Lehký průzkumný obrněný vůz "Lehká obrněná auta" (2 cm), Sd.Kfz.222 Průzkumný obrněný vůz byl vyvinut v roce 1938 firmou Horch a v témže roce začal vstupovat do vojsk. Poháněna a řízena byla všechna čtyři kola tohoto dvounápravového stroje, pneumatiky byly odolné. Mnohostranný tvar trupu tvoří válcované pancéřové pláty umístěné s přímým a zpětným sklonem. První modifikace obrněných vozidel byly vyrobeny s motorem o výkonu 75 hp a další s výkonem 90 hp. Výzbroj obrněného vozu zpočátku tvořil kulomet ráže 7,92 mm (speciální vozidlo 221) a poté automatický kanón ráže 20 mm (speciální vozidlo 222). Výzbroj byla instalována v nízké mnohostranné věži kruhové rotace. Shora byla věž uzavřena sklopnou ochrannou mříží. Obrněná vozidla bez věží se vyráběla jako rádiová vozidla. Byly na ně instalovány antény různých typů. Speciální vozidla 221 a 222 byla po celou válku standardními lehkými obrněnými vozidly Wehrmachtu. Používaly se v rotách obrněných automobilů průzkumných praporů tankových a motorizovaných divizí. Celkem bylo vyrobeno více než 2000 strojů tohoto typu. Německý koncept bleskové války vyžadoval dobrý a rychlý průzkum. Účelem průzkumných podjednotek bylo odhalit nepřítele a polohu jeho jednotek, identifikovat slabá místa v obraně, rekognoskovat silná místa obrany a přechody. Pozemní průzkum byl doplněn o vzdušný průzkum. Do rozsahu úkolů průzkumných podjednotek navíc patřilo ničení nepřátelských bojových překážek, krytí boků jejich jednotek a také pronásledování nepřítele. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly průzkumné tanky, obrněná vozidla, ale i motocyklové hlídky. Obrněná vozidla se dělila na těžká, která měla šesti nebo osmikolový podvozek, a lehká, která měla čtyřkolový podvozek a bojovou hmotnost do 6000 kg. Hlavními lehkými obrněnými vozidly (leichte Panzerspaehrxvagen) byly Sd.Kfz.221, Sd.Kfz.222. Části Wehrmachtu a SS také používaly ukořistěná obrněná vozidla ukořistěná během francouzského tažení v severní Africe, na východní frontě a zabavená Itálii po kapitulaci italské armády v roce 1943. Téměř současně s Sd.Kfz.221 vznikl další obrněný vůz, který byl jeho dalším vývojem. Projekt vytvořily Westerhuette AG, závod F.Schichau v Elblagu (Elbing) a Maschinenfabrik Niedersachsen Hannover (MNH) v Hannoveru. (Viz také „Střední obrněný transportér „Speciální vozidlo 251“) Sd.Kfz.13 Sd.Kfz.222 měl dostat výkonnější zbraně, umožňující úspěšně bojovat i s lehkými nepřátelskými tanky. Na obrněný vůz byl proto kromě kulometu MG-34 ráže 7,92 mm instalován i malorážný kanon (v Německu klasifikovaný jako kulomety) 2 cm KWK30 ráže 20 mm. Výzbroj byla umístěna v nové, prostornější desetiboké věži. V horizontální rovině měla zbraň kruhový palebný sektor a úhel sklonu / elevace byl -7g ... + 80g, což umožňovalo střílet na pozemní i vzdušné cíle. Obrněný vůz Sd.Kfz. 221 Dne 20. dubna 1940 nařídil Heereswaffenamt berlínské firmě Appel a závodu F.Schichau v Elbloigu vyvinout novou lafetu pro kanón 2 cm KwK38 ráže 20 mm, který umožňoval udělit kanónu náměrový úhel od -4. stupňů až + 87 stupňů. Nový kočár s názvem „Hangelafette“ 38. byl později kromě Sd.Kfz.222 použit na dalších obrněných vozidlech, včetně obrněného vozu Sd.Kfz.234 a průzkumného tanku „Aufklaerungspanzer“ 38 (t). Obrněný vůz Sd.Kfz. 222 Věž obrněného vozu byla nahoře otevřená, takže místo střechy měla ocelový rám s nataženým drátěným pletivem. Rám byl kloubový, takže síť mohla být během boje zvednuta nebo spuštěna. Při střelbě na vzdušné cíle pod elevačním úhlem větším než +20 stupňů bylo tedy nutné síť naklonit. Všechna obrněná vozidla byla vybavena optickými zaměřovači TZF Za a některá vozidla byla vybavena zaměřovači Fliegervisier 38, které umožňovaly střílet na letadla. Zbraň a kulomet měly elektrickou spoušť, samostatnou pro každý typ zbraně. Namíření zbraně na cíl a otáčení věže bylo prováděno ručně. Obrněný vůz Sd.Kfz. 222 V roce 1941 byl do série uveden upravený podvozek označený jako „Horch“ 801/V, vybavený vylepšeným motorem o zdvihovém objemu 3800 cm2 a výkonu 59.6 kW / 81 k. U strojů pozdějších verzí byl motor posílen na 67 kW / 90 k. Kromě toho měl nový podvozek 36 technických novinek, z nichž nejdůležitější byly hydraulické brzdy. Vozidla s novým podvozkem „Horch“ 801/V dostala označení Ausf.B a vozidla se starým podvozkem „Horch“ 801/EG I dostala označení Ausf.A. V květnu 1941 byl zesílen čelní pancíř, čímž se jeho tloušťka zvýšila na 30 mm. Pancéřovaný trup se skládá z následujících prvků: - čelní pancíř. - záďový pancíř. - šikmý čelní pancíř obdélníkového tvaru. - šikmý zadní pancíř. – rezervace kol. – mřížka. - palivová nádrž. – přepážka s otvorem pro jódový ventilátor. - křídla. - dno. - sedadlo řidiče. - přístrojová deska. - otočná věž poly. - pancéřová věž. Trup je svařen z válcovaných pancéřových plátů, svařované švy odolávají zásahům kulkami. Pancéřové pláty jsou instalovány pod úhlem, aby vyvolaly odraz kulek a šrapnelu. Pancíř je odolný proti zasažení střelami ráže pušky pod úhlem střetu 90 stupňů. Posádku vozidla tvoří dvě osoby: velitel/kulometčík a řidič. Přední pancíř. Čelní pancíř kryje pracoviště řidiče a bojový prostor. Tři pancéřové pláty jsou svařeny, aby poskytly řidiči dostatečný prostor pro práci. V horní čelní pancéřové desce je otvor pro pohledový blok s pohledovou štěrbinou. Průhledová štěrbina se nachází v úrovni očí řidiče. Průzorové štěrbiny se nacházejí také v bočních předních pancéřových plátech trupu. Kryty kontrolních poklopů se otevírají nahoru a lze je upevnit v jedné z několika poloh. Okraje poklopů jsou vyrobeny vyčnívající, navrženy tak, aby poskytovaly další odraz kulek. Kontrolní zařízení jsou vyrobena z neprůstřelného skla. Inspekční průhledné bloky jsou namontovány na pryžových podložkách pro tlumení nárazů. Zevnitř jsou nad průhledové bloky instalovány gumové nebo kožené čelenky. Každý poklop je vybaven vnitřním zámkem. Zvenčí se zámky otevírají speciálním klíčem. Zadní brnění. Zadní pancéřové pláty kryjí motor a chladicí systém. Ve dvou zadních panelech jsou dva otvory. Horní otvor je uzavřen poklopem pro přístup k motoru, spodní je určen pro přístup vzduchu k systému chlazení motoru a uzávěry jsou uzavřeny a odváděný horký vzduch je odváděn. Na bocích zadního korby jsou také otvory pro přístup k motoru Přední a zadní část korby je připevněna k rámu podvozku. Rezervace kola. Sestavy zavěšení předních a zadních kol jsou chráněny odnímatelnými pancéřovými kryty, které jsou přišroubovány na místo. Mřížka. Pro ochranu před ručními granáty je v zadní části stroje instalována svařovaná kovová mřížka. Část mříže je složená a tvoří jakýsi velitelský poklop. Palivové nádrže. Dvě vnitřní palivové nádrže jsou instalovány přímo za přepážkou vedle motoru mezi horní a spodní boční zadní pancéřové desky. Celková kapacita dvou nádrží je 110 litrů. Nádrže jsou připevněny k držákům pomocí podložek tlumících nárazy. Přepážka a ventilátor. Bojový prostor je od motorového prostoru oddělen přepážkou, která je připevněna ke dnu a pancéřovanému trupu. V přepážce byl vytvořen otvor v blízkosti místa, kde byl instalován chladič motoru. Radiátor je krytý kovovou síťkou. Ve spodní části přepážky je otvor pro ventil palivového systému, který je uzavřen ventilem. Nechybí ani otvor pro radiátor. Ventilátor zajišťuje efektivní chlazení chladiče při okolních teplotách do +30 stupňů Celsia. Teplota vody v chladiči se reguluje změnou proudění chladicího vzduchu k němu. Doporučuje se udržovat teplotu chladicí kapaliny v rozmezí 80 - 85 stupňů Celsia. Křídla. Blatníky jsou vylisovány z plechu. Do předních blatníků jsou integrovány nosiče zavazadel, které lze uzamknout klíčem. Na zadních blatnících jsou provedeny protiskluzové lišty. Paul. Podlaha je tvořena samostatnými ocelovými plechy, jejichž povrch je pokryt kosočtvercovým vzorem pro zvýšení tření mezi botami posádky obrněného vozidla a podlahou. V podlaze jsou vytvořeny výřezy pro řídicí tyče, výřezy jsou uzavřeny kryty a těsněními, které zabraňují vnikání silničního prachu do bojového prostoru. Sedadlo řidiče. Sedadlo řidiče se skládá z kovového rámu a integrovaného opěradla a sedadla. Rám je přišroubován k podlaze marshmallow. V podlaze je vytvořeno několik sad otvorů, které umožňují posunutí sedadla vzhledem k podlaze pro pohodlí řidiče. Opěradlo je nastavitelné sklonem. Přístrojová deska. Palubní deska obsahuje ovládací zařízení a páčkové spínače elektrického systému. Přístrojová deska je upevněna na podložce. Na sloupku řízení je připevněn blok se spínači pro osvětlovací zařízení. Verze obrněných vozů Existovaly dvě verze obrněného vozu s 20mm automatickým kanónem, které se lišily typem dělostřeleckého děla. Na rané verzi bylo namontováno 2 cm dělo KwK30, na pozdější verzi - 2 cm KwK38. Výkonná výzbroj a impozantní muniční zatížení umožnilo použít tato obrněná vozidla nejen k průzkumu, ale jako prostředek doprovodu a ochrany rádiových vozidel. Dne 20. dubna 1940 podepsali zástupci Wehrmachtu s firmou Eppel z Berlína a firmou F. Shihau z města Elbing smlouvu o vypracování projektu instalace 2 cm „Hangelafette“ 38 dělová věž na obrněném autě, určená k palbě na vzdušné cíle. Instalace nové věže a dělostřeleckých zbraní zvýšila hmotnost obrněného vozu na 5000 kg, což vedlo k určitému přetížení podvozku. Podvozek a motor zůstaly stejné jako u rané verze obrněného vozu Sd.Kfz.222. Instalace děla přinutila konstruktéry změnit nástavbu trupu a zvýšení posádky na tři osoby vedlo ke změně umístění pozorovacích zařízení. Změnili také design sítí, které věž shora zakrývaly. Oficiální dokumentaci k vozu sestavil Eiserwerk Weserhütte, ale obrněné vozy postavil F. Schiehau z Edbingu a Maschinenfabrik Niedersachsen z Hannoveru. Vývozní. Na konci roku 1938 Německo prodalo 18 obrněných vozidel Sd.Kfz.221 a 12 Sd.Kfz.222 do Číny. Čínské obrněné vozy Sd.Kfz.221/222 byly nasazeny v bojích s Japonci. Číňané znovu vyzbrojili několik vozidel instalací 37mm kanónu Hotchkiss do výřezu ve věži. Během války bulharská armáda obdržela 20 obrněných vozidel Sd.Kfz.221 a Sd.Kfz.222. Tyto stroje byly použity při represivních akcích proti Titovým partyzánům a v letech 1944-1945 v bojích s Němci na území Jugoslávie. Maďarsko a Rakousko. Cena jednoho obrněného vozu Sd.Kfz.222 bez zbraní byla 19600 989 říšských marek. Celkem bylo vyrobeno XNUMX strojů. Výkonové charakteristiky Bojová váha 4,8 t Rozměry: délka 4800 mm šířka 1950 mm výška 2000 mm posádka 3 osoby Výzbroj 1x20 mm automatický kanón 1x1,92 mm kulomet Munice 1040 granátů 660 ran Rezervace: čelo trupu 8 mm věžové čelo 8 mm typ motoru karburátor Maximální výkon 75 HP Nejvyšší rychlost 80 km / h Výkonová rezerva 300 km Zdroje: P. Chamberlain, HL Doyle. Encyklopedie německých tanků druhé světové války; M. B. Barjatinský. Obrněná auta Wehrmachtu. (Sbírka brnění č. 1 (70) - 2007); G.L. Kholyavsky "Úplná encyklopedie světových tanků 1915 - 2000"; Nařízení H.Dv. 299 / 5e, výcvikový řád pro rychlé jednotky, sešit 5e, Výcvik na lehkém obrněném průzkumném vozidle (2 cm Kw. K 30) (Sd.Kfz. 222); Alexander Lüdeke Zbraně druhé světové války.