Grumman F-14 Bombcat část 2
V listopadu 1994 dal velitel vzdušných sil Atlantické flotily viceadmirál Richard Allen povolení pokračovat v experimentech s navigačním a naváděcím systémem LANTIRN pro F-14 Tomcat.
Začátkem 90. let se Grumman pokusil přesvědčit americké námořnictvo, aby upravilo F-14D pro nošení přesných zbraní. Modernizace Block 1 Strike zahrnovala zejména instalaci nových palubních počítačů a softwaru. Náklady na program byly odhadnuty na 1,6 miliardy dolarů, což bylo pro flotilu nepřijatelné. Americké námořnictvo bylo ochotno vyčlenit pouze asi 300 milionů dolarů na integraci bomb JDAM naváděných GPS. Tento program byl však stále v plenkách.
Počátkem roku 1994 zahájil Martin Marietta výzkum možnosti vybavit stíhačky F-14 svým navigačním a naváděcím systémem LANTIRN (Low Altitude Navigation and Targeting Infra-Red for Night). Systém se skládal ze dvou bloků: navigační AN/AAQ-13 a naváděcí AN/AAQ-14. Zaměřovací náboj měl funkci osvětlování cíle laserovým paprskem. Byl navržen pro stíhací bombardéry F-15E Strike Eagle a stíhačky F-16. LANTIRN měl křest ohněm během operace Pouštní bouře, kde získal vynikající známky. Kvůli ceně byl pro F-14 nabízen pouze zaměřovací náboj AN/AAQ-14. Byl spuštěn neoficiální program, který díky vynalézavosti inženýrů Martina Marietty a zapojení námořních důstojníků proměnil Tomcat v soběstačnou údernou platformu.
V listopadu 1994 dal velitel letectva Atlantické flotily viceadmirál Richard Allen povolení pokračovat v experimentu se systémem LANTIRN. Jeho podpora projektu byla zásadní. Největším problémem však byla integrace kontejneru se stíhačkou. To muselo být provedeno tak, aby nebyly nutné nákladné úpravy avioniky a palubního radaru. Větší úpravy by byly spojeny s většími náklady, s čímž by námořnictvo rozhodně nesouhlasilo. Fotbalový míč LANTIRN byl připojen k palubním systémům stíhačky pouze prostřednictvím digitální datové sběrnice MIL-STD-1553. Takové kolejnice byly použity na F-14D, ale ne na F-14A a F-14B. Takže analogový radar AN/AWG-9 a systém řízení palby AN/AWG-15 nedokázaly „vidět“ kontejner LANTIRN. Naštěstí Firchild v té době nabízel speciální adaptér, který umožňoval propojení digitálních a analogových systémů bez potřeby digitální datové sběrnice.
Martin Marietta na vlastní náklady vyvinul design, který byl počátkem roku 1995 předveden americkému námořnictvu. Výsledek demonstrace byl natolik přesvědčivý, že se námořnictvo na podzim roku 1995 rozhodlo zahájit omezený program ověřování konceptu. Program měl mnoho odpůrců v námořním velení, kteří tvrdili, že je lepší investovat do flotily Hornetů než do F-14, které budou stejně brzy staženy. Rozhodujícím faktorem byl pravděpodobně fakt, že Martin Marietta uhradil významnou část nákladů spojených s integrací zásobníků.
F-14 Tomcat vyzbrojený dvěma kazetovými pumami CBU-99 (Mk 20 Rockeye II) určenými k boji proti pancéřování lehkých pum.
Práce probíhaly ve dvou směrech a zahrnovaly zdokonalování jak samotného kontejneru, tak i stíhačky. Standardní kontejner AN/AAQ-14 je vybaven vlastním systémem GPS a tzv. Inerciální měřicí jednotka Litton (IMU) odvozená od vyvíjených střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM a AIM-9X. Oba systémy bylo možné propojit s inerciálním navigačním systémem F-14. To umožňovalo přesné zaměřování pomocí modulu, který dodával stíhačce všechna balistická data. Navíc spojení zásobníku se systémem řízení palby letadla mohlo být provedeno bez použití palubního radaru. Obejití radaru značně zjednodušuje proces integrace a přitom zůstává efektivním a levným řešením. Kontejner byl schopen provést všechny potřebné výpočty pro uvolnění zbraní, které přenesl do systému řízení palby F-14. Na druhé straně sám vyložil všechna data ze zbraní bojovníka, která zkopíroval do své interní databáze. Upravená naváděcí jednotka dostala označení AN/AAQ-25 LTS (LANTIRN Targeting System).
Úprava stíhačky zahrnovala mimo jiné instalaci ovládacího panelu bunkru vybaveného malým ovládacím knoflíkem (joystickem). Panel bunkru byl namontován na levém panelu místo panelu průzkumného bunkru TARPS a byl prakticky jediným dostupným prostorem v zadním kokpitu. Z tohoto důvodu nemohl F-14 současně nést LANTIRN a TARPS. Joystick pro ovládání optoelektronické hlavy a manipulaci s kontejnerem pocházel ze skupiny komponentů, které zbyly po programu konstrukce útočného letounu A-12 Avenger II. Obraz z vodní plochy bylo možné zobrazit na stánku RIO na kulatém taktickém datovém displeji TID známém jako „kulové akvárium“. F-14 však nakonec dostal nový tzv. Programmable Target Information Display (PTID) s velikostí obrazovky 203 x 203 mm. PTID byl nainstalován na místo kulatého displeje TID. Data normálně přenášená do TID vzdušným radarem mohou být "promítnuta" na obraz zobrazený LANTIRN. PTID tedy současně zobrazoval data jak z palubního radaru, tak ze zaměřovací stanice, přičemž oba systémy spolu nebyly nijak propojeny. Stejně jako na počátku 90. let byl jedinečný displej 203 x 202 mm.
Jeho rozlišení poskytovalo mnohem lepší obraz a použitelnost než displeje nalezené ve stíhacích bombardérech F-15E Strike Eagle. Obraz LANTIRN lze také promítat na vertikální VDI indikátor dálkového ovladače (v případě F-14A) nebo na jeden ze dvou MFD (v případě F-14B a D). Za veškerou práci kontejneru odpovídal RIO, ale bombu shodil „tradičně“ pilot stisknutím tlačítka na joysticku. Pro zavěšení kontejneru LANTIRN je pouze jeden přípojný bod - č. 8b - na pravém multifunkčním pylonu. Kontejner byl instalován pomocí adaptéru, který byl původně určen pro zavěšení antiradarových střel AGM-88 HARM.
Počátkem roku 1995 byl zahájen zkušební program vzduchových nádrží. Oficiálně se tomu říkalo „demonstrace schopností“, aby se nespustil vlastní postup testovacího programu, který by byl příliš nákladný. Pro testování byl od letky VF-103 „zapůjčen“ jednomístný F-14B (BuNo 161608) se zkušenou posádkou. Vhodně upravený Tomcat (pojmenovaný FLIR CAT) uskutečnil svůj první let s LANTIRN 21. března 1995. Pak začaly testy bomb. 3. dubna 1995 svrhly F-14B na cvičišti Dare County v Severní Karolíně čtyři cvičné pumy LGTR – simulující laserem naváděné pumy. O dva dny později byly svrženy dvě cvičné neozbrojené pumy GBU-16 (inerciální). Přesnost nádoby je potvrzena.
Následné testy, tentokrát s živou bombou, byly provedeny na testovacím místě Puerto Rican Vieques. Tomcat byl doprovázen dvojicí F/A-18C vybavených jednotkami NITE Hawk. Piloti Hornetu museli pomocí vlastních modulů zkontrolovat, zda je laserová tečka z tanku LANTIRN skutečně na cíl a zda z ní je dostatek „světelné“ energie. Testy museli navíc natáčet na videokameru. 10. dubna byly vypuštěny dvě inerciální pumy GBU-16. Oba zasáhli své cíle – staré tanky M48 Patton. Následujícího dne posádka shodila čtyři ostré pumy GBU-16 dvěma výstřely. Tři z nich zasáhli přímo cíl a čtvrtý spadl pár metrů od cíle. Měření z kanystrů NITE Hawk ukázala, že laserová tečka byla po celou dobu udržována na cíli, takže se věřilo, že naváděcí systém čtvrté bomby selhal. Obecně byly výsledky testů shledány více než uspokojivými. Po návratu na základnu Ocean byly výsledky testů slavnostně představeny velení. F-14B FLIR CAT byl v následujících týdnech používán k provádění seznamovacích letů pro všechny zainteresované vysoké velitele.
V červnu 1995 se námořnictvo rozhodlo zakoupit podnosy LANTIRN. Do června 1996 měl Martin Marietta dodat šest kanystrů a upravit devět Tomcatů. V roce 1995 se Martin Marietta sloučil s Lockheed Corporation a vytvořil konsorcium Lockheed Martin. Program integrace a testování skladovacích nádrží LANTIRN byl rekordní. Celý proces, od jeho vytvoření až po dodání prvních hotových kontejnerů námořnictvu, proběhl během 223 dnů. V červnu 1996 se Squadrona VF-103 stala první jednotkou Tomcat vybavenou kontejnery LANTIRN, která se vydala na bojový let na palubě letadlové lodi USS Enterprise. Bylo to také poprvé a poprvé, kdy Tomcaty vybavené LANTIRN operovaly ze stejné paluby vedle bombardérů Grumman A-6E Intruder. Následující rok byl A-6E konečně vyřazen ze služby. Cena jedné kazety byla přibližně 3 miliony dolarů. Celkem americké námořnictvo zakoupilo 75 zásobníků. Nejednalo se o číslo, které by umožňovalo trvale rozmístit kontejnery na jednotlivé divize. Každá jednotka jedoucí na vojenské tažení obdržela 6-8 kontejnerů a zbytek byl použit ve výcvikovém procesu.
V polovině 90. let, v souvislosti s vyřazením výsadkových bombardérů A-6E a možností vybavit F-14 kontejnery LANTIRN, zahájilo námořnictvo omezený modernizační program Tomcat. F-14A a F-14B obdržely avioniku, která by jejich schopnosti přiblížila standardu D, včetně: datových sběrnic MIL-STD-1553B, modernizovaných palubních počítačů AN / AYK-14, modernizovaného řízení palby AN / AWG 15 systém digitálního řízení letu (DFCS), který nahradil analogový systém, a radiační varovný systém AN / ALR-67 RWR.
Bombcat v boji
Díky zavedení naváděcího modulu LANTIRN se stíhačky F-14 staly skutečně víceúčelovými platformami schopnými provádět nezávislé a přesné útoky proti pozemním cílům. Námořnictvo plně využilo schopností Bombcatů. V letech 1996-2006 se účastnili všech bojových operací, kterých se účastnila americká kabinová letadla: v operaci Southern Watch v Iráku, v operaci Allied Force v Kosovu, v operaci Trvalá svoboda v Afghánistánu a v operaci „Irácká svoboda“ v Iráku. .
Operace Southern Watch začala v srpnu 1992. Jeho účelem bylo vytvořit a kontrolovat bezletovou zónu pro irácká letadla. Pokrývala celou jižní část Iráku – jižně od 32. rovnoběžky. V září 1996 byla hranice posunuta na 33. rovnoběžku. Dvanáct let v zóně hlídkovala koaliční letadla, zasahovala do činnosti iráckého letectva a čelila opatřením protivzdušné obrany, která Irák do zóny pravidelně „pašoval“. V počátečním období bylo hlavním úkolem Tomcatů provádět obranné lovecké hlídky a průzkumné mise pomocí kontejnerů TARPS. Posádky F-14 úspěšně používaly kontejnery LANTIRN k detekci a sledování pohybu iráckého protiletadlového dělostřelectva a mobilních odpalovacích zařízení protiletadlových raket. Typická hlídková operace trvala 3-4 hodiny. Dlouhý dolet a odolnost stíhaček F-14 byly jejich nepochybnou výhodou. Mohli zůstat na hlídce obvykle dvakrát déle než stíhačky Hornet, které buď musely nabrat palivo navíc ve vzduchu, nebo je uvolnila další směna.
V roce 1998 vedla neochota Saddáma Husajna spolupracovat s inspektory OSN na přístupu k výrobním místům a hromadění zbraní hromadného ničení ke krizi. 16. prosince 1998 zahájily Spojené státy operaci Pouštní liška, během níž byly během čtyř dnů zničeny určité objekty strategického významu v Iráku. První noc byl útok proveden výhradně americkým námořnictvem, které použilo letadla na palubě a řízené střely Tomahawk. Zúčastnily se ho F-14B z letky VF-32 operující z letadlové lodi USS Enterprise. Každý ze stíhaček nesl dvě naváděné pumy GBU-16. Následující tři noci eskadra útočila na cíle v oblasti Bagdádu. F-14B nesly pumy GBU-16 a GBU-10 a dokonce těžké výbušné výbušniny prorážející pancéřování GBU-24. Byly použity proti základnám a objektům irácké republikánské gardy.
