Honda Accord Type-S - odvedení pozornosti od světa
Články

Honda Accord Type-S - odvedení pozornosti od světa

Tady, kde jsem, je pěkné počasí stejně často jako shoda a jednomyslnost v poslaneckých křeslech ve Wiejské ulici. Jasná obloha je stejně vzácný pohled jako ploutev delfína vyskakujícího z kypícího, rozbouřeného oceánu... Zatažená obloha a téměř každý den silnější nebo silnější déšť jsou však odměněny tichem.


Skutečné ticho. Takový, ve kterém člověk skutečně slyší tepání myšlenek mezi nervovými buňkami, cítí skoky impulsů mezi synapsemi, cítí tlukot vlastního srdce a zachycuje zvuk krve, která mezi nimi koluje v žilách.


Je to krásné, že? A na tom tichu je ještě něco, co mě fascinuje téměř pokaždé, když ho prožívám. Čistota a dokonalost zvuků. Zvuky, které se k vám dostanou rychleji, než vaše oči stihnou zachytit jejich zdroj.


Slyšel jsem ji první. Bylo to ještě daleko, neviděl jsem to, ale už jsem věděl, že se mi to bude líbit. Při procházce po pobřeží Atlantiku, naslouchání zvuku vln a zvuku přicházejícího z dálky se rodily a zároveň umíraly stovky nápadů, z jakého auta se tento zvuk ozýval pod kapotou. Věděl jsem, že by se mi tohle auto líbilo – není možné nemilovat auto, které rodí takové noty. Viděl jsem ji - Hondu, nebo spíš Hondu Accord Type S. Když zastavila na parkovišti, bez váhání jsem přistoupil k majiteli a zeptal se, jestli by mu nevadilo, kdybych se na auto podíval. A co víc, Mark, majitel vozu s vášní pro japonskou značku, mi nejen vyprávěl historii tohoto konkrétního vozu, ale také doplnil mé znalosti o nezapomenutelný empirický zážitek během půlhodinové jízdy po klikatých silnicích severu -Západní Skotsko. Abych byl upřímný, nemohl jsem s tímhle autem ani na vteřinu řídit, ale myslím, že na sedadle spolujezdce jsem získal více stylu Hondy.


0,26. Prezentovaný Accord, vyráběný v období 2002 až 2008, se může pochlubit takovým aerodynamickým koeficientem odporu Cx, což je každopádně jeden z nejlepších výsledků ve své třídě. Nízká hodnota Cx ale není jediným atributem prestižního modelu japonského koncernu.


2.4litrový motor s výkonem pod 200 koní podle mě dává dostatek emocí. Mnoho lidí říká 192 koní, protože to je síla Accordu Type S, je to „jen“ 192 koní. A před magickou "200" trochu, pravda, trochu, ale pořád ne dost.


Co mě však na tomto voze uchvacuje nejvíce, je styl, který má ke klišéovitému stylu daleko. Agresivní, odvážný a zdaleka ne skromný. Všechno, doslova každá maličkost, se zdá být dovedena k dokonalosti. Od zářivě zbarvených světlometů, výrazné chromované mřížky chladiče, decentního prolisu na kapotě, štíhlé a dynamické boční linie a zakončení krásnými hliníkovými koly. Všechno na tomto autě vypadá dokonale.


Design interiéru se také příliš neliší od standardní verze, vybavené stejným motorem. No, snad kromě jemných doplňků. Který? Například čalounění sedadel obšité kůží a Alcantarou je nezvyklou kompozicí, ale nečekaně povedenou. Tak či onak, samotná profilace židlí je podstatou motta značky - Síla snů - i ideální věci jsou dosažitelné, stačí jen chtít a dost se o to snažit. Akcenty z uhlíkových vláken na palubní desce mají působit sportovně, ale bohužel nakonec zavání harampádím. Tříramenný volant, který nejen vypadá agresivně, ale také padne řidiči do ruky jako červený lak na sportovní Ferrari.


Samotné hodiny a jejich konfigurace nejsou nejpropracovanější. Sice nejsou nudné, ale rozhodně nehřeší extravagantními inovacemi. Bílé podsvícení neunavuje oči a z hlediska striktně funkčnosti působí nepopiratelně dobře, ale i rozložení je tak trochu v kontextu počinů značky s masivním symbolem písmene „H“ na kapotě. Honda spíše trvala na agresivní červené barvě ciferníků svých sportovních vozů. Přitom v případě této Accordy Type S byla zvolena úplně jiná strategie. Možná je Accord Type S sportovcem pro otce rodiny?


30 minut, které jsem musel strávit na sedadle spolujezdce tohoto vozu, dalo odpovědi na mnoho otázek. Zaprvé jsem nečekal, že fyzika bude takhle podělaná. Jak? No, konstrukce víceprvkového zavěšení nejen účinně a neznatelně tlumí nerovnosti povrchu, ale také dostatečně tuhá, aby auto srazila z požadované stopy, vyžaduje hodně úsilí. Při projíždění ostrých zatáček rychlostí výrazně převyšující rychlost naznačenou na výstražných značkách stále věříme, že je vše pod kontrolou. Ani řidiči, kteří jsou v roli pasažérů nepohodlní, jako já, by neměli pociťovat žádné nepohodlí – odpružení dává velký pocit bezpečí.


A teď motor: atmosférický, DOHC, šestnáctiventilový, necelé 2.4 litru. Jeho zvuk po průjezdu 3.5 tisíce km. otáčkách z toho naskakuje husí kůže. Šestistupňová převodovka je lehká a přesná, což vybízí k častému řazení. Nejvíce jsme se však s Markem bavili při používání pouze prvních tří rychlostních stupňů. Proč? Protože zvuk agregátu pracujícího v horní části otáčkoměru působí na lidské vědomí jako droga – víte, že to špatně skončí (u výdejního stojanu), ale stejně to vzdáváte, protože je silnější než vy.


Tak či onak, zvuky vydávané 192 KM nejsou všechno – záleží i na tahu, který s nimi jde ruku v ruce. Testovací údaje, které jsme pro nedostatek času neověřili, ukazují méně než 8 sekund na 100 km/h a maximální rychlost téměř 230 km/h. Ani my jsme netestovali, ale fyzická zkušenost nám říká, že čísla na papíře nelžou. Vsedě na židli, která dokonale padne na tělo, cítíme sílu, s jakou se auto zakusuje do nerovného asfaltu. Úžasný řetězec. Kroutící moment 223 Nm je navíc dostupný již při 4.5 tisících otáčkách za minutu a nenechává žádné iluze – auto ve špatných rukou může být velmi nebezpečné.


Touží po téměř 200 koních nelze podceňovat. I tak se překvapení změnilo v naprosté pochopení – průměrná spotřeba 10 litrů při velmi dynamické jízdě je na schopnosti vozu nečekaně dobrý výsledek. Při velmi silné manipulaci s plynovým pedálem počítač bez problémů zobrazuje hodnoty s „2“ vpředu. Průměrné auto si však podle Marka vystačí s 8 - 9 litry na každých 100 km.


Další věcí jsou životní náklady. Ano, stroj zřídka vyžaduje zásah specialisty, ale pokud ano, může vám účet zrychlit tep. Zejména pokud se rozhodneme pro opravu v autorizovaném servisu – ceny některých dílů dokážou naštvat i ty nejzarytější fanoušky značky.


30 minut je opravdu málo. To je asi tolik, kolik potřebujete k přípravě kastrolu z cukety, cibule a slaniny. Tentokrát nám víceméně zabere příprava jednoduché rajčatové polévky. Za půl hodiny pohodovým tempem ujdeme 3000 m. Mi 30 minut stačilo na to, abychom se zamilovali do dalšího auta - Hondy Accord. Honda Accord Type S.

Přidat komentář