). Při pádu z výšky 3000 m je dosah letu 6 km a manévrovatelnost je zachována na vzdálenost 4 km. V případě pádu z výšky 5500 m je dosah letu 12 km, manévrovací schopnost až 9 km a v případě resetu v opačném směru letu je dosah letu 5 km. . Pro výšku 9000 m jsou tyto hodnoty 18, 15 a 8 km. Pro zaměření cíle využívá střela inerciální systém korigovaný přijímačem GPS (pak je chyba zásahu cca 10 m), který může být doplněn poloaktivním laserovým naváděcím systémem (chyba zásahu je snížena na 3 m ). Spálená pojistka je standardní, ale jako doplněk lze použít pojistku přiblížení.
Kromě základních verzí pum Thunder-P31 / 32 Halcon Systems také ukázal rozvržení naváděné pumy Thunder-P32 Long Range.
Společnost také představila alternativní varianty pumy dlouhého doletu Desert Sting-5. Mají velké ložiskové a řídicí plochy a také pohon. Jeden používá raketový motor na tuhá paliva, zatímco druhý používá to, co se považuje za elektrický motor pohánějící dvoulistou protiběžnou vrtuli.
Rocket Desert Sting-16 je na první pohled velmi podobný základu Desert Sting-5
- také nemá vlastní pohon, ale designově je to jen zvětšená „pětka“. Jeho délka je 1000 m, průměr trupu je 129 mm, hmotnost 23 kg (z toho hlavice 15 kg). Výrobce nabízí i variantu s hlavicí o hmotnosti pouhých 7 kg, pak je hmotnost střely snížena na 15 kg. Dosah a manévrovatelnost Desert Sting-16 jsou následující: při pádu z výšky 3000 m - 6 a 4 km; na 5500 m - 11, 8 a 4 km; a ve výšce 9000 m - 16, 13 a 7 km. Pro navádění byl použit inerciální systém korigovaný přijímačem GPS, poskytující chybu zásahu asi 10 m.
