Sběrový papír na izolaci

Izolace značky Ecofiber

Starý odpadní papír používá se k izolaci průmyslových domů. Díky metodě vstřikování to lze provést rychleji než u tradičních tepelně izolačních materiálů a také přesněji vyplnit těžko dostupná místa a složité tvary. Tento stavební materiál je vyroben z recyklovaného novinového papíru, který byl vločkován a impregnován buničinou. Impregnace zabraňují růstu mikroorganismů. Chrání také dřevěné prvky budovy, které přicházejí do styku s izolací, před růstem plísní. Izolační vrstva „dýchá“. Při navlhčení se správným prouděním vzduchu se přebytečná vlhkost velmi rychle odstraní; díky velké odpařovací ploše. Takovou izolaci není potřeba chránit fólií V kombinaci s výbornou plynopropustností to umožňuje vytvořit uvnitř mnohem příznivější mikroklima než v místnostech obklopených parozábranou, která je vyžadována použitím skelné vaty nebo minerální vlny.

Celulózová vrstva napuštěná impregnací nehoří a netaví se. Karbonizuje pouze rychlostí 5-15 cm tloušťky vrstvy za hodinu. Neuvolňuje žádné toxické látky. Teplota uvnitř uhlí je 90-95°C, což znamená, že nedojde k vznícení vnější dřevěné konstrukce. Samozřejmě, pokud se oheň rozstříkne na konstrukci, dá se udělat jen málo. Izolace z celulózových vláken je velmi lehká hmotnostně a vzduch uvnitř zaujímá 70-90 % objemu. Zdánlivá hustota (tj. hmotnost konkrétní jednotky objemu) závisí na zamýšleném použití. U nejlehčího, používaného pro tepelnou izolaci plochých střech nebo podkroví, je to 32 kg/m3. Pro sklony střechy je použit o něco těžší materiál: 45 kg/m3. Nejtěžší, 60-65 kg/m3, se používá k vyplnění dutin v tzv. sendvičových stěnách.

Skladování a přeprava takového stavebního materiálu je problematické, protože zabírá mnoho místa. Proto se při výsadbě v pytlích (hmotnost po zatížení 15 kg) zhutňuje na 100-150 kg/m.³. Tepelná izolace Tepelná izolace z celulózových vláken je podobná minerální a skelné vatě a polystyrenu. Má také vysokou schopnost tlumit zvuky.

Hlavní způsob izolace tento nabíjecí materiál by jej měl nafouknout do sucha. Tímto způsobem lze dosáhnout i velmi nízkých míst. Pokud se nelze dostat zevnitř, udělají se ve střeše nebo odtokové stěně příslušné otvory, kterými se profoukne tepelně izolační hmota a následně se zašijí. Na šikmých nebo vodorovných plochách lze izolaci smáčet vodou, obvykle s přídavkem lepidla ve spreji. Jde o techniku ​​podobnou té, která se používá u tzv. japonské sádry. Do mezer vnějších sendvičových stěn se také zavádějí mokrá celulózová vlákna, ale do vody se přidávají pěnidla. U všech těchto metod se vytvoří hustá izolační vrstva. Nedetekuje diskontinuity i při velmi složitém uspořádání rušivých prvků, např. u ploché střechy? sloupy, ventilační potrubí nebo kanalizační potrubí. Rovněž nevznikají tepelné mosty způsobené upevněním desek kovovými spojovacími prvky. Z tohoto důvodu může být zásypová izolace až o 30 % účinnější než izolace panely se stejnou izolací.