F-35A Lightning II v Evropě

F-35 byl navržen jako síťově orientovaný bojový letoun, který v tomto ohledu funguje jako brána a zároveň poskytuje dalším síťovým prvkům integrovaný taktický obraz. Tím se zvýší úroveň situačního povědomí všech prvků sítě na úroveň rovnající se situačnímu povědomí pilota F-35.

Dne 31. ledna proběhl v Deblinu oficiální ceremoniál podpisu smlouvy na nákup 32 letounů Lockheed Martin F-35A Lightning II pro polské letectvo. Polsko se tak připojilo k sedmi evropským zemím, které si již F-35 vybraly – Belgii, Dánsku, Nizozemsku, Norsku, Turecku, Itálii a Velké Británii. Při této příležitosti stojí za to prezentovat průběh a aktuální stav programů nákupu F-35A ve výše uvedených zemích a zapojení místních firem do realizace programů výroby a údržby pro globální flotilu letadel tohoto typu.

Program víceúčelových bojových letounů páté generace F-35 Lightning II (Joint Strike Fighter, JSF) byl od samého počátku mezinárodní. Byly vyvinuty tři varianty F-35, které nahradily několik typů letadel používaných jak v USA, tak ve spojeneckých zemích: F/A-18 Hornet, F-16 Fighting Falcon, F-4 Phantom II, A-10 Thunderbolt II, Tornádo, AMX a Harrier. Země, které mají zájem získat F-35 a splnit bezpečnostní požadavky USA, se mohou zúčastnit fáze vývoje a demonstrace systému (SDD) programu JSF. Výměnou za finanční příspěvek se mohly dále podílet na provozních zkouškách a následně na sériové výrobě, čímž se staly tzv. kooperační partneři (Cooperative Program Partners, CPP).

V závislosti na míře zapojení zahraničních partnerů byly CPP rozděleny do tří skupin. Jediným partnerem Tier 1 (Tier 1 nebo Level 2004) je Spojené království, jehož finanční příspěvek do roku 2,056 činil 5,1 miliardy $ (tehdy to bylo 2002 % celkových nákladů na fázi SDD). Před 1,028 se k JSF jako partneři Tier/Tier 2,5 připojily také Itálie (800 miliardy USD; 2,0 %) a Nizozemsko (2 milionu USD; 144 %). Austrálie (0,4 milionu; 110 %), Dánsko (0,3 milionu; 100 %), Kanada Partnery Tier 0,2 se staly (122 milionu; 0,3 %), Norsko (175 milionu; 0,4 %) a Turecko (3 milionu; 35 %). (Úroveň / Úroveň XNUMX). Izrael a Singapur se zase zapojily do programu JSF jako tzv. Účastníci bezpečnostní spolupráce (SCP) – byli o programu informováni, ale přímo se ho neúčastnili. Se zbývajícími kupujícími F-XNUMX se zachází jako s exportními zákazníky.

Z evropských zemí NATO stále vyjádřily přání získat letouny F-35A s konvenčním vzletem i nadále Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Turecko (které však bylo v roce 2019 z programu vyloučeno) a Itálie. přistání (CTOL) a F-35B Short Takeoff and Vertical Landing (STOVL) do Spojeného království a Itálie (viz Aviation International č. 8/2019). Mezi další potenciální evropské kupce F-35 patří Finsko, Řecko, Španělsko, Rumunsko a Švýcarsko, ale zatím o nich nepadlo žádné závazné rozhodnutí.

Přijetí letounu F-35 znamená nejen rychlé zvýšení bojového potenciálu a operačních schopností letectva, ale také zásadní změnu výcvikových programů personálu a postupů při údržbě, opravách a generálních opravách draků, motorů a avioniky. Nákladné investice si vyžádají také infrastruktura leteckých základen a také vybavení a materiály pro pozemní obsluhu letadel. Určitou kompenzací vynaložených nákladů je účast místních podniků na programech výroby, údržby a další modernizace letadel (Production, Sustainment and Follow-on Development, PSFD), navržených na několik desetiletí. To přináší země, které se rozhodnou koupit F-35, měřitelné dlouhodobé ekonomické výhody, jako je přístup k novým technologiím, pracovní místa, rozpočtové příjmy.

Belgie

Diskuse o získání nástupců letounů F-16 začala v Belgii před více než deseti lety, ale teprve 17. března 2017 vláda vyhlásila oficiální výběrové řízení. Konkurenty F-35A v ACCaP (Air Combat Capability Program) měly být Boeing F/A-18E/F Super Hornet, Dassault Rafale, Eurofighter Typhoon a Saab JAS 39E/F Gripen. 19. dubna téhož roku Boeing z výběrového řízení odstoupil. Totéž udělali 10. července Švédové. V říjnu belgická vláda odmítla francouzský návrh z technického hlediska. Dne 19. ledna 2018 americké ministerstvo zahraničí souhlasilo s možným prodejem 34 F-35A Belgii v rámci postupu FMS (Foreign Military Sales).

Výběrové řízení mělo být vypořádáno v červnu 2018, ale bylo odloženo na říjen. Kvůli obrovským nákladům Brusel zvažoval další možnosti, včetně opětovné nabídky Francii nebo modernizace stávajících F-16. Nakonec bylo 25. října 2018 rozhodnuto o výběru letounu F-35A s avionickým softwarem Block 4. Belgie se tak stala třináctou zemí, která F-35 zakoupila. Belgický ministr obrany Stephen Vandeput na tiskové konferenci oznámil, že americký návrh je nejlepší v každém ze sedmi hodnotících kritérií a že F-35A je pro naši zemi nejlepší volbou z hlediska financí, provozu a průmyslu.

Očekává se, že náklady na nákup 34 F-35A spolu s logistikou a školením personálu za 3,8 roku, potenciální částka kontraktu by mohla být 4 miliardy eur). Očekává se, že dodávky budou zahájeny v roce 2030 a budou pokračovat až do konce desetiletí. Počáteční operační připravenost (IOC) by měla být dosažena v polovině 6,53 a plná operační připravenost (FOC) - v lednu 2023. Podle plánů zůstane F-2027A v letecké složce (Luchtcomponent; Composante Air; [Belgicko] Air Component) belgických obranných sil (obrana; La Défense; [Belgické] obranné síly) minimálně do roku 2029.

Mnoho belgických společností se účastní programu F-35. Nizozemská společnost Fokker Technologies si objednala výrobu žeber tlumičů u Asco Industries v Zaventemu. V březnu 2018 Sonaca se sídlem v Gosselis podepsala smlouvu s Lockheed Martin na výrobu jednotlivých konstrukčních prvků F-35. Na druhé straně zapalování! (společný podnik Sonaca a Sabena Aerospace) bude zajišťovat logistiku (řízení provozu, distribuci náhradních dílů, pozemní vybavení, opravy letadel a modernizace vybavení) a výcvik pilotů a mechaniků. Na základě smlouvy s Pratt & Whitney Belgium Engine Center (BEC) v Lutychu, vlastněné norskou společností AIM Norway, se bude podílet na pravidelných kontrolách, opravách a generálních opravách motorů F135. ILIAS Solutions poskytne IT nástroje pro správu vozového parku, údržbu a nákup.

Dánsko

Dánsko vyjádřilo přání připojit se k programu JSF v roce 1997 a v roce 2002 se stalo partnerem třetí úrovně. V srpnu 2005 dánská vláda oficiálně zahájila proceduru pořízení nových stíhaček (program Nyt Kampfly), které nahradí F-16 používané v letectvu (Flyvevåbnet; Royal Danish Air Force, RDAF). Tehdy se uvažovalo o nákupu 48 vozidel. Mezi kandidáty patřil Lockheed Martin F-35A, Saab JAS 39 Gripen a Eurofighter Typhoon. Francouz Rafale však chyběl, protože Dassault z výběrového řízení odstoupil. V prosinci 2007 ze soutěže odstoupil i Eurofighter, ale v květnu 2008 se připojil Boeing s F/A-18E/F Super Hornet. Vítězný návrh měl být vybrán v roce 2009, ale výběrové řízení se brzy o rok zdrželo a v březnu 2010 byl celý program z finančních důvodů pozastaven.

Dne 13. března 2013 Dánové obnovili výběrové řízení a vyzvali k účasti všechny čtyři stejné společnosti. Tentokrát se jednalo o nákup 24-32 letadel. Podrobné požadavky byly zaslány 10. dubna 2014 a do 21. července byly doručeny tři nabídky (Saab se mezitím z nabídky stáhl). Rozhodnutí o výběru konkrétního typu letadla mělo padnout do konce června 2015, 27. května bylo odloženo. Nakonec to bylo teprve 12. května 2016, kdy dánský premiér Lars Løkke Rasmussen a ministr obrany Peter Christensen oznámili, že vláda doporučí parlamentu nákup 27 F-35A v hodnotě asi 3 miliardy amerických dolarů (20 miliard Kč). Rozhodnutí vlády schválily 9. června opoziční politické strany. Smlouva na výrobu a dodávku osmi jednotek pro řadu LRIP 12 byla podepsána v roce 2018. Následně budou objednány dvě jednotky pro řadu LRIP 13 a čtyři pro řadu LRIP 14.

Dne 16. ledna 2019 začala v závodě Lockheed Martin ve Fort Worth montáž přední části trupu prvního dánského F-35A (registrační číslo RDAF L-001). Očekává se, že letadlo bude dokončeno koncem tohoto roku, než bude příští rok předáno RDAF pro Luke AFB v Arizoně. Dánské piloty bude trénovat 308. stíhací peruť „Emerald Knights“ 56. stíhacího křídla amerického letectva. Podle plánu potrvá dodávka letounů F-35A do roku 2026. Počáteční provozní připravenost (IOC) má být dosažena v roce 2025 a plná provozní připravenost (FOC) v roce 2027.

Dánská firma Terma již řadu let vyrábí konstrukční prvky a vybavení pro všechny tři modifikace F-35 vč. podkřídlové pylony vzduch-země, ventrální kontejner kanónu GAU-22/A pro verze F-35B a F-35C, kompozitní náběžné hrany vodorovné ocasní plochy, kompozitní panely zakrývající střední část trupu a vodorovnou a svislou ocasní plochu, Výstražné systémy radarových komponent AN /APG-81 a AN/AAQ-37 (Electro-Optical Distributed Aperture System, EO DAS). Firma Multicut vyrábí duralové držáky a držáky pro uchycení a kování pro drak a motor F135. Dánské testovací centrum pro avioniku (ATCD; společný podnik mezi Termy a Scandinavian Avionics) bude udržovat, opravovat a modernizovat komponenty avioniky dánského F-35A.

Holandia

Na přelomu 16. a 16. století, během realizace programu modernizace stíhaček F-35A/B na standard F-5AM/BM, začali Nizozemci uvažovat o možnosti pořízení jejich nástupců. Letoun F-2002 byl považován za nejslibnější, a tak se 15. června 2006 Nizozemsko připojilo k fázi SDD programu JSF a 30. listopadu 2008 podepsalo dohodu o účasti také ve fázi PSFD. Dne 2. května 2009 nizozemský parlament souhlasil s financováním účasti Královského letectva (Koninklijke Luchtmacht, KLu; Královské nizozemské letectvo, RNLAF) na počátečním provozním testování (IOT&E). Pro jejich potřeby byl 35. června 01 zakoupen první F-001A (AN-19; RNLAF F-2010) a 02. listopadu 002 druhý (AN-3 / F-4). Letouny byly vyrobeny v rámci LRIP (Low-Rate Initial Production) série 1 a 2012. První exemplář byl uveden do provozu 2. dubna 2013, druhý 6. března 2012. Testovány byly 27. srpna 2013 resp. 25. června 12 byly zakoupeny RNLAF v červenci 2013 a 35. září XNUMX a staly se prvními F-XNUMXA dodanými zahraničnímu uživateli.