jedeme na dovolenou

"Pokud přežijete přípravu na cestu, zbytek bude jen zábava." S tímto tvrzením bude souhlasit asi každý motorkář. Specifika našeho oblíbeného vozidla vyžadují hodně úsilí a peněz při přípravě na cestu.

Balíme vše, co nás napadne, do auta a jedeme na dovolenou nebo dovolenou. Později většinu věcí nevyužijeme, ale pár set litrů zavazadlového prostoru využijeme na maximum – většinou na maximum nesmyslně. Pak už zbývá jen dojet do cíle a začít dovolenou. Motocykly jsou stále horší a lepší. Horší je, že kvůli nedostatku místa pro zavazadla si nemůžeme dovolit vzít do moře nafukovací bazén a mini ledničku. Lépe, protože dovolenou a relaxaci začínáme ve chvíli, kdy vyjíždíme z garáže – cesta je také cíl. Příprava na cestu však není jednoduchá.

Výcvik motocyklů a jezdců

I když nejezdíte příliš daleko a jen na den nebo dva, absolutní minimum času, který musíte strávit přípravou kola na cestu, je kontrola tlaku v pneumatikách a kontrola stavu řetězu - jeho napínání a mazání podle potřeby . Nemusí vám připomínat, že máte zkontrolovat brzdy, světlomety a směrovky. Jde o vaši bezpečnost.

Dlouhý vícedenní výlet je další pár gumáků. Pokud jedete několik dní a pokaždé ujedete 500-1000 km, narazíte do každého počasí, překročíte mnoho limitů, budete se cítit lépe nebo hůř a některé části motocyklu se opotřebují. Dokonce se vám může stát, že vám praskne pneumatika nebo někde upadnete a při parkování zapomenete z únavy roztáhnout nohu. Na takové situace musíte být připraveni. Motocykl vám pomůže připravit se na profesionální servis, ale musíte se o sebe starat – ramena, břicho a záda se vyplatí procvičit v posilovně. Postarejte se také o svůj sluch a na dlouhé cesty po dálnici si vezměte špunty do uší.

Auto, které má několik tisíc. km, měl by dostat nový olej, čistý vzduchový filtr, tlusté brzdové destičky a provozuschopné svíčky. Žárovky nebo pojistky v případě potřeby lze zakoupit na čerpací stanici. Užitečné mohou být také powertape a plastové montážní spony, které lze spojit do delších pramenů a vytvořit tak „mini zavazovací popruhy“. Pokud při pádu zlomíte kmen, nepostradatelné jsou pásky a klipy. Je pravděpodobné, že se vaše kolo kutálí na bezdušových kolech, jak poznáte z nápisu „Tubeless“ na pláštích. Pak si kupte sadu na opravu pneumatik, která obsahuje: šídlo, lepidlo, pilník, gumové zarážky a plechovky na stlačený vzduch pro dohuštění kola. Vyčistěte otvor v pneumatice, aniž byste ji odstranili, pomocí pilníku. Poté do ní pomocí šídla vložte gumovou zátku potaženou lepidlem a poté pneumatiku nafoukněte s kartuší našroubovanou na ventilek přes ohebnou hadici. Takovou opravnou sadu si můžete koupit za přibližně 45 PLN. Pokud má motorka dušová kola (u paprsků je to velmi běžné, ale není to pravidlem), pak nejsou potřeba páčky na pneumatiky a náhradní duše - a nejlépe vulkanizér, protože. Nasadit sundanou pneumatiku ručně na ráfek a nepoškodit novou duši je opravdová výzva pro dva.

Zárukou bezpečnosti jsou pásy s uzavřenými háky utaženými ráčnou a specializovaným přívěsem.

anomálie počasí

Na delší cesty se oblečte do oblečení, které už máte na sobě. Příliš krátký prst v rukavici, těsné boty nebo vítr foukající pod příliš krátké kalhoty takové oblečení vylučují. Snesete nepohodlí hodinového dojíždění, ale neseďte týden na motorce 8-15 hodin denně. Nejhorší a nejčastější chybou je vydat se na výpravu v nové helmě. Přilbě chvíli trvá, než se polystyrénová výplň přizpůsobí tvaru hlavy. Pokud je příliš těsný, jízda v něm se po pár hodinách stane noční můrou; může dokonce poškodit pokožku hlavy. Tak tomu bylo i v mém případě, když jsem si na cestu do švýcarských Alp nasadil novou nepasující helmu. O dvě hodiny později mě to začalo znepokojovat a po ujetí 1100 km jsem to už nemohl vydržet. Helma nebyla malá a mám ji dodnes - jen rozloženou. Na druhou stranu cesta do Afriky v rukavicích s upnutým palcem vedla k tomu, že po prvním dni lyžování začal jeden prst necitlivět a zotavil se až týden po návratu domů.

Sbalte si pláštěnku na motorku do kufru. Po pár hodinách jízdy v lijáku promokne i teoreticky nepromokavá bunda a kalhoty a určitě vás čeká déšť nebo déšť. Před odchodem se také vyplatí o boty pečovat, vyprat je a následně naimpregnovat speciálním sprejem, který zvyšuje voděodolnost materiálu. Tento sprej můžete zakoupit v obchodě se sportovními potřebami. Nezapomeňte si s sebou vzít nějaké mazivo na řetěz.

Buďte si vědomi toho, kam jdete

Pokud jedete do některé ze zemí EU, zadáte svůj občanský průkaz všude a ani si nevšimnete, když překročíte hranice některých zemí. Přesto se vyplatí vyzbrojit se před odjezdem nejen platebními kartami nebo několika desítkami či několika stovkami eur, protože ne všude je možné platit hotově. V první řadě je potřeba znát zákony a kulturu cílové nebo tranzitní země. Ověřte si, zda musíte při jízdě daným územím platit za použití silnic (např. nákup dálničních známek nalepených na motorce, nebo placení mýtného na čerpacích stanicích, kde dostanete pouze účtenku – vaše registrační čísla půjdou do databáze a pokud tam nejste, zaplatíte mandát). Zjistěte, jaké rychlostní limity platí na různých kategoriích silnic. Užitečné je také umět základní fráze v cizím jazyce. Je užitečné vědět, že když se například v Albánii zeptáte na cestu ukázáním na bod na mapě a Albánec pokývá hlavou a opakuje „jo, jo“, vůbec to neznamená, co očekáváte. Zvlášť pokud jste vyrostli ve Slezsku. Slovo „jo“ a pokývání hlavou v tomto případě znamenají popření. Na druhou stranu oslnivá religiozita dokáže rozesmát Čechy, kteří se považují za nejsekulárnější národ na světě, a na Balkáně není zvykem ptát se starších lidí, co dělali za války. Pokud jedete do Srbska a poté do Kosova, měli byste si také uvědomit, že se nemusíte vrátit stejnou cestou, protože Srbsko Kosovo neuznává. Zapojovat se do politických diskusí zpravidla není dobré. V marockém pohoří Rif, kde se pěstuje marihuana, si musíte dávat pozor, když vstoupíte a co fotíte – prostý farmář a jeho kolegové nemusí být nadšeni, když je při tvrdé práci vyfotíte. Abych to shrnul – ať jste kdekoli, nejdříve si o tom místě přečtěte. Určitě se podívejte na stránky Ministerstva zahraničních věcí, kde najdete všechny potřebné informace.

Nezapomeňte také na pojištění. K motocyklu si pořiďte tzv. zelenou kartu, která je mimo EU dokladem o tom, že jste si zakoupili povinné ručení – pojišťovna, u které jste si pojištění odpovědnosti zakoupili, vám takovou kartu musí vydat zdarma. Schovejte a chraňte doklady, které jste dostali na hranicích – může se stát, že bez nich nebude možné odvézt motocykl ze země, kterou opouštíte. Hodit se bude i pomoc při poruše (například PZU - "Super" verze pojištění za cca 200-250 PLN). Musíte si uzavřít cestovní zdravotní pojištění s možností úhrady nákladů na dopravu do země za účelem dalšího ošetření. Takové pojištění se poskytuje na určitý počet dní a je velmi levné. Pokud se vám v zahraničí něco stane, pojištění neexistuje 

Zabalte si cestu

Na motorku se dá sbalit spousta zbytečností. Uvidíte však, že jak vaše zkušenosti porostou, vaše zavazadla se začnou zmenšovat. Stačí zadní středový kufr o objemu přibližně 45-50 litrů a tankvak, tzv. tankvak. Peníze a doklady schovejte do několika kapes. Vyfoťte své dokumenty a pošlete si je e-mailem – nikdo vám to neukradne. Do kufru dejte vše kromě vody, jídla a fotoaparátu, který se vejde do tankvaku. Vak na nádrž se připevňuje k motocyklu pomocí popruhů nebo magnetů k palivové nádrži. Je to pořád před vámi a kvůli pití nebo fotce nemusíte slézt z kola. Navíc má většinou zabudovaný držák na kartu, aby se karta dala před sebou otočit i za jízdy. Nevýhody? To ztěžuje doplňování paliva a zvyšuje hmotnost předního kola. Příliš velká je boční plachta navíc a pokud ji špatně vyberete, zastíní vaše hodinky. Voda, fotoaparát, sendvič, rukavice – nepotřebujete velký tankvak.

A jak vybrat kufr? Navrhuji plastový oválný tvar. Nevypadá tak dobře jako krychlový hliník, ale je praktičtější. Víc se vejde, je pružný a při pádu se špatně odtrhává. Vytváří menší odpor vzduchu, což ovlivňuje jízdní vlastnosti motocyklu a spotřebu paliva. Pokud však kufr a topcase nestačí a cestujete se spolujezdcem, stále můžete investovat do brašen. Mají tu výhodu, že nezvětšují těžiště kola jako středová bugina nebo tankvak, ale zůstávají hůře přístupné a umožňují širší vozidlo.

Dálnice a místní komunikace

Už víte, kam chcete jet, a máte naplánovanou trasu. Jedete tam pro zábavu, takže nemusíte spěchat, protože na rozdíl od auta vás bude bavit i samotná cesta. Pokud nenajedete více než pár set kilometrů, zařaďte vedlejší silnice a méně frekventované silnice. Když máte enduro na silnici, můžete si cestu prosekat i přes prašné cesty a výmoly. Na typickém silničním kole si můžete vybrat klikaté silnice přes města a vesnice, které jsou daleko od hlavních dálnic. Máte tak šanci najít zajímavá místa, kam byste se autem nedostali. Pokud jste ale časově omezeni a máte pár dní na to, abyste se dostali do cíle, stojí za zvážení, zda použít bezpečnou a rychlou dálnici nebo rychlostní silnici a využít ušetřené dny pro pobyt v cílové destinaci.

Při dlouhé trase určitě zmoknete, zpotíte se a zmrznete. Chci říct, mohl bys, ale neuděláš to, pokud jsi dobře připravený.

Do deště máte již zmíněnou sadu do deště. Do chladného počasí - větruodolná podšívka a třetí termopodšívka. Tepelnou podšívku můžete zlikvidovat tím, že si místo toho obléknete další vrstvu oblečení. Termoprádlo bude nepostradatelné. Když je opravdu zima, ignorujte skutečnost, že vaši společníci mohou chtít jít dál, a kdykoli budete cítit potřebu to udělat, požádejte, abyste se zastavili na nejbližším místě s horkým čajem. Když vám bude velká zima, můžete toho léta litovat. Dobré oblečení na motorku by mělo být teplé a mít co nejvíce panelů, které se v horkém počasí otevírají. Nejžádanější kožené oblečení je pro motorkáře nejméně užitečné. Dobře chrání při pádu a poškrábání asfaltu, ale v mrazu mrznou a v horku se potíte a zastavíte na semaforu. Je lepší mít lehčí ochranný oděv s více ventilačními otvory, který lze běžně používat a v případě potřeby si navléknout další funkční vrstvy, než jej nosit v podpaží nebo uprostřed léta v kufru v Itálii. Bunda a kalhoty z otěruvzdorného materiálu jsou určeny k použití jako nosič ochranných a funkčních vložek. Myslete na to, pokud si oblečení zkoušíte po 5 minutách. v šatně klimatizované prodejny. Co dělat, když jste vyšli na slunce ve 30stupňových vedrech a váš outfit je rozepnutý?

Když je vám horko, oblečte se

Když je velké horko a teplota vzduchu je nad 36 °C, svlékání vůbec nechladí! Efekt bude opačný. Začnete se zahřívat ještě více, protože vaše okolí je teplejší než vaše tělo. Zkušení cestovatelé vědí, že v takové situaci je potřeba se pořádně obléknout do něčeho, co saje vodu. Kolem krku v oblasti tepen navlékněte hadřík navlhčený vodou, pod helmu navlhčete kuklu, v oblasti tepen navlhčete kalhoty vodou. Pak se i přes to, že se obléknete v zimě, budete cítit chladněji, než kdybyste jeli v žabkách a bez helmy. Odpařování vody odvádí teplo z vašeho těla a ochlazuje krev. Svlékání při teplotách nad 36 °C se stává jednoduše neúčinným a dokonce i zdraví a životu nebezpečné. Když cítíte necitlivost nohou a paží, křeče v podbřišku, bolesti hlavy, závratě a nedostatek pocení, vaše tělo je přehřáté a dehydratované. Toto je potenciálně život ohrožující stav.

Jezděte se spolujezdcem

Jízda se spolujezdcem je možná na jakémkoli motocyklu, který pojme dvě osoby. Na sportovním modelu po 50 km bude cestující cítit nepohodlí, po 150 km bude myslet jen na zastavení a po 300 to bude nenávidět. S takovou motorkou si dva plánujete spíše krátké výlety a sami si vybíráte výlety na víkendové rallye. Výrobci těchto kol jsou si vědomi toho, že se nehodí na cesty, a tak se občas musíte pracně dokoupit nějaké doplňky, které jim usnadní přenášení zavazadel. Druhým extrémem jsou cestovní vozy, často vybavené sportovními motory nebo terénním odpružením. Sedí se vysoko, vzpřímeně, na gauči je dostatek místa pro spolujezdce i řidiče. Seznam cestovního příslušenství je v tomto případě velmi dlouhý. Boční a středové brašny a vaky na nádrž určené pro tyto modely jsou nyní k dispozici v prodejnách. Než si je však uděláte, popadněte kalkulačku a zjistěte, kolik toho vaše kolo unese. Informace o přípustné celkové hmotnosti naleznete v registračním dokladu pod položkou F2. Pokud např. u velmi oblíbeného Suzuki V-strom 650 udává odstavec F2 v datovém listu 415 kg a motocykl váží 214 kg (model 2012), pak jej můžeme naložit ... 415-214 = 201 kg . Včetně hmotnosti řidiče, spolujezdce a zavazadel. A nenechte se zmást tím, že čím větší motor a čím větší motorka, tím více na ní naložíte. Větší kolo unese větší váhu a může se stát, že na velkém stroji uvezete mnohem méně, než si myslíte.

Bezpečnostní problém

Bezpečnostní hlediska Spolujezdec musí vědět, co může při jízdě očekávat, jak se chovat, když se motocykl v zatáčkách naklání, čeho se má držet a jak například signalizovat, že má žízeň. Pro prvního, kdo na motorku usedne, nebude ani zřejmé, jak na ni nasednout a jak z ní sesednout – jako první nastupuje řidič nebo spolujezdec. Když si tedy sednete na gauč a pevně držíte motorku nebo ji podepřete na bočním stojanu, pasažér se posadí. Položí levou nohu na levou podnožku, přidrží vás za ruku, pravou položí na pohovku a posadí se. Poučte tedy člověka vzadu o těchto záležitostech a vyhnete se tak panice a například narovnání spolujezdce v zatáčce, kdy si potřebujete motorku jen opřít, abyste neletěli rovnou do příkopu.

Připravte se také na to, že naložená motorka vyžaduje určitou přípravu. Dalších několik desítek kilogramů na zadním sedadle zatíží zadní kolo a odlehčí přední. To znamená, že auto bude v zatáčkách méně stabilní, prodlouží se brzdná dráha a při prudké akceleraci může přední kolo dokonce sjet z vozovky. Abyste tomu zabránili, jeďte opatrněji, dokud neucítíte, jak auto reaguje na vyšroubování plynu. Při brzdění myslete na to, že pokud se spolujezdec nedrží například madla na pohovce, protože nejsou na vaší motorce, tak po vás začne klouzat. Při prudkém brzdění ve vysoké rychlosti vás může spolujezdec dokonce přitlačit k palivové nádrži a ztratíte kontrolu nad volantem. Abyste se zachránili, budete muset přestat brzdit, což může být špatný nápad. Abyste minimalizovali negativní vliv zvýšené hmotnosti na ovladatelnost motocyklu, nafoukněte před nástupem spolujezdce zadní kolo na přibližně 0,3 baru nad stav doporučený výrobcem (například 2,5 až 2,8 baru). Dále zvyšte napětí pružiny zadního tlumiče – to uděláte pomocí speciálního klíče, který by měl být součástí sady klíčů dodávané s motocyklem.

Jízda ve skupině

Skupina motocyklů jedoucích společně, která je považována za velkou, je 4-5 automobilů. Jízda v takové skupině je stále docela pohodlná, ale vyžaduje dobrou skupinovou koordinaci. Na toto téma by se dal napsat samostatný návod, ale omezíme se na základy.

1. Vždy chodíme na tzv. míjení. Když se vedoucí skupiny pohne ze strany silnice, další jezdec sjede na 2 sekundy ze strany silnice (vzdálenost závisí na rychlosti). Třetí motocyklista jede opět po ose silnice, za prvním autem a čtvrtý od okraje vozovky za druhým. A tak dále, v závislosti na počtu vozů ve skupině. Díky této formaci si jezdci za nimi zachovávají dostatek prostoru pro nouzové brzdění.

Ve skupině jdeme na tzv. míjení. Když zpomalíme, motorky se k sobě přiblíží.

2. Vedoucí skupiny zná trasu nebo má navigaci. Jede tempem přizpůsobeným dovednostem nejméně zkušených jezdců a majitelů kol s nejnižším výkonem. Motorkáři s velkými zkušenostmi a v nejsilnějších autech jezdí poslední, aby v případě potřeby mohli skupinu snadno dohnat. Vedoucí skupiny udržuje oční kontakt v zrcadlech s vlečenou skupinou a plánuje s ním předjížděcí manévry, aby je celá skupina mohla provádět společně a bezpečně.

3. Frekvence tankování závisí na kapacitě nejmenších palivových nádrží a když tankuje jeden člověk, tankují všichni ostatní. Pokaždé nemusí tankovat jen ten, kdo jezdí na nádrž minimálně dvakrát větší než motorka s nejmenší nádrží.

4. Když skupina opustí čerpací stanici, udělá to hladce a efektivně. Motocykly, držící se v řadě, se blíží. Nikdo netáhne dopředu sám, protože když už je např. 2 km daleko, možná se skupina uzavírající skupinu ještě pokusí opustit stanici. Aby pak dohnal a vytvořil skupinu, bude muset závodit ve velké rychlosti a předjíždět vozy, které se v tu chvíli budou tlačit mezi členy skupiny. Stejný princip platí při nájezdu na semafory, kruhové objezdy atd. Motocykly zpomalují a sbíhají se, aby takovými místy projely jako jeden schopný organismus. Pokud vedoucí naskočí na zelenou a ostatní ne, pak jede takovou rychlostí, aby skupina bez paniky doběhla k dalšímu semaforu.

Přeprava motocyklů

Občas se stane, že z různých důvodů potřebujete motorku dopravit do cíle autem, abyste se tam mohli začít pohybovat. S řidičským průkazem skupiny B můžete řídit jízdní soupravu (osobní automobil + přívěs + přívěs s nákladem) s povolenou celkovou hmotností (GMT) do 3,5 tuny. Samotný přívěs s nákladem nemůže mít hmotnost větší než hmotnost vozu. Jak těžký přívěs utáhne toto auto - odpověď najdete v datovém listu. Příklad - Subaru Forester váží 1450 kg a jeho celková hmotnost je 1880 kg. Limit s přívěsem 3500 kg je za dveřmi. Dobrý motocyklový přívěs je lehký, váží asi 350 kg a jeho celková hmotnost bude asi 1350 kg. Hmotnost přívěsu se čtyřmi těžkými cestovními koly nad 210 kg každé je 350 kg + 840 kg = 1190 kg. Připočtením hmotnosti přívěsu s motorizovaným nákladem k hmotnosti vozu, který jej potáhne, dostaneme: 1190 kg přívěsu (v tomto případě 1350 kg) + 1450 kg vozu (s řidičem v limitu 1880 kg) = 2640 kg. V našem konkrétním případě tedy byla skutečná celková hmotnost vozidla hluboko pod hranicí 3500 XNUMX kg.

Albánie. Plavba po jezeře Komani. Tentokrát se nic nepotopilo (motorcyclos.pl)

Jak je vidět, s řidičským průkazem kategorie B, s jednonápravovým přívěsem, vždy s vlastní brzdou, přepravíte docela velké masy. Motocykly lze při dodržení určitých pravidel přepravovat bezpečně a bez poškození zařízení. Za prvé, přívěs musí být uzpůsoben pro přepravu motocyklů, to znamená, že musí mít zámky na předním kole nebo madla pro jeho znehybnění.

Motocykl se při přepravě nemůže pohybovat tam a zpět - k tomu slouží zámky na předním kole, které jej znehybňují nebo umožňují uvázání. Motocykl po umístění na přívěs a se zablokovanými koly není ani na bočním ani na středovém stojanu. Stojí pouze na kolečkách. Auto upevňujeme na háčky, kterými by měl být přívěs vybaven speciálními pásy pro uchycení motocyklů k hlavě rámu. Stejně tak je motorka připevněna vzadu například za madla spolujezdce. Pokud se jedná o lehký tkalcovský stav nebo enduro, většinou stačí pouze přední část. Pásy se odstraní odstraněním části zdvihu odpružení motocyklu, ale ne tak silně, aby se poškodily. Když jsem táhl své vlastní kolo, trvalo jen 5 cm ze 17 cm zdvihu předního odpružení na Suzuki V-Strom 650, abych kolo bezpečně protáhl 7 na přívěsu. km. Pevná motorka by se na přívěsu neměla pohybovat, když se ji snažíme táhnout do strany. Celý přívěs se musí pohybovat, ale motocykl musí stát pevně. Při dálkových tahech lze dráhu odpružení na několik dní zablokovat vložením podomácku vyrobeného nebo podomácku vyrobeného zámku mezi pneumatiku a hlavu rámu. Vložte jeden konec blokády do otvoru v hlavě rámu a druhý konec nasaďte na pneumatiku (předem odstraňte křídlo). Motocykl pak může být tažen co nejvíce dolů, dokud se pneumatika neprohne v místě kontaktu s blokádou.

Pásy používané k přepravě motocyklu musí být "slepé", tzn. bez háčků, nebo s uzavřenými háčky či karabinami. Odkryté háky, typické pro většinu dopravních pásů, se mohou uvolnit a náklad spadne z přívěsu. Místa vystavená oděru pásů musí být chráněna pryžovými podložkami. Pokud po ujetí prvních pár desítek kilometrů zkontrolujete napnutí řemene a nic nepovolí, tak by se do konce cesty nemělo s motorkami na přívěsu nic hrozného stát.