Česká republika modernizuje obrněná vozidla a dělostřelectvo

V roce 2003 přijali Češi hluboce modernizovaný tank T-72M1 - T-72M4 CZ. Jejich nástupce se v sestavě objeví po roce 2025.

Československo bylo v době Varšavské smlouvy významným výrobcem a vývozcem zbraní a Československá lidová armáda byla významnou silou Varšavské smlouvy. Bratislava a Praha po rozdělení na dva samostatné státy tento potenciál z velké části promrhaly na jedné straně snížením počtu vojáků, státní techniky a obranných rozpočtů a na druhé straně nezadáváním velkých zakázek do vlastního obranného průmyslu.

Dodnes je hlavní výzbroj Armady České republiky ve většině kategorií technika z období Varšavské smlouvy, někdy modernizovaná. Před pár lety se však objevily snahy o jeho nahrazení novou generací zbraní v mnohem větší míře než dříve. Svědčí o tom téměř souběžné programy nákupu nových MBT, bojových vozidel pěchoty a samohybných dělostřeleckých lafet.

základní nádrže

Česká republika zdědila velkou flotilu tanků T-54/55 a T-72 (543 T-72 a 414 T-54/T-55 různých modifikací) v rámci dělení výzbroje a techniky mezi dva nově vzniklé států po rozpadu Československa.Většina byla vyrobena lokálně v sovětské licenci. Většina z nich – nejprve T-54/55, poté T-72 – byla prodána příjemcům z celého světa nebo skončila v hutnických pecích. Brzy bylo rozhodnuto ponechat v provozu pouze nejnovější vozidla T-72M1 a modernizovat je. Takový projekt byl zahájen již v dobách Česko-Slovenské Federativní Republiky na základě požadavků Vojenského technického ústavu pozemního vojska ve Vyškově, které určovaly prioritu zvyšování palebné síly, resp. pak nutnost zvýšení pancíře a nakonec trakční vlastnosti. V roce 1993 byly předpoklady upřesněny a program dostal kódové jméno Moderna. V té době výzkumné a vývojové práce v jeho rámci prováděly společně české a slovenské podniky: ZTS Martin, VOP 025 z Nového Jičína a VOP 027 z Trenčína. V tomto programu však došlo k rozkolu a tank T-72M2 Moderna byl nakonec postaven na Slovensku a zůstal prototypem. V České republice práce na T-72M2 pokračovaly samostatně a v roce 1994 představila dvě studiová vozidla, jedno s dynamickou ochranou Dyna-72 (T-72M1D) a druhé se systémem řízení palby Sagem SAVAN-15T (s panoramatickým velitelským zařízením SFIM VS580). V témže roce bylo rozhodnuto o modernizaci 353 tanků, tzn. všechny dostupné T-72M1 a projekt dostal kódové označení „Wind“. Po několika letech jeho realizace a stavby několika konceptů a dvou prototypů (P1 - T-72M3 s motorem W-46TC, modernizovaný Škodou, se dvěma turbodmychadly a P2 - T-72M4 s motorem Perkins Condor CV 12 TCA) v roce 1997. Ve VOP 025 vznikla finální konfigurace T-72M4 TsZ, která zahrnovala instalaci nového systému řízení palby, přídavného pancéřování a použití elektrocentrály s novým motorem a převodovkou. Pak ale začaly problémy – pouze část tanků plánovaných na modernizaci musela být uvedena do plného standardu a zbytek pouze dosloužil. Důvodem byl samozřejmě nedostatek finančních prostředků. Již v prosinci 2000 byl rozhodnutím Rady národní bezpečnosti a obrany snížen počet modernizovaných vozidel na 140 a dodávky měly být zahájeny v roce 2002. Neoficiálně byly náklady na program tehdy odhadovány na 500 milionů amerických dolarů, celkem cca. 30 % z této částky mělo být alokováno na zakázky od českých firem! Nakonec i následná rozhodnutí politiků v roce 2002 snížil počet tanků procházejících modernizací na 35 tanků (tehdy na 33), přičemž se plánovalo získat prostředky pro tyto účely především prodejem vyřazených T-72. Nakonec VOP 2003 v letech 2006-025 převedl do AČR pouze 30 vozidel T-72M4 CZ, z toho tři ve velitelské variantě s rozsáhlou komunikací T-72M4 CZ-V. Náklady na modernizaci jednoho tanku byly značné a nakonec činily cca. 4,5 milionu eur (v cenách roku 2005), ale modernizace byla velmi rozsáhlá. Tanky dostaly elektrocentrálu od izraelské firmy Nimda s motorem Perkins Condor CV12-1000 TCA o výkonu 736 kW / 1000 k. a automatickou hydromechanickou převodovkou Allison XTG-411-6. Pravda, to zajišťovalo (v kombinaci se zesíleným odpružením) velmi dobré jízdní vlastnosti (max. 61 km/h, zpátečka 14,5 km/h, zrychlení 0-32 km/h za 8,5 s, měrný výkon 20,8 km/t) a dramaticky se zlepšily provozní podmínky v terénu (výměna nářadí do hodiny), ale to si vynutilo rozsáhlá a nákladná rekonstrukce zadní části korby tanku. Pancíř byl zesílen moduly dynamické ochrany Dyna-72 české výroby. Vylepšena byla i vnitřní ochrana: laserový varovný systém SSC-1 Obra společnosti PCO SA, ochranný systém REDA proti zbraním hromadného ničení, protipožární systém Deugra a několik typů přídavných minových vlečných sítí. Palebná síla byla zvýšena díky systému řízení palby TURMS-T italské společnosti Gallileo Avionica (nyní Leonardo), fungujícímu v režimu lovec-killer. Představena byla také nová protitanková munice APFSDS-T slovenské firmy KONŠTRUKTA-Defense as125 / EPpSV-97, schopná prorazit 540 mm RHA ze vzdálenosti 2000 m (nárůst 1,6x oproti BM-15) . . I přes odmítnutí výměny zbraně, stabilizačního systému a pouze částečné modernizace pohonů věže byla šance na zásah cíle prvním granátem zvýšena na 65÷75 %. Bylo také použito mnoho doplňkového vybavení: zpětná kamera, diagnostický systém, pozemní navigační systém, nové komunikační zařízení atd.

V letech 2006–2007 byla ve VOP 72 modernizována tři údržbová vozidla VT-4B na standard VT-025M72 TsZ sjednocená s modernizovanými tanky.