Námořní obrana Itálie
Hlavním úkolem základny Luni je poskytovat logistickou podporu a standardizační výcvik pro dvě vrtulníkové letky italského námořního letectva. Kromě toho základna podporuje provoz výsadkových vrtulníků italského námořnictva a vrtulníků plnících úkoly ve vzdálených operačních sálech.
Maristaeli (Marina Stazione Elicotteri - námořní vrtulníková základna) v Luni (helikoptérový terminál Sarzana-Luni) je jednou ze tří leteckých základen italského námořnictva - Marina Militare Italiana (MMI). Od roku 1999 nese jméno admirál Giovanni Fiorini, jeden ze zakladatelů vrtulníkového letectví, italského námořního letectví a základny Maristaela Luni.
Základna Luni má relativně krátkou historii, protože její výstavba probíhala v 60. letech v blízkosti provozního letiště. Základna byla připravena k provozu 1. listopadu 1969, kdy zde vznikla 5° Gruppo Elicoterri (5 vrtulníková letka), vybavená rotorovými letadly Agusta-Bell AB-47J. V květnu 1971 sem byla z Catania-Fontanarossa na Sicílii přepravena letka 1° Gruppo Elicoterri, vybavená rotorovými letadly Sikorsky SH-34. Od té doby prováděly operační a logistické činnosti z Maristaely Luni dvě vrtulníkové jednotky.
trénink
Část infrastruktury základny se skládá ze dvou velmi důležitých složek, které školí jak letový, tak i údržbářský personál. Posádky mohou využít simulátor vrtulníku Agusta-Westland EH-101. Full Flight Simulator (FMFS) a Rear Crew Trainer Trainer (RCT), dodané v roce 2011, poskytují komplexní výcvik pro posádky všech verzí tohoto typu vrtulníku, což umožňuje pilotům kadetů a již vycvičeným pilotům získat nebo zlepšit své dovednosti. Umožňují také vypracování speciálních případů za letu, letecký výcvik s použitím brýlí pro noční vidění, nastupování na lodě a nácvik taktických akcí.
Simulátor RCT je výcvikovou stanicí pro operátory úlohových systémů instalovaných na vrtulníku EH-101 v protiponorkové a hladinové lodní verzi, kde také již vycvičené posádky podporují a zdokonalují své dovednosti. Oba simulátory lze používat samostatně nebo je lze kombinovat a zajistit tak simultánní výcvik celé posádky, pilotů i operátorů komplexů. Na rozdíl od posádek EH-101 zde posádky vrtulníků NH Industries SH-90 v Looney nemají vlastní simulátor a musí být vycvičeny ve školicím středisku konsorcia NH Industries.
Looneyho základna je navíc vybavena tzv. helo-dunkerem. Tato budova, ve které sídlí STC Survival Training Center, má uvnitř velký bazén a simulovanou kokpit helikoptéry, „dunkerův vrtulník“, který se používá k výcviku vystupování z vrtulníku, když spadne do vody. Falešný trup včetně kokpitu a kokpitu operátora řídicího systému je spuštěn na velkých ocelových nosnících a lze jej ponořit do bazénu a následně otočit do různých poloh. Zde posádky trénují vystupování z vrtulníku po pádu do vody, a to i v obrácené poloze.
Nadporučík Rambelli, vedoucí Centra pro výcvik přežití, vysvětluje: Jednou ročně musí piloti a další členové posádky absolvovat kurz přežití při námořních nehodách, aby si udrželi své dovednosti. Dvoudenní kurz zahrnuje teoretickou přípravu a „mokrou“ část, kdy se piloti musí snažit, aby se z něj dostali v pořádku. V této části jsou posouzeny obtíže. Ročně vycvičíme 450-500 pilotů a členů posádky v přežití a máme v tom dvacetileté zkušenosti.
Počáteční výcvik trvá čtyři dny pro posádky námořnictva a tři dny pro posádky letectva. Nadporučík Rambelli vysvětluje: Je to proto, že posádky letectva nepoužívají kyslíkové masky, nejsou k tomu cvičeny kvůli nízkému létání. Navíc školíme nejen vojenské posádky. Máme širokou škálu klientů a také poskytujeme výcvik přežití pro policii, karabiniéry, pobřežní stráž a posádku Leonardo. V průběhu let jsme vycvičili i posádky z jiných zemí. Naše středisko již řadu let cvičí posádky řeckého námořnictva a 4. února 2019 jsme zahájili výcvik posádek katarského námořnictva, protože země právě získala vrtulníky NH-90. Vzdělávací program pro ně je koncipován na několik let.
Italové používají tréninkový simulátor přežití Modular Egress Training Simulator (METS) Model 40 vyráběný kanadskou společností Survival Systems Limited. Jedná se o velmi moderní systém, který nabízí spoustu tréninkových příležitostí, jak říká velitel Rambelli: „Tento nový simulátor jsme spustili v září 2018 a dává nám možnost trénovat v mnoha scénářích. Můžeme třeba trénovat v bazénu s vrtulníkovým navijákem, což jsme v minulosti neuměli. Výhodou tohoto nového systému je, že můžeme využít osm odnímatelných nouzových východů. Tímto způsobem můžeme překonfigurovat simulátor tak, aby odpovídal nouzovým východům vrtulníku EH-101, NH-90 nebo AW-139, vše na stejném zařízení.
Operativní úkoly
Hlavním úkolem základny Luni je logistika a standardizace posádek dvou vrtulníkových letek. Kromě toho základna zajišťuje provoz vrtulníků umístěných na lodích italského námořnictva a plnění úkolů ve vzdálených divadlech vojenských operací. Hlavním úkolem obou vrtulníkových letek je udržování bojové připravenosti letové posádky a pozemního personálu a také protiponorkové a hladinové protiponorkové techniky. Tyto jednotky také podporují operace námořního pluku 1. San Marco Regiment, útočné jednotky italského námořnictva.
Italské námořnictvo má celkem 18 vrtulníků EH-101 ve třech různých verzích. Šest z nich je v konfiguraci ZOP/ZOW (protiponorkový/protiponorkový boj), které jsou v Itálii označeny jako SH-101A. Další čtyři jsou vrtulníky pro radarové sledování vzdušného prostoru a mořské hladiny, známé jako EH-101A. Nakonec posledních osm jsou transportní vrtulníky na podporu obojživelných operací, dostaly označení UH-101A.
