Damavand. První "ničitel" v Kaspickém moři

Damavand je první korveta postavená íránskou loděnicí v Kaspickém moři. Vrtulník AB 212 ASW nad lodí.

Malá íránská kaspická flotila nedávno přidala svou dosud největší válečnou loď Damavand. Navzdory tomu, že blok byl stejně jako dvojče Jamaran místními médii vychvalován jako torpédoborec, ve skutečnosti jde – z hlediska současné klasifikace – o typickou korvetu.

Před rozpadem SSSR velení námořnictva Islámské republiky Írán považovalo Kaspické moře pouze za výcvikovou základnu hlavních sil operujících ve vodách Perského a Ománského zálivu. Dominance velmoci byla nepopiratelná a přes ne nejlepší politické vztahy obou zemí v té době zde neustále sídlily jen malé síly a přístavní infrastruktura byla spíše skromná. Vše se však změnilo na počátku 90. let, kdy se každá ze tří bývalých sovětských republik sousedících s Kaspickým mořem stala nezávislým státem a všechny se začaly domáhat svých práv na rozvoj bohatých nalezišť ropy a zemního plynu pod ní. Írán, vojensky nejsilnější stát v regionu po Ruské federaci, však vlastnil jen asi 12 % povrchu pánve, a to většinou v oblastech, kde je mořské dno ve velkých hloubkách, což ztěžuje těžbu přírodních zdrojů pod ním. . . Írán se proto s novou situací nespokojil a požadoval podíl 20 %, což se záhy ukázalo ve sporu s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem. Tyto země nehodlaly respektovat z jejich pohledu nepovolené požadavky svých sousedů a pokračovaly v těžbě ropy ve sporných oblastech. Neochota určit přesný průběh demarkačních linií v Kaspickém moři má také za následek ztráty v rybolovu. Významnou roli v podněcování těchto sporů sehráli politici z Ruska, kteří se stále stejně jako v Sovětském svazu snažili hrát roli hlavního hráče v regionu.

Přirozenou reakcí Íránu bylo vytvoření kaspické flotily na ochranu ekonomických zájmů země. To se však ukázalo jako obtížné ze dvou důvodů. Za prvé je to neochota Ruské federace využít pro přesun íránských lodí jedinou možnou cestu z Íránu do Kaspického moře, kterou byla ruská síť vnitrozemských vodních cest. Jejich stavba proto zůstala na místních loděnicích, to však komplikoval druhý důvod – koncentrace většiny loděnic v Perském zálivu. Nejprve musel Írán postavit loděnice na pobřeží Kaspického moře téměř od nuly. Tento úkol byl úspěšně vyřešen, o čemž svědčí zprovoznění nosiče raket Paykan v roce 2003 a poté dvě dvojité instalace v letech 2006 a 2008. Tyto lodě však považujte za perspektivní návrhy – vždyť šlo o „přistávací“ kopie francouzských spídrů „Caman“ typu La Combattante IIA, tzn. jednotek dodaných na přelomu 70.-80. umožnilo však získat pro kaspické loděnice neocenitelné zkušenosti a know-how, nezbytné pro úkol dodávat větší a všestrannější lodě.