Fregata F125

Prototyp fregaty Bádensko-Württembersko na moři během jedné z etap námořních zkoušek.

17. června tohoto roku se na námořní základně ve Wilhelmshavenu uskutečnilo slavnostní vztyčení vlajky Bádenska-Württemberska, prototypu fregaty F125. Skončila tak další důležitá etapa jednoho z nejprestižnějších a nejkontroverznějších programů Deutsche Marine.

Konec studené války se podepsal na změnách v námořních strukturách většiny evropských zemí, včetně Deutsche Marine. Téměř půl století byla tato formace zaměřena na bojové operace ve spolupráci s dalšími zeměmi NATO s válečnými loděmi zemí Varšavské smlouvy v Baltském moři se zvláštním důrazem na jeho západní část a přístupy k Dánskému průlivu, jakož i na obrana vlastního pobřeží. Nejvážnější reformy v celém Bundeswehru začaly nabírat na obrátkách v květnu 2003, kdy Bundestag představil dokument definující německou obrannou politiku pro nadcházející roky – Verteidigungspolitische Richtlinien (VPR). Tato doktrína odmítala dosud zmíněná základní opatření místní obrany ve prospěch globálních, expedičních úkolů, jejichž hlavním účelem bylo čelit a řešit krize v zánětlivých oblastech světa. V současné době má Deutsche Marine tři hlavní oblasti operačního zájmu: Baltské a Středozemní moře a Indický oceán (hlavně jeho západní část).

Model F125 představený na Euronaval 2006 v Paříži. Počet radarových antén byl zvýšen na čtyři, ale na zadní nástavbě je stále pouze jedna. MONARC je stále na nose.

Do neznámých vod

První zmínka o nutnosti pořízení lodí přizpůsobených úkolům vyplývajícím z měnící se politické situace ve světě se objevila v Německu již v roce 1997, ale samotná práce nabrala na obrátkách až vydáním VPR. Fregaty F125, nazývané také bádensko-württemberský typ podle názvu první jednotky série, tvoří druhou - po protiletadlové F124 (Sachsen) - generaci německých lodí této třídy, konstruované v posl. válečné období. Období studené války. Již ve fázi výzkumu se předpokládalo, že budou schopni:

• vést dlouhodobé operace daleko od základny, především stabilizačního a policejního charakteru, v oblastech s nestabilní politickou situací;
• udržet dominanci v pobřežních oblastech;
• podporovat operace spojeneckých sil, poskytovat jim palebnou podporu a využívat vyloděné speciální síly;
• plnit úkoly velitelských center v rámci národních a koaličních misí;
• poskytovat humanitární pomoc v oblastech přírodních katastrof.

Aby bylo možné těmto výzvám čelit, byl v Německu poprvé ve fázi návrhu přijat koncept intenzivního používání. Podle původních předpokladů (které zůstaly nezměněny po celou dobu projektování a stavby) by nové lodě měly nepřetržitě plnit své úkoly po dobu dvou let, přičemž na moři by měly být až 5000 hodin ročně. Takto intenzivní provoz bloků mimo opravárenské základny si vynutil prodloužit intervaly údržby nejdůležitějších komponent včetně pohonného systému až na 68 měsíců. V případě dříve provozovaných jednotek, jako jsou fregaty F124, jsou tyto parametry devět měsíců, 2500 hodin a 17 měsíců. Kromě toho se nové fregaty musely vyznačovat vysokou úrovní automatizace a následně redukcí posádky na požadované minimum.

První pokusy o konstrukci nové fregaty byly provedeny ve druhé polovině roku 2005. Ukázali loď dlouhou 139,4 m a širokou 18,1 m, podobnou jednotkám F124, které se blíží dokončení. Charakteristickým rysem projektu F125 byly od samého počátku dvě samostatné ostrovní nástavby, které umožňovaly oddělit elektronické systémy a řídicí centra, čímž se zvýšila jejich redundance (za předpokladu ztráty části jejich schopností v případě poruchy nebo poškození) . Při zvažování volby konfigurace pohonu se inženýři řídili otázkou spolehlivosti a odolnosti proti poškození a také již zmíněnou potřebou prodloužené životnosti. Nakonec byl zvolen hybridní systém CODLAG (kombinovaná diesel-elektrická a plynová turbína).

V souvislosti s přidělením úkolů novým jednotkám v operačním dějišti Primorsky bylo nutné nainstalovat vhodné zbraně schopné poskytovat palebnou podporu. Uvažovalo se o variantách velkorážního kanónového dělostřelectva (Němci v posledních letech používali ráže 76 mm) nebo raketového dělostřelectva. Zpočátku se uvažovalo o použití velmi neobvyklých řešení. Prvním byl dělostřelecký systém MONARC (Modular Naval Artillery Concept), který předpokládal použití 155mm samohybné houfnicové věže PzH 2000 pro námořní účely. Testy byly provedeny na dvou fregatách F124: Hamburg (F 220) v roce 2002 a Hessen (F 221) v srpnu 2005. V prvním případě byla na 76mm kanón instalována upravená věž PzH 2000, která umožnila vyzkoušet možnost fyzické integrace systému na lodi. Na druhé straně zasáhla Hesse celá dělová houfnice, připevněná k heliportu. Střelba byla prováděna na mořské a pozemní cíle a také kontrola interakce se systémem řízení palby lodi. Druhým zbraňovým systémem s pozemními kořeny měl být vícenásobně nabitý raketomet M270 MLRS.

Tyto nepopiratelně avantgardní myšlenky byly opuštěny na začátku roku 2007, hlavním důvodem byly vysoké náklady na jejich přizpůsobení mnohem složitějšímu mořskému prostředí. Bylo by nutné vzít v úvahu korozní odolnost, tlumení zpětné síly velkorážných děl a nakonec vývoj nové munice.

Konstrukce s překážkami

Jeden z nejprestižnějších programů Deutsche Marine vyvolal od samého počátku mnoho kontroverzí, a to i na ministerské úrovni. Již 21. června 2007 vydala Spolková kontrolní komora (Bundesrechnungshof - BRH, ekvivalent Nejvyššího kontrolního úřadu) první, ale ne poslední negativní hodnocení programu, varující jak spolkovou vládu (Bundesregierung), tak Spolkový sněm. Finanční výbor (Haushaltsausschusses) proti porušování. Tribunál ve své zprávě ukázal zejména nedokonalý způsob vypracování smlouvy na stavbu lodí, který byl pro výrobce mimořádně výhodný, neboť se jednalo o splacení až 81 % celkového dluhu před r. dodání prototypu. Přesto se finanční výbor rozhodl záměr schválit. O pět dní později konsorcium ARGE F125 (Arbeitsgemeinschaft Fregatte 125) společnosti thyssenkrupp Marine Systems AG (tkMS, leader) a Br. Lürssen Werft podepsal smlouvu se Spolkovým úřadem pro obrannou techniku ​​a nákup BwB (Bundesamt für Wehrtechnik und Beschaffung) na návrh a stavbu čtyř expedičních fregat F125. Hodnota kontraktu v době jeho podpisu byla téměř 2,6 miliardy eur, což dávalo jednotkovou hodnotu 650 milionů eur.

Podle dokumentu podepsaného v červnu 2007 měl ARGE F125 předat prototyp jednotky do konce roku 2014. Jak se však později ukázalo, tento termín se nepodařilo dodržet, protože řezání plechů pro stavbu budoucího Bádenska-Württemberska byla položena teprve 9. května 2011 a první blok (rozměry 23,0 × 18,0 × 7,0 m a hmotnost cca 300 tun), tvořící symbolický kýl, byl položen téměř o šest měsíců později - v listopadu 2.

Začátkem roku 2009 byl projekt revidován, změnila se vnitřní struktura trupu, mimo jiné se zvětšila plocha výstrojních a zbrojních skladů pro výsadkové vrtulníky. Všechny tehdy provedené úpravy zvýšily výtlak a délku lodi, čímž akceptovaly konečné hodnoty. Tato revize donutila ARGE F125 znovu projednat podmínky smlouvy. Rozhodnutí BwB poskytlo konsorciu dalších 12 měsíců, čímž se program prodloužil do prosince 2018.

Vzhledem k tomu, že vedoucí roli v ARGE F125 hraje holding tkMS (80 % akcií), byl to právě on, kdo musel rozhodnout o výběru subdodavatelů podílejících se na výstavbě nových bloků. Loděnicí, která měla za úkol prefabrikovat střední a zadní část, spojit bloky trupu, jejich finální vybavení, systémovou integraci a následné testování, byla hamburská Blohm + Voss, tehdy vlastněná tkMS (od roku 2011 ve vlastnictví Lürssen). Naproti tomu loděnice Lürssen ve Vegesacku u Brém měla na starosti výrobu a prvotní vybavení 62 m dlouhých příďových bloků včetně příďové nástavby. Část prací na trupu (části příďového bloku včetně hrušek první dvojice lodí) zadal závod Peenewerft ve Wolgastu, tehdy vlastněný Hegemann-Gruppe, poté P + S Werften, ale od roku 2010 Lürssen. Nakonec to byla tato loděnice, která vyrobila kompletní příďové bloky pro třetí a čtvrtou fregatu.